Časopis !Argument přináší to nejdůležitější z pracovního materiálu ČMKOS, který hodnotí návrh rozpočtu nak rok 2019. Autorem materiálu je Martin Fassmann.

Ministerstvo financí předkládá na jednání RHSD a vlády materiál návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2019 včetně rozpočtové dokumentace. Součástí dokumentace je i „Návrh střednědobého výhledu na léta 2020 a 2021“. Deficit státního rozpočtu pro příští rok je navržen ve výši – 40 mld. Kč. (viz. tabulka).

Návrh státního rozpočtu na rok 2019 a střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2020 a 2021 zabezpečují, že saldo sektoru vládních institucí bylo i nadále v přebytku okolo 1 % HDP ročně (2019 +1 %, 2020 + 0,9 %, 2021 + 0,8 %). Strukturální deficit vládního sektoru se pro roky 2019–2021 předpokládá v rozsahu okolo +0, 3 % HDP. Tím vysoce „podstřeluje“ limit střednědobého rozpočtového cíle – který odpovídá strukturálnímu saldu v rozsahu -1 % HDP.

Vlastní návrh rozpočtu v sobě shrnuje dosavadní stav koaliční diskuse nad rozpočtem roku 2019. Kvantifikace rozpočtu byla provedena na bázi nové červencové makroekonomické prognózy MF ČR. Ta je, oproti dříve používané dubnové prognóze HDP:

– pro rok 2018 nižší o 0,2 % (5,0 % růstu proti 5,2 % nominálního růstu HDP z dubna)

– pro rok 2019 vyšší o 0,3 % (5,5 % proti 5,2 % nominálního růstu HDP z dubna).

Celkový rozpočtový rámec předkládaného návrhu státního rozpočtu (vč. EU a FM) je oproti červnové variantě rozpočtu [1] zvýšen na příjmové výdajové straně o 33,7 mld. Kč. (Jde o zohlednění rychlejšího růstu HDP v letošním a příštím roce). Toto zvýšení se promítlo 23,7 mld. Kč do zvýšení výdajů a 10 mld. Kč do snížení schodku SR. Ten se tak dostal na hranici – 40 mld. Kč). Toto promítnutí části rozdílu mezi červencovou a dubnovou prognózou do poklesu schodku je v novodobé historii ČR v ojedinělé a signalizuje výrazné zkvalitnění rozpočtového procesu v České republice.  

I rozpočet na rok 2019 (stejně jako předchozí rozpočty) plní celou řadu úkolů, které se vláda vytýčila ve svém programovém prohlášení. Řadu z nich lze nalézt mezi prioritami státního rozpočtu na rok 2019:

