Nedůvěřovat princům, tak zní zdravá rada pro americkou zahraniční politiku na Blízkém východě.
Gideon Rachman píše pro Financial Times (vydání 16/10/2018) o vztazích mezi USA a Saúdskou Arábii.
Případ Chásadžákího je tragédie i facka americké politice na Blízkém východě. Trumpova administrativa, píše Rachman, si vybrala Saúdskou Arábii a korunního prince Mohameda bin Salmána (MbS) jako centrum své strategie. To korunní princ měl být tím, kdo povede alianci proti Íránu, dohodne mír s Izraelem, vypořádá se s klerikálním establishmentem ve své domovské zemi a porazí Islámský stát. Nu a on sám se také hlásil k liberalizaci společnosti a ekonomiky, což mělo americkým firmám přenést „pěkné dárečky“.
Důležitost Saúdské Arábie byla ještě podtržena Trumpovou první zahraniční cestou v úřadu prezidenta – do Rijádu. Korunní princ rychle uzavřel blízkých vztah s Jaredem Kushnerem, Trumpovým zetěm. Oba dva jsou mladí a oba dva mají ambice na změnu politiky na Blízkém východě.
MbS se snažil zalíbit všude možně. Jeho americká cesta znamenala setkání s Billem Gatesem, Markem Zuckerbergem i Rupertem Murdochem. Ale ti chytřejší se vždy ptali, jestli to bude spíš vizionář, nebo spíš nekontrolovatelný despota. Ti, kteří říkají, že MbS je nebezpečný člověk měli po ruce hodně důkazů – válka v Jemenu, která vyvolala humanitární katastrofu, spor se sousedním Katarem – viz saúdská blokáda, dočasné uvěznění libanonského premiéra, úder proti bohatým byznysmenům Saúdské Arábie a zavření novinářů a aktivistů za lidská práva, přičemž někteří jako Chasádžákí uprchli do zahraničí.
Jenže, tohle vše se dávalo stranou, konvenční přístup byl, že na ministerstvech zahraničí byl MbS považován za zbrklého, ale jinak dobrého. Mistrovským tahem o vliv světového mínění bylo povolení ženám řídit auta. Jeho tichá aliance s Izraelem k vyšachování Íránu byla základem pro to, aby měl dobré vztahy s Bílým domem. Jenže jasná vražda novináře Chasádžákího změnila postoj Západu vůči MbS.
Korunní princ manipuloval světové mínění obratně, ale totálně podcenil možný dopad tak brutální akce. Na rozdíl od jemenských rodin, které zabily saúdské bomby, novinář Chasádžákí dostal svůj sloupek ve Washington Postu. Americká média řvou a Kongres vyhrožuje sankcemi. Dokonce i Trump pohrozil „tvrdými“ konsekvencemi, když se prokáže vina Saúdů.
Jenže, i když USA si bude muset upravit své iluze o korunním princi, nakonec se asi politika moc nezmění. Západní politici dobře vědí, jaká je ekonomická a strategická váha Saúdské Arábie. Království je totiž největší exportérem ropy na světě a největším odběratelem zbraní. A s tím, jak odejde Írán z ropného trhu, se balanční role království dál zvýrazní. Trump už dal najevo, že si nepřeje, aby Saúdové dováželi zbraně z Ruska či z Číny.
A je potřeba si přiznat další, píše tvrdě Rachman. Bez dobrého vztahu k Saúdské Arábii se vliv USA na Blízkém východě dál zmenší. To Rusové mají teď dobré vztahy se všemi regionálními mocnostmi – Íránem, Saúdskou Arábií, Izraelem, Egyptem a Tureckem. Ruská vojenská intervence v Sýrii znamená, že Rusko hraje aktivnější roli než USA a může také mnohem více ovlivňovat syrské mírové rozhovory, které mohou zase ovlivnit rovnováhu sil v regionu.
USA byly dříve tím hlavním aktérem, ale teď mají v regionu velmi omezené vztahy, menší než Rusko. Amerika si přerušila kanály k Íránu a její vztahy s Tureckem jsou napjaté, navzdory propuštění pastora Brunsona. Tvrdé sankce na Saúdskou Arábii by mohly negativně dopadnout i na další země Perského zálivu a nakonec by USA, kromě Izraele, neměly v regionu žádného blízkého spojence.
Je tedy zřejmé, že z těchto důvodů se Trumpova administrativa pokusí omezit diplomaticky důsledky aféry Chásakádží a že i Kongres bude našlapovat opatrně. Vzhledem k tomu, jaká je realpolitik se těžko divit. Ale to, že USA mohou vytvořit svou „velkou strategii“ kolem šílence jako je MbS, musí skončit. Nedůvěřovat princům, tak zní zdravá rada.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.