Ukázkou z knihy politologa Oskara Krejčího Válka, která se věnuje zrození moderní průmyslové války,si tématicky připomínáme sto let od konce první světové války.
Kapitalistická modernita nevznikla a neprosadila se v knihovnách či cestou dobrovolných obchodních smluv, ale na bojištích a formou brutální loupeže. „Objev nalezišť zlata a stříbra v Americe, vyhubení, zotročení domorodého obyvatelstva a jeho pohřbení zaživa v dolech, první kroky k dobytí a vyloupení Východní Indie, přeměna Afriky v revír pro výnosný hon na černochy – to byly červánky kapitalistické výrobní éry,“ napsal Karel Marx v Kapitálu. „Tyto idylické procesy jsou hlavními momenty původní akumulace kapitálu. V patách za nimi kráčí obchodní válka evropských národů, jejichž dějiště je celá zeměkoule… Násilí je porodní bábou každé staré společnosti, která je těhotná společností novou. Násilí samo je ekonomická potence.“ /1/
Nová děla galér, odlévaná jako jeden kus z bronzu, již neničila pouze živou sílu na nepřátelské lodi, ale dokázala prorazit palubu, zbořit stěžně a případně i potopit loď či zaútočit na pobřežní pevnost. Ještě v bitvě u Lepanta (1571), v niž se utkalo spojené křesťanské loďstvo téměř 300 lodí s 270 tureckými loďmi, nové objevy nerozhodly: „Jediný opravdový rozdíl mezi těmito dvěma loďstvy a těmi, jež bojovala v punských válkách téměř před dvěma tisíci lety, byl ten, že na přídi galér a v bocích galéas bylo upevněno několik malých děl.“ /2/ Stojí za to si připomenout, že 150 let před touto bitvou, v době panování již zmíněného císaře Ču Ti, než se Čína uzavřela do izolacionalismu, měla tato země téměř pět tisíc lodí.
Na začátku 16. století se – s největší pravděpodobností ve francouzském Brestu – objevil „světlík“, otvor v boku lodi s krytem, za nějž mohlo být umístěno dělo. Začala výstavba galeon, trojstěžňových plachetnic, které mohly střílet z děl z nižší než horní paluby. To zvyšovalo ničivou sílu a umísťovalo baterii děl pod těžiště lodi. Na konci 16. století korejský admirál Ji Sung-sin zkonstruoval obrněnou loď, galéru s horní palubou pokrytou železnými pláty – což je idea, která se vrátila až během průmyslové revoluce.
Průmyslová revoluce
V 18. a 19. století průmyslová revoluce nezměnila jen výrobu a dopravu zboží. Loď na parní pohon, vlak, telegraf, spalovací motor – to vše nalezlo své využití jak v civilu, tak i ve vojenství. Objevily se i nové mechanizované zbraně. Zavedení zbrani zabíjejících na velkou vzdálenost odosobnilo krveprolévání i pro ty, kteří měli nějaké zábrany. Zvýšila se anonymita zabíjení. Jen tak se pro některé piloty mohlo bombardování měst změnit na business as usual čili zaměstnání, jako každé jiné…
V 18. století se díky drilu a novému vyzbrojování pěchoty objevilo pružnější a rychlejší manévrování. Vycvičený voják byl drahý, a tak se vojevůdci snažili bojovat, jen když byli přesvědčeni o vítězství; ekonomické obavy z bojových ztrát doprovázely i obavy z dezerce vojáků. Začala sériová výroba mušket, ale objevila se i puška s drážkovanou hlavní, zatím nabíjená zepředu, která si získala slávu v americké revoluci. Dělo bylo standardizováno a na bojiště vstoupil dělostřelecký granát, šrapnel.
Od počátku 19. století byly zakládány válečné akademie pro vzdělávání důstojníků – britská Royal Military College vznikla jako první, a to v roce 1802. Objevily se též první moderní generální štáby.
Na přelomu 18. a 19. století se k masové profesionální armádě přidalo revoluční nadšení – začala Napoleonova éra. „Zbraně, taktika a ideologie se poprvé od doby, kdy se na bojišti objevil střelný prach, navzájem doplňovaly“. /3/ Na Moskvu s Napoleonem (1812) táhlo přibližně 600 tisíc vojáků s 1370 děly, přičemž společné ztráty útočníků a obránců jsou odhadovány na 550 až 760 tisíc lidí. Jestliže bitva u Slavkova (1805) bývá označována za bitvu tří císařů, bitva u Lipska (1813) již byla pojmenována bitvou národů. Příznačné je, že oné první bitvy se účastnilo přibližně 150 tisíc vojáků a vzešlo z ní okolo 46 tisíc mrtvých či zraněných, zatímco v oné druhé již bojovalo půl miliónu vojáků a vzešlo z ní více než 140 tisíc mrtvých nebo zraněných. Právě „národní armády“ už nemohly být složeny z leníků, nebo pouze z profesionálů – jako masové armády ke svému udržení potřebovaly nějakou ideu. Revoluční, národní či náboženskou.
Ve 20. letech 19. století se objevily jehlovky, pušky užívající jednotný náboj a nabíjené zezadu; staly se jednou z příčin vítězství Pruska nad Rakouskem v bitvě u Hradce Králové (1866), kde ztráty činily téměř 50 tisíc vojáků. Co znamená technická převaha, konkrétně kulomety, moderní pušky a děla, pak názorně ukázala bitva u Omdurmanu (1898): v bojích na jedné straně padlo 47 britských vojáků a na druhé straně téměř 10 tisíc Al-Mahdího bojovníků.
