Evropská konjukturní čísla se propadají a ECB musí stále dořešit staré „dluhy“ z uplynulé finanční krize, tj. hlavně špatné úvěry. Jenže zpřísnění měnové politiky se nezdá být pro ECB agendou dne. A Německu se to nezamlouvá.
V souladu s převažujícími německými postoji, stěžují si Anja Ettelová a Holger Zschäpitz pro Die Welt na to, že zpřísnění měnové politiky není hlavní agendou Evropské centrální banky. Místo toho je tu řešení zátěže z finanční krize, což je právě trnem v oku Německu.
Vše se rychle mění. Na minulém sezení ECB se zdálo, že Evropa je ve hvězdné kondici: konjunktura se vyvíjela lépe než v USA, akciové trhy rostly, euro stálo pěkných 1,24 dolaru. Ale jen o šest týdnů později je to pryč, píší Ettelová a Zschäpitz.
Konjunkturní čísla se navzdory očekávání propadla. Index obchodního klimatu vyvolal šok, protože se propadl o víc, než se čekalo. I index, který poměřuje aktuální konjunkturní čísla vůči očekávání, je na rekordní níži – nejníže za pět let.
Tato data, uvádí autoři Die Weltu, ale nepovedou k tomu, že by měl být odvolán odchod z uvolněné monetární politiky. Většina ekonomů počítá s tím, že v červnu bude další krokem směrem k normalitě.
Vlastně by v ECB nebylo ani tolik práce, kdyby tu pořád nebylo téma úvěrů v selhání. Na podzim roku 2017 byly poprvé představeny návrhy, jak mít příště úvěry v selhání lépe pod kontrolou. Je potřeba, aby banky dostaly špatné úvěry rychle z bilance. Jenže za to ECB sklidila hodně kritiky.
Především Itálie, která sedí na velkém množství úvěrů v selhání, protestovala, a tvrdila, že ECB tím překračuje svůj mandát dozoru. Očividně se jí to podařilo, protože Reuters informovala, že ECB nové směrnice k odbourání problémových úvěrů může zase založit.
Byl by to triumf pro ty, kteří v záměru viděli příliš velké zasahování. Na burze se slavilo, píší Ettelová a Zschäpitz dále.
ECB k tomu říká, že rozvažuje, zda jsou ještě potřeba další kroky, žádné rozhodnutí prý zatím nepadlo. V září 2017 jen u velkých bank byly úvěry v selhání ve výši 759 mld. euro. Je to pozůstatek špatného stavu ekonomiky po finanční krizi. Především v zemích jako je Řecko, Itálie, Kypr, Irsko a Portugalsko je to problém, které brzdí tamní banky a ekonomiky.
Téma ovšem získává na ostrosti kvůli tomu, že se zároveň má pracovat na prohloubení bankovní unie. Uvažuje se i tom, že by existoval společný vkladatelský fond, který by chránil depozita v celé EU po vzoru Spojených států. Tam existuje Federal Deposit Insurance Corporation, který chrání vklady bank ze všech států.
Jenže takovýto záměr je zrovna v Německu vnímán velmi kriticky. Mnozí, a patří k nim také guvernér německé centrální banky Jens Weidmann, argumentují tím, že nejprve je potřeba odbourat starou zátěž, tedy právě úvěry v selhání v bilancích bank, a pak se musejí vytvořit nová pravidla pro nové špatné úvěry, než se dostaneme k europeizaci pojištění vkladů a než se tím pádem zespolečenští rizika, která vyplývají z národních bankovních systémů. Protože zdaleka ne všechny země mají dobrý systém zajištění vkladů jako v Německu, chlubí se Ettelová a Zschäpitz.
Čas není zralý na to, aby bylo možné teď tlačit na projekt společného pojištění vkladů, zaznívá z Německa. Protože odbourávání rizik v bilancích není zdaleka dokončeno.
Naopak guvernér ECB Mario Draghi se domnívá, že právě čištění bilancí už pokročilo dostatečně, a že je potřeba začít se zavedením společného EU pojištění vkladů. Takže je to další ožehavé téma k debatě mezi členy EU.
U politiky úvěrových sazeb se toho moc neočekává, uzavírají autoři pro Die Welt. Vzhledem k aktuálním číslům, která vedla spíše ke zklamání, půjde ECB takříkajíc na jistotu a zůstane spíše v módu čekání.
I trhy změnily svá očekávání, nejdříve na říjnovém zasedání ECB se očekává navýšení úrokových sazeb, snad o 0,25 procentního bodu. Bylo by to první navýšení úrokových sazeb za posledních osm let.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.