• zvýšení průměrného starobního důchodu o cca 918 Kč od 1. ledna 2019; rozpočtový dopad tohoto opatření je cca 14 mld. Kč, k tomu je však nutno připočítat pro příští rok 20,3 mld. Kč na zákonnou valorizaci důchodů (byly již zahrnuty v rozpočtovém výhledu)
• zvýšení objemu prostředků na platy pedagogických pracovníků v regionálním školství o 15 % s dopadem 13,5 mld. Kč. vč. příslušenství, zvýšení počtu pedagogů o 16 000 s dopadem 6,8 mld. Kč vč. příslušenství;
• Diferencované zvýšení objemu prostředků na platy ostatních zaměstnanců (civilní zaměstnanci státních zastupitelství 15,9 %, civilní zaměstnanci soudů 13,9, kultura 10,9 %, ÚP 10,5 %, nepedagogičtí pracovníci ve školství 10 %, zaměstnanci ČSSZ 9,6 %, policisté 8 %, hasiči 8 %, vojáci 7,4 % ostatní zaměstnanci 7,4 %)
• 5 % zvýšení platových tarifů (u bezpečnostních složek 2% zvýšení tarifu + 6% zvýšení rizikového příplatku) [2]
• Pro sestry ve směnném provozu u lůžka navrženo zvýšení příplatků o 5 tis. Kč (na 7000 Kč), pro ostatní pracovníky ve směnném provozu o 2 tis. Kč [2]
• zvýšení výdajů na podporu sportu o 1,7 mld. Kč meziročně na celkový objem 8,1 mld. Kč
• navýšení výdajů pro vysoké školy o 1,8 mld. Kč vč. prostředků na nárůst počtu studentů na lékařských fakultách o 15 % (0,7 mld. Kč);
• zvýšení kapitálových výdajů (bez prostředků EU a FM) v roce 2019 na celkovou výši 79,6 mld. Kč, tj. o 21,9 mld. Kč více než v roce 2018;
• posílení výdajů na výzkum, vývoj inovace o 1,2 mld. Kč na úroveň národních zdrojů 36 mld. Kč (vč. zahraničních zdrojů 0,8 % HDP)
• platba státu do veřejného zdravotního pojištění se meziročně zvyšuje o 3,5 mld. Kč na celkovou částku 73,3 mld. Kč
• posílení národní dotace do zemědělství na úroveň 3,8 mld. Kč
• zvýšení výdajů MO o 7,8 mld. Kč na 66,7 mld. Kč tj. 1,19 % HDP
• valorizace příspěvku na výkon státní správy v rámci finančních vztahů státního rozpočtu k rozpočtům obcí, krajů a k rozpočtu hl. m. Prahy ve výši 10 % s dopadem 1,1 mld. Kč
• Kompenzace slev jízdného ve veřejné dopravě pro seniory, děti, žáky a studenty s dopadem 5,7 mld. Kč
• Zvýšení národního výdajového rámce Státního fondu dopravní infrastruktury o 10,8 mld. Kč na celkovou výši 65,5 mld. Kč.
• Snížení výdajů na platy nad 3% neobsazenost, úspora ve výši 3,4 mld. Kč, netýká se regionálního školství
• Zrušení funkčních míst nad 5% neobsazenost

ČMKOS považuje za velmi pozitivní, že vláda pokračuje v dobré praxi předchozích let, a informuje poměrně podrobně sociální partnery o vývoji rozpočtových prací ještě před předložením finální verze rozpočtu tripartitě. Podle názoru ČMKOS se jedná o velmi dobrou praxi zahájenou již při nástupu předchozí vládní koalice do vlády a je třeba v ní pokračovat. Prostřednictvím tohoto postupu totiž vláda poskytuje sociálním partnerům exkluzivní informace, které jim výrazně pomáhají pochopit logiku a směr rozpočtových prací, včas na ně reagovat a předcházet tak zbytečným kontroverzím při závěrečné fázi projednávání návrhu státního rozpočtu ve vládě, resp. v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky. ČMKOS považuje za nezbytné znovu zopakovat, že podporuje a bude podporovat i v budoucnu všechny kroky vlády, které budou směřovány proti daňovým únikům, korupci práci na černo, spekulacím a dalším formám rozkrádání majetku státu a veřejného sektoru. V této souvislosti považuje ČMKOS pro nejbližší období za prioritu dokončit projekt EET (III. a IV. Etapu)

