Japonské zásoby plutonia stačí na výrobu 6000 jaderných hlavic a Japonsko žije v geopoliticky složité oblasti. Jediné co zemi zatím chybí pro takový krok je politická vůle.
Podle zpráv má dnes Japonsko k dispozici tolik plutonia, že by mohlo vytvořit celkem 6000 jaderných hlavic, napsal článek Roberta McCoye pro Asia Times. Může se země stát jadernou mocností?
Před 73 roky vstoupil svět útoky na Hirošimu a Nagasaki do jaderné éry. Trauma, které tyto útoky přinesly, nikdy z japonského vědomí nezmizelo. V Japonsku zůstává velmi silný odpor k jaderným zbraním, a i zastánce tvrdé linie jakým je současný premiér Šinzó Abe v pondělí řekl, že Japonsko nikdy nebude mít jaderné zbraně.
Jenže země žije v geopoliticky složité oblasti a podle zpráv má k dispozici dostatek plutonia k výrobě 6000 jaderných hlavic, připomíná autor. Otázkou potom je, jak bude Japonsko reagovat na případné odmítnutí Severní Koreje vzdát se jaderných zbraní? V Japonsku se při různých příležitostech diskutovala možnost „schopnosti prvního úderu“.
Možnost, že by se Japonsko jaderně vyzbrojilo, navzdory slovním vyjádřením, není přehnaná, hlavně s ohledem na vývoj kolem japonského rozvoje jaderných zbraní.
Japonsko a atomová zbraň
Japonsko vyvíjelo v době druhé světové války jadernou bombu. Práce na ní začala v roce 1942, a to ve dvou paralelních projektech – jeden byl vedený armádou a druhý námořnictvem. Oba si vzájemně konkurovaly. Nakonec se před koncem války spojily do jednoho. Historici se dodnes přou, jak daleko program došel.
Spojenci nicméně během dubna 1945 rozbombardovali důležité součástky urania pro výrobu bomby a německá ponorka s 560 kg urania pro Japonsko se v květnu 1945 vzdala spojencům hned po kapitulaci Německa. To znamenalo, že toto „zboží“ do Japonska nikdy nedošlo.
Otázka, zda USA musely použít v Nagasaki a v Hirošimě jaderné bomby, aby ukončily válku, je kontroverzní. Otázce se věnuje řada historických prací amerických autorů. S ohledem na to, jak japonská armáda bojovala do posledního muže během spojeneckého postupu v Tichomoří, by jakákoliv invaze do Japonska, se kterou se počítalo, přinesla potoky krve. A to naznačuje, že použití bomb bylo nutností.
Kapitulační řeč císaře Hirohita v roce 1945 ilustruje tento argument. Císař mluvil o tom, že pokračování v bojích s ohledem na jadernou zbraň by pro Japonsko znamenalo totální kolaps. Kapitulace byla způsobem, jak zabránit smrti milionů Japonců.
Byla tato kapitulace také skutečným koncem japonských ambicí v oblasti jaderných zbraní? Japonsko má dnes 47 tun plutonia pro vojenské užití. Jak článek dále upozorňuje, Japonsko mělo od roku 1969 fakticky jadernou vojenskou politiku, i když to bylo do roku 1994 utajováno. Tehdy vyšlo najevo, že Japonsko se soustředilo na možnosti mít takový potenciál, aby mohlo produkci jaderných zbraní zahájit. Jedná se o „technické zastrašování“, která ale umožňovalo Japonsku vždy tvrdit, že dodržuje literu Dohody o nešíření jaderných zbraní.
Politická vůle chybí…zatím
Japonská ústava také neobsahuje zákaz držení jaderných zbraní. Je to Základní zákon o jaderné energii z roku 1956, který definuje zákaz výroby a držení jaderných zbraní v zemi. Nicméně toto všechno se může změnit v případě „výjimečných událostí“, například odmítnutí Severní Koreji odstranit svůj jaderný program.
Japonsko sice nemá v daný moment politickou vůli k jadernému vyzbrojení, ale má k němu technické možnosti i ekonomické podmínky. Odborníci odhadují, že k vývinu jaderných zbraních by Japonsko potřebovalo něco mezi 6 měsíci až 5 lety. To je tak velký časový rozsah, že ztrácí informační hodnotu. V tomto ohledu bylo ale zajímavé vyjádření tehdejšího viceprezidenta USA Joe Bidena v Pekingu. V roce 2016 Biden naznačil, že Severní Korea s jadernými zbraněmi povede k jadernému vyzbrojení Japonska „přes noc“. A to je něco, co si Peking nepřeje.
Politická vůle v Japonsku se může stát skutečností nejen s ohledem na to, že Severní Korea je nebezpečná, ale i kvůli pochybnostem o ochotě USA pomoci spojencům. Japonsko by mělo dostatek materiálu k výrobě jaderných zbraní, a to i přes nedávno oznámené snížení svých zásob plutonia, zakončuje autor.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.