Politika Ruska na Blízkém východě není jednorozměrná, což zemi umožňuje spolupracovat s nejrůznějšími aktéry, také s Izralem na jedné straně a s Íránem na straně druhé.
Rusko sehrává na Blízkém východě chytrou roli a dovede tak udržet vztahy se všemi významnými hráči. Většina věcí má jednoduché vysvětlení, ale spekulace mají vlastní přitažlivost, píše pro Asia Times bývalý diplomat M. K. Bhadrakumar. Návštěva premiéra Izraele v Moskvě dala život spekulacím o tom, že Rusko dalo Tel Avivu volnou ruku ke zničení íránských jednotek v Sýrii.
Byly k tomu dva důvody. Hned po návratu Netanjahua z Moskvy došlo k izraelským útokům v Sýrii, které mířily na íránské jednotky. A Moskva nereagovala. A tím druhým bylo oznámení ruské strany, že nakonec Sýrii neposkytne protiraketový systém S-300. Nevedou takové kroky k závěru, že Putin si to rozmyslel po rozhovorech s Netanjahuem?
Zkrátka Moskva, míní dále autor, už dvakrát sledovala, jak Izrael útočí na syrské území prostřednictvím svých raket v rámci odvetných akcí obou stran, tj. Íránu a Izraele. Rusko se nechce nechat zatáhnout do těchto konfliktů mezi Íránem, Sýrií a Izraelem, a dělá správně. Na druhou stranu ale ruské ministerstvo obrany dohlédlo na to, aby polovina z celkem 60 raket, které vystřelila vojenská letadla Izraele, byla sestřelena. To znamená dvě věci.
První: syrský systém obrany funguje. Ostatně i západní útoky to ukázaly, když bylo v dubnu sestřeleno přes 70 raket ze 130. Druhá: Rusko se domnívá, že s dalším vylepšením syrského protiraketového systému je možné čekat. Moskva jen oznámila, že systém S-300 bude do Sýrie poslán v případě náhlé potřeby.
Ruská strana odmítla, že by rozhodnutí o tom neposlat do Sýrie v danou chvíli systém S-300, bylo učiněno před návštěvou a jednáním s Netanjahuem. Agentura TASS k tomu doplnila, že dodání systému nemělo nikdy konkrétní podobu. Média pak spekulovala, že Putin je proizraelský politik. Jenže problém je, že Rusko nedělá jednorozměrnou politiku.
Ruská diplomacie má tradici v tom, že dokáže žonglovat s několika míčky najednou. Udržuje přátelské vztahy s Čínou i s Vietnamem, s Tureckem i Řeckem (a Kyprem), s Íránem i se Saúdskou Arábii apod. V blízké budoucnosti i s Pákistánem a Indií. To, co nedokáže Moskvě dát Izrael, dostane od Íránu, zní heslo. A Rusko chce mít dobré vztahy s oběma, protože obě země slouží odlišným cílům v zahraniční politice. Zároveň ale nestojí ve „frontě odporu“ vůči Íránu. Také oceňuje roli Íránu a Hizbolláhu v boji proti extrémistům v Sýrii a rozhodně nesdílí v této věci názory Izraele.
Je ale jasné, že není realistické, aby se Rusko stalo součástí protiíránské politiky Izraele, i když nebude stát proti potřebě Izraele nebo Sýrie chránit si svoje bezpečností zájmy a jednat v sebeobraně. Odtud plynou také ruské postoje k izraelským útokům z dubna a května. Jsou tu ale ještě hlubší rozpory ruské politiky: Moskva má společné zájmy s Damaškem a Teheránem na tom, aby byla Sýrie zachována jako jeden stát, včetně získání plné kontroly nad jejím územím. V této oblasti Rusko podporuje stabilizaci země a také to, že Sýrie má suverénní právo na zajištění si bezpečnosti odstrašením.
Nejde tak přehlížet to, že Sýrie bude dále zlepšovat svoji protiraketovou obranu s vnější pomocí, a to i z Íránu. Možná, že k tomu už dochází a Moskva o tom ví, když udělala rozhodnutí neposkytnout Sýrii systém S-300. Ostatně Rusku těžko uteče cokoliv, co se týká rovnováhy v Sýrii.
Ovšem slova Vladimíra Putina k premiérovi Izraele Benjaminu Netanjahuovi 9. května byla naprosto unikátní svým přátelským tónem. Takový tón nevolí Putin ani vůči nejbližším spojencům v regionu – Sýrii a Íránu. Tohle byla ruská diplomacie ve vrcholné formě v časech, které nejsou vůbec jednoduché.
Související článek: Útoky v Sýrii: Rusko a Izrael dosáhly operační modus vivendi, Írán by se měl obávat
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.