1. ČMKOS oceňuje současnou koalici za to, že se jednoznačně snaží naplňovat sliby občanům, formulovaným ve svém programovém prohlášení. Všechny výše uvedené kroky koalice jsou v naprostém souladu s dlouhodobým programovým směřováním ČMKOS. Zvláště pozitivně hodnotíme přístup vlády k otázce zvyšování důchodů, zvýšení platů ve veřejném sektoru, slev jízdného ve veřejné dopravě pro seniory, děti, žáky a studenty i navýšení plateb za státní pojištěnce. ČMKOS proto návrh státního rozpočtu pro rok 2019 v prosazování těchto priorit podporuje.
2. ČMKOS považuje za nutné ocenit velmi korektní postup všech zúčastněných při vyjednávání platů ve veřejném sektoru pro rok 2019. ČMKOS oceňuje, že přes složité a v některým fázích i vypjaté vztahy mezi odbory a vládní stranou se podařilo v oblasti růstu platů pro rok 2019 sjednat velmi služný kompromis a přispět tak k celkovému zklidnění situace v tomto sektoru a k zachování sociálního smíru.
3. ČMKOS chce věřit, že k podobnému kompromisu dojde i u platů ve zdravotnictví. Je to v zájmu zachování sociálního smíru a kvalitní péče o pacienty.
4. ČMKOS očekává, že se výrazně prorůstává politika vlády vyjádřená mimo jiné ve státním rozpočtu na rok 2019, nárůst platů ve veřejném sektoru a očekávaný nárůst minimální mzdy se stanou pro příští rok výrazným impulsem pro nárůst mezd v podnikatelské sféře.
5. ČMKOS upozorňuje na výrazná rizika spojená s extrémním poklesem výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti a doporučuje vládě znovu zvážit navýšení finančních prostředků v této oblasti
6. ČMKOS považuje dlouhodobou (7 let) stagnaci životního minima za naprosto neúnosnou a požaduje zajistit od 1. ledna 2019 valorizaci životního a existenčního minima tak, aby alespoň byla zachována jeho reálná hodnota od poslední úpravy (tj. od počátku roku 2012)
7. ČMKOS požaduje na rok 2019 zajistit ve státním rozpočtu prostředky určené na úhradu nákladů vzniklých činností odborových organizací a organizací zaměstnavatelů (§ 320a ZP) ve výši schválené RHSD .
8. ČMKOS požaduje na rok 2019 zajistit prostředky určené na úhradu nákladů vzniklých výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci (§ 322 odst. 2 ZP) alespoň v úrovni roku 2018 tj. 51 mil. Kč.

Stanoviska odborových svazů k návrhu SR na rok 2019

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče ČR

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče konstatujeme, že není spokojen s vyjednáváním platových náležitostí ve zdravotnictví a porušováním slibů. Znovu upozorňujeme, že vleklá personální krize, která způsobuje další přetěžování zaměstnanců a ve svých důsledcích zhoršuje kvalitu poskytované zdravotní péče, není adekvátně řešená. Je s podivem, že za této kritické situace stále není dohodnuto, jaký bude růst platů pro zaměstnance ve zdravotnictví. Připomínáme, že Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky požaduje navýšení platových tarifů o 10 % všem zaměstnancům ve zdravotnictví.

Ke kapitole 335 Ministerstvo zdravotnictví

Oceňujeme navýšení rozpočtu v kapitole 335 Ministerstvo zdravotnictví oproti roku 2018 zhruba o 140 milionů korun, ale toto navýšení považujeme za nedostatečné. Ministerstvo zdravotnictví má, jako gestor, mnoho úkolů, které musí zabezpečit a nízké objemy financí jsou zásadní překážkou pro jeho kvalitní fungování. Konkrétně požadujeme zvýšit objem financí pro hygienickou službu a zdravotní ústavy, tak aby byla posílena jejich preventivní úloha a byly zabezpečené finanční prostředky nejen na 5 % růst platů, ale také finanční prostředky, které zařízení neobdržela na nárůst platů v letošním roce.

V souvislosti s klesající kvalitou poskytované zdravotní péče, která vzniká v důsledku vleklé personální krize, kdy v nemocnicích chybí zaměstnanci všech profesí, znovu navrhujeme, úpravou zákona, zvýšit vyměřovací základ pojistného na veřejné zdravotní pojištění za osoby, za které je plátcem stát. Konkrétně pro rok 2019 požadujeme zvýšení vyměřovacího základu o 200 Kč oproti stávajícímu stavu, tedy ze současných 969 Kč na 1 169 Kč. Navýšení vyměřovacího základu bude mj. posunem v postupném vyrovnávání plateb s osobami bez zdanitelných příjmů a také prvním krokem k naplnění deklarovaného záměru přiblížit objem financi ve zdravotnictví k evropskému průměru výdajů na úrovni 9 % HDP. Jsme si vědomi zákonné překážky, kdy je v zákoně o veřejném zdravotním pojištění vyměřovací základ pro rok 2019 již stanoven. Nicméně v případě politické vůle lze iniciovat rychlou novelu zákona, kterou v tomto smyslu podporujeme.

