Přečetli jsme: Ekonom a člen výkonné rady Evropské centrální banky sdělil jasně, že eurozóna potřebuje reformu. Navrhl tři obranné linie, kolem nichž by se reforma měla realizovat.
ECB je už několik let hlavní silou makroekonomické stabilizace eurozóny. Široký konsensus se shoduje, že bez bezprecedentních akcí ECB by na tom byla eurozóna mnohem hůř. Ještě více lidí by ztratilo práci, mzdy a ceny by stagnovaly déle, nebo i klesaly. I když byly naše kroky odvážné a neměly srovnání, jednala ECB v rámci svého mandátu, což potvrdil i Evropský soudní dvůr , řekl francouzský ekonom a člen výkonné rady Evropské centrální banky Benoît Coeuré.
Vytvoření Evropského stabilizačního mechanismu a také pokrok učiněný v otázce bankovní unie zlepšil určité nedostatky eurozóny, jejího vedení a nástrojů. Tyto kroky byly nutné vzhledem k tlaku, který krize vytvořila na ECB. Jenže mnoho institucionálních nedostatků, které krizi způsobily a prohloubily, stále není vyřešeno. Pobídky ke zdravé politice jsou slabé a stabilizace šoků příliš obtížná. Jsou to hluboce ukotvená témata, která nemohou být vyřešena několika lety růsty. Je naivní si myslet, že současná expanze zahojí všechny rány. Eurozóna potřebuje reformu.
Eurozóna potřebuje reformu
ECB by neměla zasahovat do detailů toho, co je povětšinou politická debata. Ale na úspěchu diskuse nám samozřejmě záleží, sdělil dále Coeuré. Bez dalších reforem může další krize otestovat limity mandátu ECB. Například to může vyžadovat, aby šly krátkodobé úrokové sazby ještě více do minusu. Nebo to může vyžadovat nákup aktiv, které jsou rizikovější, než je veřejný či korporátní dluh. Nebo nás to může nebezpečně posunout k monetárnímu financování vlád.
Jak jsme na tom dnes, říká zástupce ECB, a vzhledem k tomu, že členské státy mají omezenou fiskální kapacitu i malý pokles může vyvolat velké ekonomické a sociální náklady. Koheze měnové unie by znovu mohla projít zkouškou. Dokud eurozóna nezmění směr, nebude se reformovat a nezíská prostor pro aktivní makroekonomickou politiku, pak se ta stejná rozdělení, jaká jsme viděli v roce 2012 objeví znovu a rozšíří, když přijde další ekonomický pokles.
Diskutuje se o řadě návrhů, některé jsou odvážnější, některé méně. Nedávný návrh německých a francouzských ekonomů je pokus jak překlenout rozdíly. Coeuré dále řekl: nabídnu ve svém projevu požadavky, které bude muset vyřešit jakákoliv reforma eurozóny. Označím je za „tři linie obrany“, na kterých každá dobře fungující měnová unie musí stát. jsou podmínkou pro stabilní měnu. Jsou nutné k ochraně ECB a jejího mandátu. A jsou nutné k tomu, aby byla udržena důvěra v budoucnost eura.
Tři obranné linie
První obranná linie jsou flexibilní trhy. Jsou pro měnovou unii nutné. Snižují potřebu makroekonomické stabilizace, trhy, které mohou efektivně absorbovat šoky, pak nevyžadují plýtvání politickým kapitálem. A vytvářejí také prostor pro politiku, když nastane pokles, pro monetární i pro fiskální.
Je tedy potřeba změnit to, jak jsou zaváděny ekonomické politiky. Současný systém prostě nedodal ony zamýšlené benefity. Například doporučení Evropské komise: v roce 2016, zdůrazňuje Coeuré, bylo implementováno méně než 5 % specifických doporučení pro členské státy. Nedostatečné vymáhání doporučení, spíše než nesprávná identifikace hlavních témat, vedla k selhání, myslí si Coeuré.
A proč? Protože doporučení, které přichází zvnějšku, i když je podstatou správné, se typicky zavrhuje. Suverénní vlády neakceptují to, co vnímají jako diktát z Bruselu. To by ekonomové měli vědět. Pobídky jsou motory naší akce. Pokud tedy vnější doporučení jsou vnímána jako politicky nákladná, pak musíme najít řešení, jak podporovat „národní“ přivlastnění si reforem. Peníze nejsou odpověď. Jsou to politické pobídky.
Další doménou, která by měla vést funkci trhu jako katalyzátoru, je jednotný trh. A ten je, jak víme, nedokončený. Takové služby. Podílí se 70 % na HDP a podobně i na zaměstnanosti. Ale stále existují bariéry, když dojde na poskytování přeshraničních služeb. Balíček služeb byl krokem správným směrem, ale musí se udělat víc, naléhá Coeuré.
