Změna režimu v Arménii a americký vliv může mít dalekosáhlé důsledky pro Rusko a země v blízkosti Arménie Turecko a Írán, potenciálně i pro soudední Ázerbajdžán.
S odstupem tří let od změny režimu na Ukrajině prochází další země v postsovětském prostoru dilematem barevné revoluce, píše M.K. Bhadrakumar pro Asia Times. Lidové povstání, které požaduje politické a ekonomické změny vstoupilo do crescenda.
Média na západě hovoří o sametové revoluci. Jsou zde všechny atributy barevné revoluce – k moci se dostal Nikol Pašinjan ze střední generace, který se objevil odnikud a vedl kampaň, ve které sliboval změny: boj proti korupci a ochranu lidských práv. Západní média začala už budovat kult Pašinjana, který se objevil před třemi týdny jako arménská verze „Che Guevary“. Pašinjan je populární mezi mladou generací v hlavním městě Jerevanu.
Před týdnem se Pašinjanovi nepodařilo dostat podporu parlamentu pro svoji kandidaturu na premiéra. Po týdnu se volba opakovala a Pašinjan v ní uspěl. Nahradí tak Serže Sagysjana, který byl prezidentem 10 let s podporou Moskvy. Pašinjanovi se dokonce povedlo získat podporu vládnoucí Republikánské strany.
Tisíce lidí v Jerevanu slavily. Barevná revoluce proběhla bez násilí a zvítězila. Nyní je Pašinjan srovnáván s Ghándím a s Nelsonem Mandelou.
Arménie má 2.9 milionů obyvatel, je to vnitrozemská země v Jižním Kavkazu, která je členem Dohody o kolektivní bezpečnosti pod vedením Ruska a sídlem ruské vojenské základny. Také je členem Eurasijské ekonomické unie. Oblast Kavkazu je pro Rusko klíčová. Pokud bude v Arménii režim, který jí nebude přátelský, jako tomu bylo v případě Gruzie, bude to mít bezpečnostní důsledky pro Rusko.
Nicméně Rusko zaujalo k dění v Arménii neutrální postoj, Putin hned Pašinjanovi gratuloval ke zvolení. Pašinjan naopak opakoval, že vztahy s Ruskem prioritizuje. Otázkou ale je, co se stane, když Pašinjan svolá předčasné volby a podaří se mu tak vytvořit si svojí vlastní voličskou základnu. Protože Pašinjan má zcela jasně západní podporu a Moskva si nemůže dovolit další konfrontaci se Západem v Eurasii, myslí si Bhadrakumar. Putin se bude snažit tomu zabránit.
Na druhou stranu je tu americká strategie obklíčení Ruska v eurasijském pozemním prostoru, která má tvar oblouku a táhne se od Pobaltí přes střední Evropu a nyní ke Kavkazu s jeho strategickou rolí. Více na východě sahá do střední Asie, kde jsou Spojené státy už přítomny v Afghánistánu.
To ale není všechno. Arménie je sousedem Turecka a Íránu, zatímco se blíží konec hry o Sýrii. Takže se dá očekávat americká snaha konsolidovat svůj vliv v Arménii.
Arménská diaspora má vliv na americkou politiku. Donald Trump nedávno vydal prohlášení, které se týkalo arménské genocidy v roce 1905, což rozzuřilo Turecko. Americký vliv v Arménii bude problémem pro Turecko i Írán.
Vedle toho bude změna režimu představovat problém pro sousední autoritářský Ázerbájdžán, o jehož geopolitiku projevuje zájem Západ už delší dobu. A získat vliv v Ázerbájdžánu by pro USA znamenalo získat vstup do Kaspického moře, které bylo doposud spíš rusko-íránským jezerem. Pro Kavkaz tu jsou perné dny, míní dále Bhadrakumar.
Na pozadí konfliktů s Íránem a v Sýrii by se neměla podceňovat rusko-turecko-íránská konvergence v udržení současného statusu pozitivní neutrality Arménie v regionu.
Na druhou stranu se nedá předpokládat, že by si USA nechaly proklouznout Arménii mezi prsty, když už investovaly tolik k místní změně režimu a podařilo se jim nasměrovat opatrně zorchestrovanou „sametovou revoluci“ k vítězství.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.