Ke kapitole 313 Ministerstvo práce a sociálních věcí

I přes navýšení výdajů na transfery podle zákona č. 108/2006 Sb. O sociálních službách požadujeme posílit kapitolu 313 – Ministerstvo práce a sociálních věcí ve specifickém ukazateli Neinvestiční nedávkové transfery o další 3 miliardy korun.

Dle propočtů Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR je potřeba na navýšení tarifních platů o 5 % minimálně 1,5 mld. Další požadované finanční prostředky ve výši 1,5 mld. navrhujeme alokovat na vytvoření zvláštního příplatku pro pracovníky v přímé péči a to obdobným způsobem, jako ve zdravotnictví. V současné době enormního nedostatku pracovníků v sociálních službách bude mít navrhované opatření jasný a významný stabilizační efekt pro zaměstnance, v jehož důsledku dojde ke snížení potřeby přijímat zahraniční pracovníky. Jako další důležitý aspekt tohoto zvýšení považujeme zastavení rozevírání pomyslných nůžek ve srovnání průměrných mezd ve zdravotnictví a sociálních službách. Připomínáme, že rozdíl průměrné mzdy v ČR a v sociálních službách činí k dnešku propastných 5 600 Kč na úkor pracovníků v sociálních službách. Zvýšení financí o 3 mld. ve specifickém ukazateli Neinvestiční nedávkové transfery umožní naplňovat programové prohlášení vlády, že dojde k dalšímu rozvoji sociálních služeb a že se zaměstnanci v sociálních službách přiblíží k platovému ohodnocení zaměstnanců ve zdravotnictví.

Českomoravský odborový svaz pracovníků školství

ČMOS PŠ požaduje, aby do střednědobého výhledu zpracovávaného s návrhem SR na rok 2019 byly důsledně promítnuty záměry vlády deklarované ve vládním programovém prohlášení, pokud jde o zvyšování platů v regionálním školství. Podle ustanovení § 4 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla) se zároveň s návrhem státního rozpočtu zpracovává střednědobý výhled, který obsahuje očekávané příjmy a výdaje SR a SF na jednotlivá léta, na která je ustavován (to je nejméně na období 2 následujících let). Vláda projedná návrh střednědobého výhledu současně s návrhem státního rozpočtu a po schválení výhled předkládá samostatně na vědomí Poslanecké sněmovně současně s návrhem zákona o SR. Střednědobý výhled je pak východiskem pro SR (§ 5 zákona).

Vysokoškolský odborový svaz

Meziroční navýšení rozpočtu VŠ pro r. 2019 je ve výši 1,8 mld. Kč, což po odečtení 0,5 mld. na lékařské fakulty a 0,5 mld. na posílení investic zbývá pro posílení rozpočtu VŠ pouze 0,8 mld. Kč. Jak jsme již na několika jednáních společně s reprezentacemi vysokých škol upozorňovali, je pro navýšení tarifů všech zaměstnanců vysokých škol v porovnání s r. 2018 třeba 1,2 mld. Kč. Z toho vyplývá, že chybí 0,4 mld. Kč. Tato připomínka není zásadní.

Oproti slibům zástupců vlády se navýšení neobjevuje ve střednědobém výhledu na roky 2020 a 2021. Ve střednědobém výhledu nespatřujeme žádné navýšení, to bude mít zásadní dopad na kvalitu Vysokého školství. Dále je nutné poukázat na to, že navržené nedostatečné navýšení v r. 2019 kombinované se stagnací v letech 2020 a 2021 způsobí, že mzdy především odborných asistentů nebudou schopné konkurence vůči platům v ostatních odvětvích, které porostou nahoru. Proto trváme na tom, aby se meziroční navýšení objevilo ve střednědobém výhledu.

Unie orchestrálních hudebníků ČR

Unie orchestrálních hudebníků ČR požaduje dorovnání kapitoly rozpočtu Ministerstva kultury ČR dle předchozí uváděné aproximační strategie, respektive minimální navýšení rozpočtu kapitoly rozpočtu Ministerstva kultury ČR o celkovou částku 2,210 mld. Kč.