Součástí této první linie obrany jsou efektivní a integrované finanční trhy. V USA platí, že asi 60 % šoku vůči HDP daného státu tlumí finanční trhy. V eurozóně jsme asi na 20 %. Proto šoky, týkající se jednotlivých zemí, nejsou tlumeny, protože přeshraniční sdílení rizik v Evropě není vyvinuto.
Skutečná unie kapitálových trhů by mohla pomoci diverzifikovat a snížit riziko. Omezila by tím finanční břemeno, které musejí pak nést vlády. Podpořila by také transmisi jdoucí nad rámec bankovního sektoru, politika by nebyla tak zranitelná.
A nakonec, aby se zabránilo kolapsům bank, byly vlády nuceny vydat velké částky veřejných peněz, aby zachovaly ekonomickou a finanční stabilitu. Dokončit bankovní unii pomůže snížit rizika pro daňové poplatníky a rozbije vazbu mezi bankami a vládami. Podmínkou je také schéma pro evropský systém pojištění vkladů, tedy skutečně integrovaný bankovní systém a jednotné peníze. Nezapomeňme, že 86 % našich peněz vytvářejí komerční banky. Transmise monetární politiky ECB bude vždy nedokonalá, pokud budou v eurozóně převažovat rozdíly v důvěře vkladatele.
Druhá linie obrany je role vlády. Ani ty nejflexibilnější a nejefektivnější trhy nemohou zcela absorbovat velké šoky, aniž by dostaly velké množství lidé do těžké situace. Řečeno jinak, flexibilní trhy mají svou cenu. Zvyšují nejistotu pro zaměstnance.
Nejistota znamená strach ze ztráty zaměstnání, nebo z toho, že už nebude daný člověk schopen reagovat na rychlost změn. Ale je to také strach z toho, že vlády se upozadily s tím, jak se rozvíjela globalizace. Nedávné výsledky voleb ukazují tento strach. Čím více jsou daní lidé vystaveni strachu, tak větší bude politická reakce.
Vlády tyto efekty mohou zmírnit. Jenže na rozdíl od USA, EU není federace. To znamená, že stabilizace a poskytování jistoty ve formě sociálních služeb se odehrává na národní úrovni. Takže podmínkou je zachovat vlády solventní. A jak jsme viděli během krize, pokud se vnímání udržitelnosti trhy sníží, pak proticyklické výdaje budou omezeny. Takže potřebujeme znovu získat fiskální prostor, což znamená mít adekvátní národní fiskální tlumiče.
Současná ekonomická expanze k tomu přispívá. Ale mnoho zemí vychází z krize obtěžkáno dluhy, jejichž řešení může trvat dekády. Což znamená zranitelnost, divergenci a fragmentaci, kdyby měla krize znovu udeřit – a dokonce někdy více než dříve, varuje Coeuré.
Fiskální konsolidace tedy musí jít v ruce se snahami posílení obrany eurozóny. Ano ESM je důležitý nástroj, jenže je potřeba zlepšit jeho kompetence v oblasti krizového managementu. Což znamená využívat plně jeho nástroje, jako je přímá rekapitalizace bank, předběžná finanční pomoc, odstranit požadavek jednomyslnosti. V dlouhém období musí být ESM včleněn do rámce EU. Stabilita eurozóny nemůže být v rukou několika, či jednoho členského státu. ESM musí být pro občany EU předvídatelný.
Jenže stabilizace se nemůže vyřešit jen s ESM. Eurozóna potřebuje fiskální nástroj, který ji pomůže se vypořádat s velkými šoky, aniž by musela nadměrně spoléhat na ECB.
A tento nástroj by byl třetí linií obrany měnové unie. Podporoval by agregátní poptávku v zemích, kde je krize, spočíval by na společných zdrojích. Byla by to další vrstva stabilizační politiky, která zajistí důvěru v národní politiky. Solidarita EU by měla najednou jiný význam.
Zda by takový nástroj přímo podporoval národní záchrannou síť, nebo by místo toho provedl investiční projekty, které by generovaly pracovní místa a peníze, o tom se ještě bude diskutovat. A zda by měl podléhat přísné tržní disciplíně, o tom bude ještě žhavější debata.
Diskuse budou nějakou dobu trvat, ale neměly by zakrývat, že vlády mají dvě urgentní priority: posílit ty první dvě linie obrany monetární unie. Dosáhnout trvající ekonomickou stabilitu musí zahrnout nalezení rovnováhy mezi disciplínou a flexibilitou. To posílí podporu eura a pomůže snížit tlak a zátěž na ECB v krizových dobách.
Realpolitik bude diktovat rychlost reforem. Potřebujeme širokou shodu na tom, že reformy budou postaveny na těchto třech liniích obrany, a potřebujeme viditelný pokrok u prvních dvou.
Články zveřejněné v sekci Přečetli jsme nemusejí vyjadřovat názor redakce.