V bezpečnostní komunitě se zvažuje možnost pořídit si jadernou zbraň jako reakce na rostoucí nervozitu ohledně transatlantické vazby.
Jaderné Německo. Nejedná se o dystopickou fantazii, ale o opravdovou debatu, která probíhá nyní v Berlíně, napsal pro POLITICO Matthew Karnitschning.
V berlínské bezpečnostní komunitě se stále více objevuje názor, že tvrdá rétorika Donalda Trumpa vůči Německu i NATO představuje zásadní přelom v transatlantickém vztahu. Německé noviny Welt am Sonntag už hlásaly: „Potřebujeme bombu?“ V eseji pro noviny napsal německý politolog Christian Hacke, že poprvé od roku 1949 se Německo nenachází pod ochranou amerického jaderného deštníku. A došel pak k názoru, že Německo musí jít cestou bezpečnostní politiky jaderného odstrašení s ohledem na změny v transatlantickém vztahu a na hrozby. Podle něj by také bylo iluzorní se spolehnout na nějaké „evropské řešení“.
Taková slova zní od renomovaného akademika, takže není možné je jen tak přejít. Tato debata opravdu v Německu probíhá a ukazuje na to, jak moc nervózní je německá bezpečnostní komunita ve vztahu k Trumpovým výhružkám.
Nepravděpodobné, ale nikoliv nové
Tyto úvahy nejsou ale zcela nové. Už v 60. letech 20. století tehdejší kancléř Západního Německa Konrad Adenauer měl svoje pochybnosti ohledně spolehlivosti USA. Tehdy navrhl prezidentovi De Gaulleovi, zda by Německo (západní) nemohlo být součástí Force de Frappe. Byl tehdy zdvořile odmítnut.
Německo je signatářem Dohody o nešíření jaderných zbraní a také v roce 1990 v rámci smlouvy Zwei-plus-Vier-Vertrag, kdy byla vydlážděna cesta ke sjednocení Německa, se země zřekla jaderných zbraní (pozn.: smlouva 2+4 zahrnovala obě Německa a dále USA, Francii, Británii a SSSR). Tyto dohody jsou důvodem, proč je jaderné vyzbrojení Německa značně nepravděpodobné.
Pokud by se Německo rozhodlo jít touto cestou, komentoval Hackeho esej Wolfgang Ischinger, předseda Mnichovské bezpečnostní konference, co by potom bránilo stejnému kroku Polsku nebo Turecku?
S ohledem na to, jak moc je pro Německo důležitý mezinárodní pořádek, dá se takový drastický krok jen těžko představit, doplňuje dále Karnitschning. Podle analytičky z Evropské rady pro zahraniční vztahy Ulrike Frankeové je důležitá strategická debata pro EU a Německo. Co je jasné, je to, že Německo si „pomalu uvědomuje, že obecná struktura evropské bezpečnosti není připravená na budoucnost“.
Německo se desítky let debatě o bezpečnosti vyhýbalo, americký jaderný deštník se bral za samozřejmost a až nynější Trumpova kritika vyvolala potřebu problém konfrontovat.
Nicméně nejde jenom o Trumpa, ale i o vlnu novinových článků, které odkrývají špatný stav německé armády, včetně její nepřipravenosti. Hacke to shrnul do věty: „Nic nelétá, nic neplave a nic nefunguje.“ Problémem je také nábor vojáků. Armáda od roku 2011 spoléhá na dobrovolníky, jenže těch není dost. Je to tak velký problém, že Bundeswehr dokonce začal uvažovat o najímání cizinců, píše dále článek.
Veřejnost je proti
Němci také nepodporují růst výdajů na obranu, i když napětí ve světě roste. Jen 15 % si myslí, že by Německo mělo utrácet víc než 1,5 % HDP.
Odborníci jsou toho názoru, že by bylo lepší, kdyby se Německo místo uvažování o vlastní jaderné zbrani, podílelo na posílení té, kterou má Francie, a to jako součást širšího evropského odstrašení pod vlajkou „společné evropské obrany“. Spolufinancování jaderného arzenálu jiné země není proti německým zákonům, ukázala studie pro německý Bundestag, ale ta také došla k závěru, že by z toho Německo nemělo žádný zvláštní užitek.
Jak upozornila Frankeová, jakýkoli scénář, který by ospravedlňoval držení jaderných zbraní Německem, by vedl k reakci Francie. „Fakticky jaderný deštník existuje, i když pro něj není zvláštní ustanovení,“ sdělila.
Je nepravděpodobné, že by ale k něčemu takovému Německo sáhlo a mělo přitom souhlas veřejnosti. Vyzbrojit armádu drony trvalo Německu devět let, dodala Frankeová nakonec.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.