Summity jsou v módě, protože odpovídají tomu, jak chce Donald Trump dělat diplomacii. Trump si myslí, že v tomto formátu může uspět.
Americký odborník na mezinárodní vztahy Richard Haass napsal pro Project Syndicate, jak vidí výsledky Trumpových summitů poslední doby. Článek přetiskly noviny Asia Times.
Summity jsou znovu v módě píše Haass a připomíná poslední Trumpovy summity – s Kim Čong-unem v Singapuru, s Vladimirem Putinem v Helsinkách, ale také setkání G7 v Kanadě a summit NATO v Bruselu.
Summit je takové nejasné slovo, upozorňuje Haass. Může se použít pro přítele i nepřítele, může být bilaterální i multilaterální. A není žádné jasné pravidlo, kdy se ze schůzky stane summit. Tento pojem spíš ukazuje na určitý pocit důležitosti, není to taková běžná schůzka.
Summity jsou v módě, protože odpovídají tomu, jak chce Trump dělat diplomacii. Trump má rád osobní přístup, myslí si, že vztahy mezi jednotlivci mohou utvářet vztahy mezi zeměmi, které jsou těmito jednotlivci vedeny, ba co víc, dokonce i překonat rozdíly v politice. Je ta taková hra pro jeviště spíš než státnické umění, spíše pompa než politika.
Trump si myslí, že v tomto formátu může uspět. Jeho kariéra v realitním byznysu mu ukázala, že má schopnost dosáhnout toho, co chce, na malých schůzkách s partnery i rivaly.
Trump summity změnil, většinou se totiž jedná o události připravované velice pečlivě, kdy se předem vylučují nesrovnalosti. Taková příprava může trvat dokonce i roky. Samotný summit je pečlivě naaranžován. Dohody jsou dojednány předem a už jsou připraveny k podpisu, případná překvapení jsou skoro vyloučena. Prostě se formalizuje to, co už bylo dojednáno.
Ale u Trumpa je to jiné. Summit je motor jednání. Spíše se jedná takové volnou disciplínu, takže i výsledek může být vágní, jako v Singapuru, nebo dokonce žádný jako v Helsinkách. Summity s Putinem i Kimem měly jen minimum přípravy.
Trumpův styl není bez rizika
Haass varuje, že takový přístup skrývá mnoho rizik. Celé se to může nepovést a skončit vzájemnými výčitkami. Stačí se podívat na Trumpova setkání s evropskými spojenci. Dominovala kritika USA – spojenci poškozují prý USA v obchodě, nevydávají dost na obranu.
Summit bez písemného výsledku se může zdát být úspěšným, ale s plynoucím časem to může být jiné. Do této kategorie spadá Singapur. Tvrdit, že summit dosáhl závazku Severní Koreje k jadernému odzbrojení je v rozporu s realitou. Helsinky mohou být ještě horší, protože tady není vůbec žádný záznam toho, o čem se hovořilo, či snad dohodlo.
Třetím rizikem je, tvrdí Haass, že summity, které nemají jasné výstupy, vytvářejí nedůvěru u spojenců i doma. Jižní Korea a Japonsko mohly mít dojem, že v Singapuru nebyl na jejich zájmy brán jasný zřetel. Spojenci NATO, píše Haass, mají podobné obavy u Helsinek. V USA se dá jen těžko reagovat, protože Kongres nemá dost informací. Budoucí administrativa se nemusí cítit být vázána dohodami, když o nich nic moc neví. Tím se USA stanou méně spolehlivými.
Trump má rád sezení jeden na jednoho, kde není ani nikdo, kdo si dělá poznámky. Tlumočník, upozorňuje Haass, nikoho takového nepředstavuje, to není diplomat. Když není žádný vzájemně dohodnutý zápis toho, co se řeklo a dohodlo, pak je tu potenciál pro napětí a nedůvěru pro ty, kteří na schůzce nebyli.
Problémem nejsou summity samy o sobě. Historie nás učí, že mohou zklidnit krize a vytvořit prostor pro dohodu, snížit riziko konfrontace. Ale je zde nebezpečí, že se od summitu bude očekávat příliš mnoho, obzvláště, když chybí důkladná příprava, nebo následné zpracování.
Jenže pak se jen ukáže, že diplomacie selže a tím spíš přispěje ke geopolitické nestabilitě a nejistotě. V době velkých rizik pro globálních prosperitu a mír, takové výsledky opravdu nepotřebujeme, zakončuje Haass.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.