Josef Eigner (ČSSD) hodnotí průběh první části sjezdu sociální demokracie. Kde vidí pozitiva a co se naopak nepovedlo?
40. sjezd ČSSD v Hradci Králové se konal 18.února 2018 v KD Střelnice. Po celou dobu jeho přípravy, od prohraných voleb do Parlamentu poslanecké sněmovny České republiky až do jeho předčasného přerušení, se sjezdem prolínalo množství obav o osud ČSSD a vzájemná nevraživost jednotlivých členů i frakcí v ČSSD.
Sjezdu se účastnilo cca 530 delegátů s hlasem rozhodujícím z celé České republiky. Co však popudilo téměř každého z těchto delegátů byla neúčast bývalého předsedy ČSSD a premiéra České republiky Bohuslava Sobotky. S čistým svědomím mohu říci, že každý, s kým jsem na sjezdu mluvil, vyjádřil pohoršení nad zbabělostí a neúctou k členské základně ze strany bývalého předsedy. Chápu, že by pro něj účast na sjezdu byla krajně nepříjemnou záležitostí, nicméně každý z delegátů očekával alespoň nějaké vyjádření k současnému dění ze strany člověka, který svými mnohdy kritizovanými kroky přivedl ČSSD do bodu, kdy se podpora voličů pohybuje na hranici pěti až sedmi procent.
Osobně jsem vnímal průběh sjezdu jako účelovou obstrukci. Na delegáty, stejně jako na hosty sjezdu působil navržený program tak, že cílem je zvolit co nejméně nových lidí do vedení ČSSD. Nejen, že byl sjezd naplánován naprosto nesmyslně jako jednodenní i přes to, že bylo nutné provést volby s největším počtem kandidátů v moderní historii ČSSD, ale navíc byl po zahajujících bodech sjezdu a proslovech hostů zařazen bod diskuse o délce trvání cca dvě hodiny. Na nesmyslnost této programové skladby upozornil i prezident České republiky Miloš Zeman.
Až po proběhnutí tohoto diskusního bodu bylo přistoupeno k bodu Volba předsedy ČSSD, které se zúčastnilo sedm kandidátů. Někteří kandidáti byly ostřílení političtí matadoři, někteří neostřílení srdcaři, někteří více či méně kontroverzní osoby s podivnou vnitřní motivací. Pravdou však je, že i přes podíl na bývalém neúspěšném vedení ČSSD se v zásadě rozhodovalo o třech kandidátech, tedy Milanu Chovancovi, Janu Hamáčkovi a Jiřím Zimolovi. Jak volba předsedy dopadla víme. V prvním kole získal největší počet hlasů Jiří Zimola, avšak v kole druhém, které se tradičně vyznačuje volbou proti kandidátům, již zvítězil o padesát hlasů Jan Hamáček a stal se tedy předsedou ČSSD. V následující volbě statutárního místopředsedy, jíž se zúčastnili pouze dva kandidáti, tedy Roman Onderka a Jiří Zimola, s náskokem 201 hlasů už přesvědčivě zvítězil Jiří Zimola a stal se tedy druhým mužem ČSSD.
Upřímně musím říci, že jsem volbu Jana Hamáčka za předsedu ČSSD vnímal velmi negativně. Osobně jej považuji za člověka, který do vedení ČSSD nepatří, protože byl členem týmu Bohuslava Sobotky a podílel se, stejně jako Milan Chovanec, na dovedení ČSSD do současného stavu. Z pohledu Jihočecha bych jako předsedu ČSSD daleko raději uvítal Jiřího Zimolu, protože jej považuji ze všech kandidátů na předsedu ČSSD za nejcharizmatičtější osobnost, navíc s úspěšnou politickou zkušeností na komunální i krajské úrovni.
Na první pohled si tedy ČSSD nezvolila změnu s krokem do určité nejistoty, ale jistotu setrvání ve vyjetých kolejích, avšak bez očekávání nějaké zásadní změny vývoje. Můj druhý pohled s odstupem času je však odlišný. Jan Hamáček získal podporu více než poloviny delegátů sjezdu a stal se předsedou. Jiří Zimola získal podporu dvou třetin delegátů a stal se statutárním místopředsedou. Oba jsou zástupci odlišných proudů v ČSSD, avšak jsou to zkušení politici, kteří se dokážou shodnout a sjednotit tak ČSSD. Po dlouhé době se jedná o náznak vedení, které nebude jednobarevné, a které bude pravděpodobně více sjednocující než rozdělující stranickou členskou základnu, a to je dobře.
Jak bylo řečeno výše, sjezd byl přerušen a jeho pokračování se bude konat znovu v Hradci Králové 7. dubna 2018. Na tomto pokračování sjezdu by mělo dojít k dovolbě ostatních místopředsedů a ke schválení změny stanov. Je pravděpodobné, že si současný předseda a statutární místopředseda vyberou svůj tým místopředsedů a tento tým budou podporovat ve volbě. Jak bude tento tým ve výsledku vypadat je otázkou, nicméně osobně doufám, že to bude tým kompetentních lidí, bez přímé vazby na bývalé vedení, protože personální obměnu považuji za nezbytnou. Ostatně i slovenský premiér Robert Fico ve svém projevu k delegátům řekl „Když přestane fungovat bordel, je třeba vyměnit holky a ne postele“.