Předseda Sdružení nájemníku ČR Milan Taraba píše o posledních návrzích změn v dávkách na bydlení v souvislosti s problémy bytové politiky v ČR.
Návrh Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) změnit parametry pro přiznání doplatku na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb. o pomoci v hmotném nouzi v platném znění a příspěvku na bydlení podle zákona č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře v platném znění vyvolal značný ohlas a kritické připomínky nejen mezi subjekty neziskového sektoru, ale i v politické sféře. KDU-ČSL s podporou dalších stran a hnutí si dokonce vynutila svolání mimořádného zasedání parlamentu. Následně představitelé MPSV vystoupili s měkčí verzí navrhovaných změn. Je třeba zdůraznit, že to není první pokus. Již při projednávání návrhu zákona o sociálním bydlení v minulém roce připravovalo MPSV návrh na sjednocení obou dávek do jedné, zpřísněné posuzování žádostí, a to s cílem dávky snížit a tím i upravit nákladovou část státního rozpočtu. V každém případě však připravované změny mohou značně zkomplikovat život některým příjemcům dávek a někdy i způsobit ztrátu obydlí. Návrh znevýhodňuje především domácnosti se čtyřmi a více členy, které by na doplatku na bydlení mohly pobírat měsíčně až o 3.100 Kč méně. Podle předběžných analýz by toto znevýhodnění postihlo asi 8 % žadatelů. K výraznému doplatku na bydlení došlo také u příjemců z bytových ubytoven, protože návrh předpokládá snížení zápočtu nákladů na bydlení z dnešních 80 % na 50 %. To se netýká jen vojenských veteránů. Také u příspěvku na bydlení obsahuje návrh změn zpřísnění posuzování nároku. Rozhodující by měl být skutečný počet členů v domácnosti, i když bude mít někdo z členů jiný trvalý pobyt. Zpřísnit se mají i majetkové testy, především vlastnictví nemovitosti.
Celá záležitost má však i druhou stranu, o které se často mlčí. Výdaje státu na dávky související s bydlením neustále rostou. Za posledních 10 let šestkrát. Doplatky na bydlení se často zneužívaly. Daleko podstatnější však je, že dávky jsou vlastně jakýmsi penězovodem k majitelům bytů a domů. V době bouřlivého růstu cen nemovitostí a dvojciferného meziročního růstu nájemného v řadě větších měst se nelze divit, že se stát brání dále zvýhodňovat soukromé pronajímatele prostřednictvím dávek pro nájemce bytu. A tak se nabízí otázky, proč se vše neřeší jinak, tedy např. podobně jako v sousedním Rakousku, Německu, zemích Skandinávie, Nizozemsku apod.?
Přesvědčili jsme se u našich přátel, jak pozitivní je existence oficiálních cenových map (zrcadel nájemného) v každém městě s nájemními byty. Podobná řešení nejsou v žádném případě regulací nájemného, ale umožňují dlouholetou stabilitu nájemního vztahu s jistotou pro obě strany tohoto vztahu, a především se prakticky nikdo nesoudí. Nájemné v každém typu bytu vychází ze stáří, vybavení, kvality i prostředí. Cenové mapy se zpracovávají ze svobodně uzavřených a fungujících nájemních smluv a garantem jejich existence jsou města. Dalším pozitivním řešením je výstavba nájemních bytů veřejným sektorem a neziskovými bytovými společnostmi. Lidé bydlí v nájemních bytech za ekonomické nájemné! Vlastně podobně je tomu i u našich nájemních bytů v bytových družstvech. Snad konečně dojde k přijetí zákona o sociálním bydlení a města a obce si plně uvědomí svou povinnost vůči svým občanům a nebudou přijetí zákona sabotovat. Stát by měl konečně pochopit, že řešením bytové politiky není vlastnické bydlení ve městech. Např. přátelé v bohatém Švýcarsku nám doložili, že na byt ve vlastnictví dosáhne bez rizika cca 12 % městských obyvatel a základní formou je bydlení nájemní. Na rozdíl od nás tam nevznikla atmosféra, že nájemní bydlení je pro „socky“ jako méněcenné.
Závěrem zmiňuji zásadní roli představitelů obcí a měst pro vytváření spokojenosti a pohody svých občanů. Není náhodou, že např. Vídeň je dlouhodobě posuzována jako město, kde se lidem žije velmi dobře. Lze to říci o Praze? U nás často slyšíme, že na každý úkol samosprávy obce vyžadují peníze od státu. Známe velmi dobře situaci na západ od nás. Stát je odpovědný za legislativu, obce ji realizují. Pokud jde o financování z veřejných zdrojů, např. v Rakousku je běžné, že na financování bytové výstavby se rovnoměrně podílí rakouská vláda, zemské vlády a města. Postavené domy a byty zůstávají ve veřejném sektoru a jsou nezcizitelné. Na srovnatelný počet obyvatel je výstavba dvojnásobná. A abych neuváděl jen zahraničí, i u nás se v osmdesátých letech stavěl dvojnásobný počet bytů v bytových domech než v současnosti. U soukromé výstavby developerského charakteru samosprávy při povolování staveb běžně striktně požadují určité procento bytů za ekonomické nájemné. Tím se brání sociální segregaci a nemáme žádné vědomosti, že by to developeři neuznávali.
V současné době je v platnosti Koncepce bydlení v ČR do roku 2020. Podle ní se předpokládalo, že se bude zvyšovat dostupnost bydlení, jistota nájemních vztahů a kvalita bydlení. Také podpora nájemního bydlení ve městech. Žel záměry nebyly naplněny a k nápravě bude třeba přijmout novou koncepci, a především dosáhnout v bytové politice politickou shodu ve prospěch občanů naší země.