Zdeněk Vopat píše o tom, že nová vláda starého premiéra budí dojem, že není ničím jiným než o pokračováním politiky starými prostředky ale s novými tvářemi.

27. června jmenoval prezident republiky Miloš Zeman druhou vládu pod vedením Andreje Babiše. Tato vláda se sotva ujala úřadu a již nyní jí začínají provázet podivné kauzy. Fotbalovou terminologií bychom řekli, že vláda již na začátku utkání fauluje.

Případ Poche

Jak už to tak v české, a nejen české, politice bývá při vyjednávání o podpoře vlády nehrají vždy takovou roli předvolební sliby, jako spíš to, která strana obsadí, která ministerská křesla. ČSSD se podařilo prosadit, že obsadí ministerstvo zahraničních věcí, do jehož čela navrhla europoslance Pocheho.

Tento politik byl však nepřijatelný pro prezidenta Zemana, který mimo jiné tvrdil, že pan Poche je jedním z politiků, která provází, řekněme, „podivná pověst“ v období jeho působení na pražském magistrátu. Nechci nyní hodnotit profil pana Pocheho. Nechci se ani vyjadřovat k tomu, proč podivná minulost panu prezidentovi nevadí u nynějšího předsedy vlády.

Došlo tedy ke střetu mezi ČSSD na straně jedné a panem prezidentem na straně druhé. ČSSD trvala na jmenování pana Pocheho ministrem zahraničních věcí, pan prezident deklaroval, že jej jako ministra zahraničí nejmenuje. Andrej Babiš deklaroval, že na přání ČSSD navrhne pana Pocheho na funkci ministra zahraničních věcí a skutečně podle serveru Aktualne.cz tak v pondělí učinil. Ovšem poté, co prezidentská kancelář znovu deklarovala, že jakožto ministr zahraničí je pan Poche nepřijatelný, odeslal podle stejného zdroje pan Babiš ještě jeden dopis prezidentu republiky, ve kterém pan Babiš navrhl, že nechce-li pan prezident jmenovat pana Pocheho, může jej nahradit někým jiným z ČSSD.

Prezident republiky zase tvrdil ve svém pravidelném čtvrtečním interview v televizi Barrandov, že sice seznam se jménem pana Pocheho jakožto kandidáta na ministra zahraničí dostal, avšak s dovětkem, že pan prezident může jmenovat někoho jiného z řad sociální demokracie.

Tak jako tak tato událost vrhá dost nepříjemné světlo na předsedu vlády pana Babiše. Ten se sice může před členy ČSSD tvářit, že panu prezidentovi předal jeden seznam ministrů, na kterém skutečně pan Poche figuruje, ovšem to neznamená, že nemohlo dojít k další dohodě s kanceláří prezidenta, díky které se pan Poche ministrem zahraničí nestal.

Tato událost ale vrhá i nepříjemné světlo na předsedu ČSSD Jana Hamáčka, a možná i na nejužší vedení ČSSD. Neboť nelze předpokládat, že by o takovém kroku pana Babiše pan Hamáček předem nevěděl. A lze předpokládat, že takový krok konzultoval alespoň s nejužším vedením ČSSD. Předseda ČSSD by měl svým spolustraníkům co vysvětlovat. Dá se ovšem předpokládat, že se s tím pan Hamáček nebude moc zatěžovat.

ČSSD by si možná měla vzít k srdci vzkaz voličů, že je totiž mnohými vnímána jakožto strana kmotrů a zákulisních dohod. Takovým postupem si jejich důvěru rozhodně nezíská.

Nová vláda tak začíná fungovat ve stínu polopravd a zákulisních dohod. Tento stín však začíná ulpívat i na hnutí ANO. A nejde tak pouze o kauzu Poche.

„Malá domů“

Za hnutí ANO se stala ministryní spravedlnosti Taťána Malá. Ta vystudovala na soukromé Panevropské vysoké škole v Bratislavě. Podle české advokátní komory je však tento diplom nedostatečný k výkonu určitých povolání, která jsou spojována s magisterským titulem v oboru práv. Magisterský obor právo lze v Česku studovat na čtyřech tradičních veřejných univerzitách. Nabízejí ho ale i české pobočky zahraničních vysokých škol. Jejich absolvent se však zatím nemůže stát soudcem, advokátem či exekutorem.

Chcete být advokátem? I když máte vystudovaná práva, někdy se můžete o možnost dělat tuhle práci leda tak soudit. Navíc je otázkou, zda vůbec uspějete. Soukromé školy, které magisterské studium práva nabízejí, ovšem s takovými informacemi potenciální studenty příliš nezatěžují. Panevropská vysoká škola například na svých webových stránkách slibuje, že poskytuje ideální přípravu pro tradiční právnická povolání, jako je soudce, advokát nebo třeba exekutor. Jenže příprava je zřejmě jedna věc, a možnost stát se advokátním koncipientem či soudním čekatelem věc jiná.

„Magistra práv, který je nutnou podmínkou pro výkon zmíněných povolání, mimoto nabízejí v Česku ještě zdejší pobočky zahraničních vysokých škol. Jenže na nich by se mělo (i když to v praxi platit nemusí) učit hlavně právo daného státu – v případě Panevropské vysoké školy Slovenska.“, dočteme se na stránkách České advokátské komory.

V souvislosti s právnickým vzděláním paní ministryně se vynořil otazník ohledně její diplomové práce. Podle serveru Českého rozhlasu existuje podezření, že Malá opisovala část své diplomové práce. Na svých stránkách český rozhlas uvádí výňatek práce Malé a porovnává jej s výňatkem z jiné diplomové práce. Zde je možné vidět, že Malá opsala část diplomové práce i s pravopisnými chybami, aniž by však uvedla, že se jedná o citaci jiné práce.

Podle serveru Lidovky.cz rovněž existují pochybnosti o koncipientské praxi paní ministryně.  Ani po dodělání školy si povinnou koncipientskou praxi zřejmě „neodkroutila“ poctivě. Podle zjištění serveru Aktuálně.cz totiž Taťána Malá vykonávala koncipientskou praxi ve slovenském Dolním Kubíně, který se však nachází tři sta kilometrů od bydliště Malé. Ta měla navíc doma další rodinné, pracovní a politické závazky, které byly neslučitelné s plným úvazkem koncipientky – v Česku i na Slovensku je přitom praxe, že se koncipient musí své práci věnovat naplno.

Ve světle těchto okolností je možné se ptát, zda vláda pod vedením hnutí ANO není jen pokračování české politiky s jinými tvářemi a stejnými prostředky. Český občan by se měl začít ptát co to vlastně podle pana předsedy vlády znamená ono „řídit stát jako firmu“ v praxi a zda skutečně platí to staré známé heslo: „ANO, bude líp“.