Německo a Francie by neměly tlačit na ostatní země v otázce migrace či reformy eurozóny. Šikanování a ignorování zemí, které migraci kritizují a reformu vidí jinak, nepředstavuje žádné řešení.
Summit měl demonstrovat jednotu, ale místo toho se změnil v disharmonii, napsal článek novin Financial Times. Očekávalo se, že blížící se summit se bude věnovat Brexitu, že tedy Velká Británie konečně představí své návrhy vztahů s EU v budoucnu. Jenže Velká Británie má zpoždění, takže toto téma – na kterém je v rámci EU shoda – se posouvá na podzim.
Místo toho budou summitu dominovat dvě témata, které EU rozdělují – migrace a reforma eurozóny. U obou dvou témat jsou přítomny návrhy, které mají zabránit opakování krizí z minulých let. Je ovšem třeba s nimi zacházet citlivě tak, aby se menší země a ty, které jsou postiženy přímo, necítily odcizené.
Co se reformy eurozóny týká, tento pomalý proces byl brzděn německým odmítáním centralizace, kterou požaduje Francie. Po schůzce Merkelová – Macron se objevily možnosti zavedení společného rozpočtu eurozóny. Ale celý proces proběhl nevhodně. Země severní Evropy (Hanseatická liga severních zemí) napsala dopis, v němž proti tomuto přístupu a vůbec ideji společného rozpočtu protestuje.
A byla to zase kancléřka Merkelová, která byla zapojena do těžkopádného pokusu, jak vyřešit migrační problém, který ohrožuje její politickou kariéru. Návrh spočíval ve vracení uchazečů o azyl do první země, kterou vstoupili do EU.
Její žádost setkání se s Itálií nakonec posvětila Evropská komise a byl z toho tak trochu větší minisummit. Ale tento nedělní summit toho moc nedosáhl, kromě toho, že vzbudil podezření.
Itálie masivně protestovala, aby nebyla tlačena do té stejné politiky přijímání migrantů, zatímco země východní Evropy byly vyloučeny zcela. Právě tyto země silně protestují proti přijímání uprchlíků.
Tímto způsobem se rozdělení mezi jižními zeměmi a severními v otázce migrace přeneslo do rozdělení mezi západem a východem.
Vyřešit migrační problém nikdy nebylo snadné. Ale rozhodně se tak nestane tím, že dotčené země budou šikanovány či ignorovány. Jak reforma eurozóny, tak otázka migrace budou nakonec potřebovat určitou kolektivní odpovědnost. Eurozóna nemůže vnímat těžkosti postižených zemí jako čistě jejich věc. EU jako celek musí převzít odpovědnost za svou vnější hranici a za zacházení s uprchlíky.
Některé země budou muset učinit kompromis ohledně svých principů či na sebe vzít více odpovědnosti, což znamená buď větší výdaje, nebo politický kapitál. Francouzsko-německá osa je jistě pohonem změny, zakončují Financial Times, ale není dostatečná k dosažení změn. I ostatní země musejí být vyslyšeny.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.