Tři roky starý spor o spravedlivé rozdělení uprchlíků se vyřešit nepovedlo. Namísto toho se v EU rozmáhá egoismus.
Komentátor Pascal Lechler píše pro ARD o tom, že v EU se rozšířil přístup „moje země na prvním místě“ a že i dříve liberální země obrátily o 180 stupňů. To, co bylo dříve nemyslitelné, je nyní většinový postoj.
Ochrana hranice, tábory, odstrašení – to je Evropa, píše ironicky Lechler.
Přitom do Evropy míří podstatně méně uprchlíků a hlavní problém – tedy spravedlivé rozdělení migrantů nebylo vyřešeno. Nicméně fakta nejsou nic v době, kdy tón udávají populisté, stěžuje si dále Lechler.
V Evropě se rozmáhá egoismus, a to nejen v Rakousku, Maďarsku či Itálii. Hlavní je heslo „moje země na prvním místě“ a společenství jen tam, kde jde o bruselské peníze. Kancléřka Angela Merkelová asi se svou zmírněnou verzí humánní uprchlické politiky neudává směr. Udávají ho ostří hoši – Viktor Orbán a Matteo Salvini.
A je to hořké, pokračuje dále Lechler, že i liberální země v migrační politice obrátily o 180 stupňů. Jako Švédsko, Nizozemsko či Belgie, které už nechtějí přijímat žádné uprchlíky.
Takové tábory, o kterých se nyní mluvilo, ať už budou uvnitř EU nebo mimo, by ještě před dvěma lety způsobily skandál, ale mezitím je to postoj většiny. Právní otázky mizí.
Někde mezi humanitou a odstrašením se potácí kancléřka, kterou pronásleduje CSU. A je velice sama. Emmanuel Macron se zdá být na její straně, když slibuje, že si vezme zpět migranty, kteří již ve Francii získali azyl. Jenže ve vlastní zemi zpřísnil zákony spíše směrem jako ministr vnitra Horst Seehofer. A jeho je také návrh na uzavřené tábory v Evropě, návrh, který zachránil summit.
Asi jako dárek pro Merkelovou nechal předseda Evropské rady Donald Tusk do závěrečného prohlášení napsat, že tzv. sekundární migrace, neboli azylový turismus (tak tomu říká CSU), by měl být zakázán. Ale jak? Prý pomocí bilaterálních dohod. Vše zatím stojí za základě stávajících pravidel Dublin. Nicméně rakouský ministr vnitra Kickl už řekl, že z Německa žádné uprchlíky nepřijde, Italové zrovna tak.
Merkelová má tedy těžký úkol uzavírat bilaterální dohody, které by mohly ukončit spor s CSU. Ale CSU to taky nebude mít lehké s tím odmítáním na hranicích.
V konečném výsledku je situace neuspokojivá. Vyřeší tvrdý kurz vůči uprchlíkům a příjmové tábory už tři roky trvající spor o spravedlivé rozdělování uprchlíků? Tak, stěžuje si Lechler, že některé země jsou solidární a přijímají migranty a jiné to odmítají, celoevropské řešení nevypadá.
Podle Lechlerova závěru je to nyní na Rakousku. 1. července přejímá předsednictví Evropské rady. Sebastian Kurz teď může ukázat, jak se popere s reformou Dublinu. Může předvést, že dokáže víc, než jen vířit prach.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.