Stroje využitelné ve válce dokončily to, co začalo zavádění střelných zbraní: síla lidského svalu a větru byla nahrazena jinou energií. První válečné lodi na parní pohon jsou z počátku 19. století, aby pak, spolu s novým typem děl a pušek (drážkované hlavně, nárazníková zápalka místo křesadlového mechanismu), spolurozhodovaly o výsledku Krymské války (1853-1856; v souhrnu 518 tisíc mrtvých).
Jako první válka průmyslové revoluce je však zpravidla uváděná občanská válka v USA (1860-1865). V ní už hrály významnou roli nejen nové typy zbraní (např. podlouhlé kónické náboje, první kulomety, prototypy moderních ručních granátů i minometů, nášlapné i podmořské miny, torpéda, pancéřovaná válečná loď a na konci války se objevily opakovací pušky), ale i železnice, telegraf atd. V občanské válce v USA zahynulo přibližně 620 tisíc lidí, z toho více než 200 tisíc přímo v boji. Rozvoj kapitalismu v USA vytvořil nebývalou schopnost mobilizovat lidské, průmyslové i zemědělské zdroje – a výrobní základna i civilní průmysl se staly „legitimním a nutným vojenským cílem“. /4/ Rodila se nová totální válka.
Předobrazem velkých válek v Evropě se stala pruskofrancouzská válka (1870), která vedla ke sjednocení Německa. Vstřebala nejen technické inovace občanské války v USA, ale též ukázala výhody Kruppova ocelového děla nabíjeného zezadu – ale hlavně nového generálního štábu s jeho přípravou, výcvikem a mobilizací vojska, zajišťováním zbraní a logistikou. Existují ovšem tvrzení, podle kterých „francouzsko-pruskou válku vyhráli pruští učitelé“ /5/; to poukazuje na novou roli znalostí i u prostého vojáka. A na rostoucí možnost manipulace veřejnosti…
Bezdýmný střelný prach je znám od roku 1884. Vznik jednotného náboje vedl k vytvoření nových pušek a pistolí, kulometu i samopalu. Do hlubin se ponořily mechanické ponorky. V roce 1906 byla ve Velké Británii spuštěna na hladinu bitevní loď Dreadnought o výtlaku 20 tisíc tun (Nelsonovy lodi u Trafalgaru v roce 1805 měly výtlak maximálně dva tisíce tun), poháněná parními turbínami. Tak byly odstartovány první velké závody ve zbrojení.
Přechod válečných lodí z uhlí na ropné produkty začal v USA roku 1910. Nastupovala elektřina a s ní radar atd. Spalovací motor umožnil, že se na začátku 20. století objevily první diesel-elektrické ponorky s torpédy. Na bojiště 1. světové války (1914-1918) vyrazily tank i vojenské letadlo; objevila se i první letadlová loď. Na západní frontě skončily během několika týdnů dějiny jízdy, na východní si jízda ještě několik let svoji funkci ponechala. V této válce byly nasazeny i bojové plyny.
Ač to pro velitele bylo těžko pochopitelné, 1. světová válka neměla být rozhodnuta v jedné napoleonské bitvě, ale stala především válkou opotřebovávací, válkou směřující vyčerpání protivníka – obdobně jako v 17. a 18. století. Jenže v minulosti se vyčerpání dosahovalo i vyhýbáním se boji, nyní bylo nutné vést bitvy s obrovskými ztrátami: v bitvě u Verdunu (1916) bylo zabito 306 tisíc lidí, v bitvě na Somě (1916) bylo zabitých a raněných víc než milión, ztráty v důsledku Brusilovovy ofenzívy (1916) jsou odhadovány na téměř dva milióny lidí.
Už před 1. světovou válkou se uskutečnily první velké mezinárodní konference o zákazu války a právní regulaci válečného násilí (Ženeva 1864 a 1906, Haag 1899 a 1907, revize prvních ženevských úmluv). V roce 1863 byl založen Mezinárodní červený kříž. V období mezi světovými válkami pak došlo ke zdokonalování ženevského práva na ochranu osob – bojujících, civilistů a zajatců – ve válce. Zároveň vznikla společnost národů, mezinárodní organizace usilující na principech kolektivní bezpečnosti o udržení míru. Byla přijata Washingtonská smlouva o omezení námořního zbrojení (1922) a hlavně Briandův-Kelloggův pakt (1928). V čl. 1 tohoto paktu vysoké smluvní strany slavnostně vyhlásily, že „odsuzují válku jako prostředek k vyřešení mezinárodních neshod a zříkají se jí jako prostředku národní politiky ve svých vzájemných vztazích“./6/
Tento pakt postupně podepsalo 62 států, a to včetně všech budoucích iniciátorů nové světové války.
Poznámky:
1/ MARX, Karel: Kapitál. Díl I. Praha: Svoboda, 1978, s. 729-730.
2/ DUPUY, R. Ernest, DUPUY, Trevor N.: Vojenské dějiny. Sv. 1. Citované vydání, s. 526.
3/ DUPUY, R. Ernest, DUPUY, Trevor N.: Vojenské dějiny. The Harper Encyklopedie. Sv. 2. Praha: Forma, 1997, s. 812.
4/ GABRIEL, Richard A., METZ, Karen S.: A Short History of War. Citované vydání.
5/ HOWARD, Michael: Válka v evropské historii. Citované vydání, s. 109.
6/ VESELÝ, Zdeněk: Dějiny mezinárodních vztahů. 2. upravené vydání. Praha: Aleš Čeněk, 2010, s. 265.
Celou knihu Oskara Krejčího Válka si můžete stáhnout zdarma zde: Oskar Krejčí – Válka.