Nárůst konfliktů, spirála autoritářství a Rusko – to mají být důvody pro EU a USA integrovat západní Balkán do svých struktur. Jenže je tu dost překážek, některé dokonce na straně EU.
O evropských perspektivách západního Balkánu a možnosti obnoveného konfliktu v tomto regionu, napsal Florian Bieber z rakouské univerzity ve Štýrském Hradci pro Foreign Affairs.
Za poslední rok došlo k řadě nejrůznějších incidentů, který by mohly předznamenat obnovení konfliktů v regionu západního Balkánu. Bieber připomíná incident se srbským vlakem do Kosova, který deklaroval, že „Kosovo je Srbsko“, vraždu srbského politika v Mitrovici nebo to, jak v Makedonii napadli členové nacionalistické vládnoucí strany parlament a vyhrožovali smrtí opozici.
Tyto a další malé incidenty ukazují Spojeným státům a Evropské unie, že nechat západní Balkán mimo svoje instituce sebou nese značná rizika. Vedle přijetí Černé Hory do NATO v červnu 2017 nyní EU obnovila svůj zájem o region a přinesla novou strategii. Jenže, pokračuje Bieber, otázka je, zda je tato strategie dostačující k tomu, aby změnila současnou dynamiku v regionu.
EU dobře rozpoznala, že problémy regionu spočívají v tom, jak se v něm vládne a ve všeobecné degradaci demokracie. Jde tu o state capture (uchvácení státu soukromými zájmy, pozn. redakce), politické vměšování do práce médií a řadu oboustranných sporů, které sahají do 90. let a válce v Jugoslávii.
Má EU řešení?
Jev state cupture se stal akutní v Makedonii za vlády minulého premiéra Nikoly Grujevského. V Srbsku, Bosně a v Černé Hoře se objevují zprávy o tom, že zde dochází k nákupu volebních hlasů, pozice ve státní správě jsou založeny na stranické příslušnosti atp.
Evropská unie tyto problémy dobře popsala, ale její řešení je bezzubé. Kupříkladu nový rámec pro právní stát nemá směřování, neurčuje, kde a v čem vlády selhávají v dosažení evropských norem. Pokud je zde state capture, musí se konkrétně pojmenovat kým. Jako diplomatický dokument nová strategie neříká nic o tom, kdo je zainteresován v korupci a není jasné ani, zda EU je vůbec ochotna tyto jednotlivce konfrontovat. Není jasné, zda EU zveřejní svoje konkrétní zprávy. Jako kolektivní aktér musí dbát na pozice jednotlivých členských zemí. Musí být také citlivá k podmínkám v těchto zemích, aby od členství neodradila.
Angažovanost v přístupu do EU a sliby udržovat stabilitu komplikovaly demokratický propad na Balkáně. Například v případě Makedonie, která na rakouskou žádost uzavřela svoje hranice, dostala její vládnoucí strana navzdory všem pochybením podporu od rakouského ministra zahraničí Sebestiana Kurze. Totéž platí pro prezidenta Aleksandra Vučiće, který v Srbsku přihlížel oslabení nezávislých institucí, a Angelu Merkelovou, která to přešla.
Nová rivalita mezi EU a Ruskem tu sehrála svoji roli. Podle Biebera jde o nárůst autoritářství na Balkáně. Rusko hrálo roli spojleru, který šíří anti-evropské dezinformace, podporuje politické spojence a násilnické nacionalistické skupiny a také je zainteresováno v omezeném ekonomickém partnerství na Balkáně. Rusko ale není zdrojem dnešní krize, jen ji oportunisticky využívá.
Tady jsou tedy důvody pro větší zájem USA a EU o region. Spojené státy byly v minulosti nositelem potřebného nátlaku na region. Díky sankcím se například podařilo, že prezident Republiky srpska v Bosně Milorad Dodik přestal mluvit ostřeji o požadavku referenda o nezávislosti. Americká diplomacie vyřešila dvě krize během minulého roku: jednu v Albánii a druhou v Makedonii.
Největší problém? Dvojstranné spory
Největším problémem jsou pro Evropskou unii dvojstranné spory o hranice, o práva etnických menšin, nezávislost Kosova a diametrálně odlišné postoje k jugoslávským válkám v 90. letech, a celá řada nevyřešených problémů. EU přitom, míní Bieber, tyto problémy nechala celé roky být. Její nová balkánská strategie staví tato regionální napětí do centra zájmu.
Pokud EU příjme nikoliv všech šest zemí najednou, ale postupně, dojde k problémům. Tento přístup, který podporuje soutěživost, se zdá být rozumným. Rizikem je, že problematičtější případy, jako jsou například Kosovo nebo Bosna, budou zaostávat. Srbsko jako člen EU bude mít možnost vetovat, což mu dá asymetrické možnosti. Takový postup pak jenom posílí místní konflikty a napětí. V současné strategii EU není ohledně této věci nijak jasně definovaný postup.
Bezprostředním problémem se znovu jeví makedonsko-řecký spor o jméno této země, který se táhne od roku 1991. Řecko název Makedonie odmítá a přijetí země do EU spojilo se změnou jména. Nová makedonská vláda se nyní pokusila situaci vyřešit jednáním s Aténami, ale věc znova probudila opozici v Řecku. Pokud tyto rozhovory selžou, bude to znamenat pro novou proreformní vládu v Makedonii výrazný neúspěch. Navíc, píše dále Bieber, to zpozdí členství země v NATO.
Nová balkánská válka není na pořadu dne – nikdo nemá chuť nebo prostředky pro takový konflikt. Problémem je ale vznikání těchto malých incidentů, které mohou postupně narušovat mír, který zakončil války v 90. letech. Tyto incidenty nejsou jednorázové, ale jsou postranním výsledkem demokratického úpadku v regionu. Rok 2018 bude představovat klíčový rok pro Evropskou unii. Její nová aktivita na západní Balkáně by mohla pomoci zlomit spirálu autoritářství a eskalující krize a pomoci obnovit víru v model EU. Nebo naopak vytvářet další nárůst autokracie, která dá víc prostoru pro spojlery jako je Rusko, jehož vliv na Balkáně naroste. A to je podle Biebera důvod proto, aby EU a její partner Spojené státy měli tu správnou strategii pro západní Balkán.
Články zveřejněné v rubrice nemusejí vyjadřovat názor redakce.