Zdeněk Vopat píše o svých zkušenostech ze dvou různých oslav Prvního máje v Praze a v České Lípě, obě organizované KSČM a ptá se „kde udělali pražští soudruzi chybu“?
Jakožto osamělý levicově smýšlející intelektuál jsem vyrazil hledat osamělou dívku pod rozkvetlé třešně, a vydal jsem se proto na prvomájové akce KSČM. Svoji misi jsem zahájil na pražském výstavišti. Na pořádání akce se podíleli i občanské iniciativy jakými jsou například spolek Ne základnám a Iniciativa zdola.
Již hudební kulisa dala najevo, co je možné očekávat. Hudba vyhrávala písně z šedesátých let a osvědčené moderní šlágry, jakými jsou „Nám je to jedno my peníze nemáme“ a „Škoda lásky“ atd. Bylo mi hned jasné, že tímto moderním repertoárem musela KSČM cílit hlavně na mladé voliče, asi od 60 let výš. Potlesk při představování kandidátů a řečníků byl mírně řečeno vlažný, asi jako vodní proud při letní odstávce teplé vody.
Celá akce však nebyla bez emocí. Ty vyvolali odpůrci KSČM, kteří se dostavili s transparentem znázorňujícím na straně jedné srp a kladivo a na straně druhé hákový kříž. Při představě spojení komunistických a nacistických symbolů by se musel i Vůdce Třetí říše v bunkru obracet, ale neznalost historie antikomunistické demonstranty omlouvá. Ovšem nejsem si jistý, že totéž může být řečeno o policejních složkách. Předpokládal bych totiž, že symbol hákového kříže vyhodnotí jako propagaci nacismu, ale asi měli na danou symboliku jiný názor. Protikomunističtí demonstranti rovněž nesli americké vlajky, a ani zde si nejsem jistý tím, čeho chtěli dosáhnout. Možná vyjadřovali své přání, aby se Česká Republika stala součástí USA. Nevím. Obávám se však, že vzhledem k naší zeměpisné poloze bude toto přání pouze otcem myšlenky, a to asi tak inteligentní jakými byla svého času píseň „Dobrý den radare/ prostě welcome“. Proti komunističtí demonstranti rovněž nesli transparenty s nápisy „Rudé svi..„, „Pomatenci vemte se za ruce a jděte do prde….„. Zřejmě se tím chtěli prezentovat jako občané milující slušnou, inteligentní a demokratickou konverzaci a občané sjednocující společnost, kteří věří, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.
Na tyto provokace reagovala emotivně Marta Semelová, která také sdělila, že na demonstranty nesoucí symbol hákového kříže podá trestní oznámení. Rovněž jeden z kandidátů KSČM do Senátu se vyjádřil, že antikomunističtí demonstranti by se měli řídit svými hesly a odebrat se do „prde..“. Je tedy možné konstatovat, že komunističtí organizátoři se nechali strhnout na úroveň svých odpůrců.
Ve svém projevu Marta Semelová řekla, že by se chtěla zaměřit na řešení bytové krize, vysokého nájemného, vysoké ceny bytů a problém exekucí. Dále pak, že by chtěla dosáhnout toho, aby pražská MHD byla zdarma. Rovněž, aby Pražané mohli žít v míru. Marně jsem přemýšlel, jaký, že to válečný konflikt Praze hrozí.
Atmosféra byla poněkud skličující, zde třešně spíše uvadly. Část setkání, kterého jsem se zúčastnil by se dalo charakterizovat jedním slovem – bezradnost.
Poté jsem se přesunul do České lípy. Na chvíli jsem se domníval, že jsem dorazil na setkání jiné politické strany. Hrála tu moderní hudba, atmosféra byla velmi uvolněná. Hlavní řečník Josef Skála připomněl důležitost Prvního máje. Připomněl skutečnost, že zatímco v dobách tzv. socialismu bylo možné oslavovat výsady, kterých bylo dosaženo, nyní je třeba o mnohé z těchto výdobytků bojovat a jiné hájit. Po jeho projevu následoval moderní umělecký program. Bylo vidět, že si v České lípě komunisté oslavu svátku práce užívají, lidé se přišli bavit. Spontánně mi vytanul na mysli předvolební slogan americké Demokratické strany z jednoho z jejích meetingů před několika lety před prezidentskými volbami „Možná nevyhrajeme volby, ale je s námi legrace“. V České lípě byl věkový průměr účastníků mezi 30 a 40 lety, dokonce se zúčastnily i malé děti.
Připadal jsem si, že jsem dnes navštívil dva světy, svět pražských komunistů se utápěl v beznaději, ten českolipský hýřil sebevědomým. Říkal jsem si, že na dechovku a na prázdné fráze se asi mnoho mladých intelektuálů pražským komunistům nepodaří nalákat. Při tom by se mohli opřít o intelektuální zázemí, jaké může poskytnout například Iniciativa zdola. Marně jsem uvažoval o tom, kde udělali soudruzi z Prahy chybu.
Jedno měly však obě akce společné. Hudba jako by skutečně dokreslovala a umocňovala atmosféru, a naopak atmosféra byla umocněna hudbou.