Turecko má problém s rostoucím soukromým dluhem a situací v bankovním sektoru. Odráží to nové problémy na rozvíjejících se trzích.
Drama na trzích rozvíjejících se zemí zasahuje také tureckou liru, napsaly Financial Times.
Argentina je už zase na titulcích, což nyní pomohlo Turecku. Jenže stav bankovního sektoru Turecka může ještě zařídit dramatický ohňostroj.
Když má země hromadu dluhů v zahraniční měně, tak to poslední, co by se jí líbilo, je pozorovat, jak její měna padá. Jenže právě tohle zažívá Turecko, lira oproti dolaru oslabila od února o 12,6 %.
Turecký dluh soukromého sektoru poskočil z 33 % HDP v roce 2007 na dnešních 70 % HDP, což je v určitém ohledu podobné Řecku. A je to hodně daleko od té Argentiny, která má soukromý dluh jen 16 % HDP.
Turecko zaznamenalo největší nárůst dluhu ve finančním sektoru ze 39 rozvíjejících se zemí, které jsou sledovány Institutem pro mezinárodní finance. V bankovním systém vzrostl poměr půjček k vkladům na 120 %, protože finanční sektor stále více spoléhá na zahraniční zdroje, aby mohl ufinancovat aktivity ekonomiky.
Takže, když přijde na kategorii dluh denominovaný v cizích měnách, je Turecko třídou samo o sobě, píší Financial Times. Je to totiž téměř 70 % HDP, před druhým Polskem s 53,5 %, pak je Argentina s 51 %. Panují obavy z tureckých bank, protože to, jak narostlo půjčování v dolarech může ukazovat, že se půjčuje bez řádných standardů.
Banky mají dluh v cizích měnách, obvykle dolaru, ve výši 22,5 % HDP, což předčí jen Singapur a Hong Kong, které jsou ale zvláštní případy. Blíží se tomu Jižní Korea, uvádí Institut pro mezinárodní finance.
Nefinanční korporace mají dluh 35,9 % HDP, což jsou závazky, které v případě defaultu, skončí u bank.
Na první pohled je tu podobnost s Polskem a Maďarskem během finanční krize, když rychle splasklo nadšení pro hypotéky denominované ve švýcarských francích. Ale toho se není třeba obávat, píší FT. Jednak turecké domácnosti nemá žádný zahraniční dluh, protože si od roku 2009 v zahraničních měnách nemohou půjčovat. Za druhé, lokální banky mohou půjčovat v cizích měnách jen firmám, které mají devizové příjmy, nebo jsou velké a tím pádem se nejspíše hedgují.
Zatímco tedy polské a maďarské domácnosti neměly žádná devizová aktiva, pak turecké firmy mají vklady ve výši 100 mld. dolarů u centrální banky. A pád liry zatím nedělá takové problémy.
Celkově vzato jsou na tom banky relativně dobře, jak z hlediska výnosnosti, tak i z hlediska kapitálové přiměřenosti. A podíl úvěrů v selhání je kolem 3 %, i když lira oslabila.
Což znamená, že dočasné šoky finanční systém zvládne.
Šokující rozhodnutí Erdogana posunovat volby o 19 měsíců na 24. června bylo vidělo trhy jako negativní, ale nakonec se může, minimálně ekonomicky, změnit v pozitivní. Je možné, že když bude mít Erdogan volby za sebou, že bude méně oponovat restriktivnější monetární politice, kterou země s vyšší inflací skutečně potřebuje.
Turecko ovšem není zdaleka z problémů venku, stačí se podívat na jeho strukturální nerovnováhu mezi domácími úsporami a investicemi. Turecko totiž potřebuje přilákat zahraniční kapitál ve výši asi 25 % HDP, a to každý rok, aby pokrylo jak svůj velký deficit běžného účtu, tak splácení existujícího dluhu.
Zdá se, že vzhledem k těžšímu globálnímu prostředí a domácí politické a makroekonomické nejistotě, je jediná možnost – že se turecká aktiva stanou dost levná na to, aby přilákaly dostatečné množství mezinárodních investic.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.