Ivo Šebestík píše o rozhodnutí české vlády vypovědět tři ruské diplomaty na základě, který postrádá to podstatné – důkazy o vině.
Malé země mají malou možnost ovlivňovat dění ve světě, nicméně něco přece jenom mohou. Mohou nebýt pro ostudu vlastním občanům a mohou nebýt trapné při pohledu ze zahraničí. Tedy míním tím při pohledu soudných lidí ze zahraničí, nikoliv jejich vlád.
Rozhodnutí premiéra (v demisi) Andreje Babiše vypovědět tři ruské diplomaty i s jejich rodinnými příslušníky z České republiky má nejméně jednu zásadní chybu. Bylo učiněno, aniž by česká strana měla jakékoliv důkazy o tom, že Rusové – ba dokonce vedení Ruské federace – nese vinu na případu Skripal. Jednat bez důkazů je nejenom protiprávní, ale zároveň i ostudné.
Česká republika by rozhodně neměla prodlužovat série svých nešťastných vynucených či nedomyšlených vazalství, ke kterým byla odsouzena v průběhu dvacátého století celkem čtyřikrát. První vazalství vůči Francii z vděčnosti a docela přirozené intelektuální a kumštýřské frankofilii. No budiž, stane se. Druhé vazalství pod okovanou botou Hitlerových ozbrojených sil. Opuštěni spojenci, jimž jsme byli vděčnými vazaly, i nedokázali jsme se sami ubránit. Třetí vazalství k Moskvě. Nejprve rovněž z vděčnosti za osvobození a z víry v lepší zítřky. I nepodařilo se… No a počtvrté vazaly slíbeného ekonomického rozvoje, „svobody“, „demokracie“, „hodnot“, „pravdy a lásky“ a série válek, jež se ukázaly být vazalstvím vůči toliko hasnoucí leč na všechny strany kopající americké hegemonii ve světě a ztrácející se autonomii evropských demokracií. Bohužel, dost často i vůči ztrácející se jejich soudnosti!
Není pochyb o tom, že Andrej Babiš se snaží tímto krokem pouze zavděčit se západním politikům, kteří rovněž soudí, odsuzují a jednají bez důkazů, a nic jiného. Kdyby byl tento nápad z jeho hlavy, pak by nebylo možné, aby v předchozích desetiletích vybudoval své potravinově řepkové impérium a důmyslně promyšlenou a ještě lépe zaplacenou volební kampaní po zásluze nasadil většině „standardních“ politických stran oslí hlavu i s nepřehlédnutelnýma ušima.
Rozhodnutí jednat proti někomu bez důkazů by totiž svědčilo o duchu mdlém. Žádný soud, s výjimkou divošských, šamanských, diktátorských, tyranských a totalitních, by totiž nikoho bez důkazů neodsoudil. Jak je možné, že demokratické vlády demokratických zemí soudí bez důkazů, a dokonce bez důkazů provádějí také rozsudky? Není to snad absurdní? Nebo zde máme už nezvratný důkaz o tom, že se západní svět skutečně zmítá jako ryba na suchu? Že je dokonale bezradný a svou bezradnost neumí ani skrýt?
Malá země rozhodně nepotřebuje konflikty a nepřátelství jiných zemí. Zejména si je nepotřebuje vyrábět uměle, když k tomu není žádný důvod. Dělat si nepřátele zbytečně a dělat ze sebe ubožáčky bez vlastní vůle a soudnosti je opravdu slaboduché!