Dále v rámci rozpočtu Ministerstva kultury ČR požadujeme navýšení prostředků do Programu státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů na minimální celkovou částku 500 mil. Kč.

Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb

Odborový svaz zaměstnanců poštovních, telekomunikačních a novinových služeb požaduje v kapitole 328 Český telekomunikační úřad navýšení výdajů na čisté náklady představující nespravedlivou finanční zátěž držiteli poštovní licence z uvedených 750 000 000 Kč na 1 500 000 000 Kč.

Česká pošta, s. p. jako držitel poštovní licence, nemá od státu dostatečně kompenzovanou nespravedlivou finanční zátěž za poskytování základních poštovních služeb. Navrhovaná částka 750 000 000 není ani polovina částky nespravedlivé finanční zátěže. Po zvýšení počtu povinně provozovaných poštovních poboček činí nespravedlivá finanční zátěž 2,1 miliardy Kč a dle zákona o poštovních službách stát z této částky hradí pouze 500 milionů Kč. Vyčíslené čisté náklady jsou podrobeny kontrole ze strany Českého telekomunikačního úřadu a jím schválené hodnoty převyšují zákonem daný limit (např. v roce 2016 Česká pošta předložila ČTÚ čisté náklady na zajištění základních poštovních služeb ve výši 2,094 miliardy Kč, po korekci ČTÚ byly uznány ve výši 1,268 miliardy Kč a stát uhradí dle zákona v roce 2016 pouze 0,6 miliardy Kč, od roku 2017 je to pouze 0,5 miliardy Kč).

Je nezbytná změna zákona o poštovních službách v této části, aby stát spravedlivě hradil náklad veřejné služby obdobně jako u vlakové a autobusové dopravy.

Od liberalizace trhu poštovních služeb v roce 2013 Česká pošta, s. p. musela za posledních pět let vynaložit na zajištění základních poštovních služeb z vlastních zdrojů 7 miliard Kč. To významně ovlivnilo finanční situaci podniku a nejvíce nutné úspory dopadají na zaměstnance především v mzdové oblasti. Mzdy 30 000 zaměstnanců jsou hluboko pod průměrnou mzdou v národním hospodářství, zaměstnanci od podniku odcházejí, a tak je ohroženo kvalitní fungování státního podniku Česká pošta, které je založeno především na lidské práci.

Očekávaný vývoj ekonomiky v roce 2019

Vývoj ekonomiky v roce 2019 bude probíhat ve velmi složitých podmínkách. Ty budou dány nejen skutečností, že uplynulo deset let od jedné z největších krizí po druhé světové válce a tedy mezinárodní ekonomika se nevyhnutelně blíží do období, kdy může dojít k určité poruše ekonomického cyklu.

Právě vývoj v mezinárodní ekonomice může mít pro vývoj české ekonomiky významné důsledky. Existují velmi zřetelné pokusy vyvolat obchodní válku mezi hlavními hráči ve světové ekonomice – mezi ekonomikou USA, evropskou ekonomikou a také čínskou ekonomikou. Eskalace tohoto napětí je sotva srovnatelná s tím, co se ve světové ekonomice odehrávalo v posledních 30 – 40 letech. Není proto analogie ani pro způsob, jak toto napětí snížit resp. jak se vrátit do období před začátkem obchodní války.

Pokud by se naplnil takový „černý“ scénář skutečně rozvinuté obchodní války – zvyšování cel, embargo na obchod s širokou škálou produktů a nevyhnutelně též blokáda finančních operací, která může vyústit až do pokusů vytěsnit dosavadní hlavní měny ze zúčtovacích operací v mezinárodním obchodě a ve snahu nahradit je jinými systémy, pak jsou důsledky sotva představitelné. A to zejména pokud by tento vývoj pokračoval spíše ve směru další eskalace, kdy zúčastněné strany budou reagovat na kroky protistrany dalšími odvetnými opatřeními, a tedy došlo by k roztáčení spirály konfrontace, nikoli k postupnému zmírnění napětí.

