Nizozemsko je svědkem nárůstu populismu a umenšování středové politiky. Problémem je integrace cizinců, jak ukazuje současná kampaň komunálních voleb.
V Nizozemsku roste populismus, což oslabuje střed, píše Malte Pieper pro ARD.
Pro pozorovatele zvnějšku je to docela absurdní volební kampaň. Ekonomická data jsou skvělá, růst ještě vyšší, než v Německu. Ale přesto to nehraje roli. V popředí je něco jiného: integrace cizinců. Stále více Nizozemců si stěžuje, že si v minulosti prostě něco namlouvali. Šéfredaktor levicově liberálního deníku Volkskrant, Philippe Remarque, říká: „Žijeme vedle sebe, ne spolu. Říká se, že školy jsou buď černé, nebo bílé. To znamená, že rozdělení skupin obyvatelstva je v Nizozemsku obrovské a nedůvěra mezi nimi stále roste. Jde o fundamentální problém, který se v minulých letech neřešil, a tato vláda ho také nevyřeší.“
Tato vláda – to je křesťansko liberální kabinet vedený Markem Rutte. Před rokem se mu v dramatickém finále podařilo porazit pravicového populistu Geerta Wilderse.
Jenže o rok později stojí Rutte ne proti jedné, ale hned proti dvěma velmi úspěšným radikálně pravicovým stranám. Jednu vede nováček Thierry Baudet, který kolem sebe shromažďuje studenty a intelektuály. A druhou vede Wilders, který dál sází na anti-islámský kurz a na sociální témata, jako například nedávno v Rotterdamu, kde uvedl: „Je tu hromada lidí, kteří chtějí zpět své město. Mají právo na nájemní bydlení a nechtějí čekat osm let, což je aktuální stav, zatímco azylanti dostanou bydlení za osm týdnů. Rotterdam patří Rotterdamčanům!“
Jak moc je situace vážná, lze poznat z detailů. Dokonce i vlastně liberální premiér Rutte sahá k populismu. Přistěhovalcům dal v diskusi ve veřejnoprávním rozhlasu vědět: „Nizozemsko je tu pro ty, kteří chtějí makat, ne pro ty, co se chtějí jen vézt. A toto heslo musí znovu stát v popředí.“
Tím ovšem Rutte, píše článek německé Tagesschau, jen přilévá olej do ohně. Protože i přistěhovalci v Nizozemsku se už organizovali. Například ti tureckého původu mají svého poslance, Tunahana Kuzu, který je také sběhlý v populismu. V přistěhovaleckých čtvrtích velkých měst bude mít jeho uskupení až 50 %. Remarque k tomu říká: „To, co žádá Wilders, není možné, a to, co žádá Kuzuovo hnutí DENK, je také nemožné. Střed je stále menší. A i děti přistěhovalců, třetí generace, se již odvracejí od nizozemské kultury a jejího politického systému.“
Takže to dopadá tak, že populisté na okraji jsou stále silnější, střed stále slabší, a už tak roztříštěný nizozemský stranický systém se ještě víc dělí. V Rotterdamu, druhém největším městě země, se už otevřeně hovoří o tom, že v jeho části nebude možné vládnout, protože k většině bude potřeba sedm stran. A to je problém, protože hodně kandidujících k sobě vzájemně vůbec nepatří. Proto především ve velkých městech Nizozemska hrozí týdny politické nejistoty.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.