Ivo Šebestík píše o tom, co o nás a našem vztahu k přírodě vypovídá příběh zatoulaného medvěda na Vsetínsku.
Před časem do valašských hor zavítal medvěd, a co víc, ihned se i jako medvěd začal chovat. Potrhal několik ovcí místním hospodářům a celkově svojí přítomností budí obavy.
Medvěd totiž z nějakého důvodu nemá strach z lidí, kteří už před dávnými časy obsadili jeho přirozené lesní a horské prostředí a dnes si to zvíře i docela drze přechází přes asfaltové silnice, dokonce na místech k tomu neurčených.
Člověk už dávno odmítá připustit, že planetu Zemi má ve svém držení jenom dočasně a že všechny svoje katastrální výměry a kupní smlouvy zajišťující mu údajné vlastnictví půdy si může strčit za klobouk před tváří nekonečného, zcela odosobněného a hrozivě mrazivého Vesmíru. Neplatí vůbec nic! Je to jen lidská konvence, lidská dohoda o vlastnictví něčeho co člověku de facto nepatří.
A protože medvěd nic netuší o tom, že se ta dvojnohá bytost vybavená holemi a puškami rozhodla posuzovat všechno živé i neživé (včetně sebe sama) z úhlu pohledu majetku, zisků a škod, pak netuší ani, jaký statut byl udělen jemu. Neví, že se ze šelmy, která se v těchto místech dost možná proháněla už ve třetihorách, stala jen škodná, od které se čeká, že se bude držet daleko od své přirozené potravy, tedy ovčích stád. Medvěd jako všežravec by tedy učinil nejlépe, kdyby se pustil do mravenců a larev nacházejících se pod kůrou stromů, pojídal lesní bobule, nebo kdyby se prostě vydal do supermarketu a tam si koupil nějaký masný výrobek v plastovém obalu zdobený i ochucený igelitem, když už si nedokáže nechat zajít chuť na tento druh bílkovin.
Jenže právě toto medvěd neudělá, neboť šelma, když chce maso, tak musí dostat maso a ne nějaký výrobek, kolem kterého maso jen prosvištělo nadzvukovou rychlostí. Proto medvěd do lidských hypermarketů nevstoupí, ani kdyby měl koruny nebo eura.
Je to tedy s medvědem potíž. Straší lidi, brousí si drápy o kůru stromů tu a tam ohne i slabší smrček, a dost možná ho napadne též navštívit místní včelstva a zplundrovat je. Medvěd nemá tušení, že zatímco u jeho živočišného druhu evoluce přibrzdila na minimum, tak člověka žene stále k vyšším a vyšším výkonům, takže člověk své ovce, králíky, slepice, krávy či kozy nepovažuje za bytosti, k jakým se dopracovala evoluce přírodním výběrem po mnoha miliónech let, ale prostě za zboží, které má svou hodnotu nikoliv v životu jako takovém, v zázraku života, ale v pouhé ceně masa, vajec, vlny, mléka, kožešin a podobně. Ostatně, sám sobě člověk také výrazně snížil vlastní zázračnou cenu života. V jeho válkách nemá lidský život ani cenu té ovčí vlny.
Medvědem zadávená ovce není pro člověka jaksi bytost zbavená života, ale hospodářská ztráta čítající tolik a tolik korun. O tom ale medvěd nemá nejmenší tušení. Kdyby měl, možná by hodil hospodáři přes plot hrst bankovek a se slovy: „Zbytek si nech,“ by se odebral i se zadávenou ovcí do křoví.
Jistě, medvědi už z našich hor povětšinou dávno zmizeli, takže jsme jejich lesy a stráně začali považovat za městské parky. A potkat v parku medvěda, vlka nebo rysa se opravdu nesluší. Tak narazit na kapesního zloděje nebo na exhibicionistu, to ano, to je lidské a patří to k naší lidské kultuře. Ale medvěd? Ten přece patří do zoo!