Předvídatelnost vývoje v mezinárodním obchodě se proto pro nejbližší období podstatně snižuje a roste významně míra nejistot. Také proto, že důsledky těchto kroků si lze v některých případech jen těžko představit, protože celý tento proces sankcí je teprve na počátku. Zatím je to stále jen tak, že na některé kroky jedné strany jsou podnikány odvetné kroky druhé strany atd. Přitom hovořit o konkrétních dopadech do ekonomik jednotlivých zemí v současnosti ani nelze, neboť ty se v plné míře projeví až s časovým odstupem jednoho či dvou let. A o to složitější pak bude návrat do stavu před jejich začátkem, k „normálu“.

Takový turbulentní vývoj má samozřejmě dopady i na českou ekonomiku, která je významně zapojena do mezinárodního obchodu jako velký dodavatel komponent a kompletací pro finální vývozce. Dopad tohoto vývoj na české firmy je proto hlavně zprostředkovaný a nepřímý, nicméně může být právě proto i větší, než kdyby šlo o přímý dopad.

Česká ekonomika má za sebou velmi úspěšné období. Za poslední čtyři roky 2013–2017 se hrubý domácí produkt zvýšil o více než 15 %, což ostře kontrastuje s vývojem v předchozím období. V letech 2008–2013 totiž hrubý domácí produkt – v důsledku ekonomické krize, a také zjevně nesprávné či neúčinné hospodářské politiky v letech 2011 – 2012, stagnoval a tak v roce 2013 byl pouze 97,8 % úrovně roku 2008.

Uplynulé roky – stejně jako vývoj v letošním roce – patří k nejlepším z hlediska dynamiky hospodářského růstu a také z hlediska růstu životní úrovně – růstu mezd a poklesu nezaměstnanosti. Dosažená úroveň nezaměstnanosti kolem 3 % znamená, že bylo dosaženo plné zaměstnanosti, kdy současná míra nezaměstnanosti je v podstatě tvořena těmi, kteří mají velmi omezený zájem pracovat a, jak ukazují některé průzkumy, také těmi, kteří z nejrůznějších důvodů nemají stálé zaměstnání a pracují „načerno“ (především jde o lidi v exekuci).

Ekonomický růst je podmíněn růstem obou základních složek jeho užití. Investice se v uvedeném období zvýšily o více než 21 %, přitom největšího vzestupu dosahovaly investice do bydlení a také do dopravních prostředků, naproti tomu investice do strojů a zařízení se zvyšovaly pomaleji. Vzhledem k tomu, že ekonomika v posledních letech pociťuje nedostatek pracovních sil, bylo by žádoucí, aby tempo růstu investic právě do strojního zařízení bylo rychlejší a mohlo tak umožnit rychlejší náhradu pracovních sil ve výrobním procesu.

Zásadním pro růst hrubého domácího produktu pak byl trvalý vzestup soukromé spotřeby, která v podstatě kopírovala jeho dynamiku, neboť v uvedeném období vzrostla o 12 %.  Růst spotřeby byl umožněn změnou hospodářské politiky vlády, která opustila předchozí restriktivní politiku pravicových vlád a při podstatném zlepšení příjmů státního rozpočtu stimulovala růst mezd a platů a také starobních důchodů. Přitom se podařilo dosáhnout i přebytku státního rozpočtu a později i celé soustavy veřejných rozpočtů.

Důležitým faktorem stimulujícím růst spotřeby obyvatelstva, zejména pak růst investic do bydlení byl výrazný vzestup úvěrů obyvatelstva. V uvedených letech se objem úvěrů obyvatelstva zvýšil o 27 % a dosáhl 1535 mld. Kč, přitom objem hypotéčních úvěrů vzrostl ještě rychleji – o 32 % až na 1152 mld. Kč. Byl to právě tento vzestup hypotéčních úvěrů, který pak vedl k rychlejšímu růst investic do bydlení.

V dalším období pak bude česká ekonomika ovlivňována i řadou vnitřních faktorů. Zde je nutno připomenout především vývoj kurzu české koruny. Oproti dosavadním představám o relativně rychlém návratu koruny na trajektorii zpevňování jejího kurzu vůči euru, nastává zatím spíše stagnace kurzu a do určité míry i jeho znehodnocení. Lze očekávat, že i přes dočasné zeslabení kurzu koruny, které je dáno i vývojem dalších měn považovaných za „emerging markets“, tedy za měny neukotvené a tedy i vhodné ke spekulacím, by se měla prosadit tendence ke zpevnění kurzu. To povede ke zmírnění stimulu k růstu cen, k oslabení inflace a v souhrnu také k nižšímu inkasu exportérů atd.

Zpevnění kurzu, které v příštím roce lze považovat za nevyhnutelné (a lze diskutovat jen o jeho velikosti tj. zda a jak výrazně se koruna dostane pod úroveň 25CZK/EUR), pak bude mít dopad na dynamiku příjmů jak firem, tak i státního rozpočtu a může vést k jeho většímu deficitu. To by pak mohlo vyvolat i nutnost korekce rozpočtových výdajů.

Přitom na vývoj inflace bude zjevně působit i politika centrální banky, která zvyšováním základních sazeb usiluje o stlačení inflace pod stanovenou mez 2 %. Rostoucí úrokové sazby bezpochyby budou ovlivňovat i vývoj hypotéčních úvěrů (vedle již uplatňovaných regulací ze strany centrální banky) a tedy i rozvoj bytové výstavby. Určité ochlazení tohoto trhu bude jeho důsledkem. A stejně tak se zhorší dostupnost úvěrů pro firmy, především malé.

Naproti tomu na udržení vyššího tempa růstu bude především působit vývoj příjmů obyvatelstva. V příštím roce budou výrazně zvýšeny starobní důchody – udává se, že v průměru o 900 Kč tj. kolem 8 % ve vztahu k průměrnému důchodu. Stejně tak bylo vládou schváleno výraznější zvýšení platů v rozpočtové sféře. V souhrnu to povede – při potlačení inflace – k většímu tlaku na růst soukromé spotřeby a tedy k pokračování dosavadního trendu jejího relativně rychlého růstu.

Je však nutné také věnovat více pozornosti vývoji výrobních odvětví, který nemusí být pokračováním minulých let a bude se odehrávat ve složitějších podmínkách než dosud. Jak už bylo uvedeno, případné zavedení dovozních cel a další kroky narušující světový obchod se mohou projevit v možnostech růstu především zpracovatelského průmyslu. V další části průmyslu, zejména tam, kam se promítají rostoucí ceny surovin, již dochází ke zhoršení odbytové resp. finanční situace a je nebezpečí, že tento trend bude pokračovat.

Obdobně se zhoršuje situace v energetických odvětvích, kde se projevuje růst cen energií a také vstupních surovin a následně se vývoj cen energií přenáší do zpracovatelského průmyslu. Nepříznivá situace se může dále projevit i v zemědělství, která se bude potýkat s následky dlouhodobého sucha letošního roku.

Proto základní výrobní odvětví mohou v příštím roce zaznamenat nižší tempo růstu, než tomu bude v letošním roce. Takový vývoj signalizují i data za druhé čtvrtletí letošního roku, kdy hrubý domácí produkt – meziročně 2,7 % – se pohybuje zhruba 1 bod pod úrovní minulého roku a zpomaluje se růst investic. Pro letošní rok lze pak očekávat růst HDP kolem 3 %.

Pro příští rok se v příznivých podmínkách může růst ekonomiky pohybovat kolem 3 % v příznivých podmínkách, a tedy může ještě pokračovat setrvačný růst z předchozího roku. Nicméně přibude rizikových faktorů, které mohou růstovou dynamiku potlačit.  Nominálně lze pak růst HDP odhadnout kolem 5 %.

Vysvětlivky:

[1] Přesněji řečeno vůči přípravnému materiálu „Příprava státního rozpočtu České republiky na rok 2019 a střednědobého výhledu na léta 2020 a 2021“ MF ČR, 31. května 2018

[2] V oblasti platů zdravotníků se předpokládá ještě další jednání ve vazbě zdravotně pojistné plány zdravotních pojišťoven