Populisté se úplně nemýlí v tom, že EU dobře nefunguje. Problémy EU nejsou otázkou boje mezi liberálním Západem a neliberálním Východem.
Bitva mezi liberálními a neliberálními silami představuje pro Evropu určující narativ a také riziko, píše Tomáš Valášek pro POLITICO. Jak se blíží kampaň pro evropské volby v roce 2019, mnozí kandidáti začali vykreslovat populismus jako středoevropský problém, zatímco jiné nechávají stranou. Tím pádem budou evropské volby představovat test jednoty celé EU. Jistě, vyprávění o liberální západní baště a populistech z východních, nových členských zemí, je lákavé. Jenže Viktor Orbán populismus nevymyslel, v Rakousku vládla krajně-pravicová strana už v době, kdy Maďarsko bylo jen kandidátskou zemí. Populismus navíc určitě není něčím, co se omezuje jenom na střední Evropu.
Tento stereotyp se zachoval z několika důvodů. Polsko a Maďarsko mají krajněpravicové populistické vlády a leží na východě (v Itálii naopak vládne koalice pravých a levých populistů) a Orbán, který chtěl vyvolat dojem větší regionální podpory, než ve skutečnosti má, k tomuto vyprávění přispěl tím, že se přihlásil k pojmu neliberální Evropy a vytvořil tak hranici mezi liberálními a neliberálními státy – konflikt mezi Západem a Východem.
Je férové si připomenout, že země v každém z táborů vidí sdílené problémy z jiné perspektivy a zkušenosti. Jinak je vnímán rok 1968 v západní Evropě, jinak ve střední Evropě, kde došlo k sovětské okupaci Československa. V takovém kontextu je středoevropský odpor proti azylovým kvótám pochopitelný – kombinuje podezřívavost k lidem odjinud a nechuť dělat něco proti své vůli. I sám Západ pomohl této naraci o středoevropském populismu. Pro staré členské země, litující (nyní) rozšíření EU na východ, byla krize liberalismu v Evropě příležitostí k vytvoření bloku se stejnou filosofií, ale tím, že evropské problémy vymezují jako „Východ versus Západ“, připravily půdu pro členství, které má dvě úrovně.
Evropské volby představují riziko, že se kandidáti v rámci kampaně uchýlí k výčitkám vůči „populistické“ střední Evropět a chytí se tak do vlastní pasti. Evropa by naopak měla použít politickou sílu a moudrost a přiznat si nebezpečí, které z něčeho takového plyne. Volební kampaň evropských kandidátů by se měla zaměřit na obraz jednoty a inteligentně vysvětlovat, proč je nutné společné problémy EU řešit společně. Může totiž, píše Valášek dále, dojít k tomu, že rozdělení na Východ a Západ bude permanentní.
Dohoda o migraci by pomohla neutralizovat toxický dopad celé migrační debaty mezi Východem a Západem EU. Obrysy dohody jsou už jasné – více zdrojů na zastavení nelegální migrace, ochrana vnější hranice a podpora rozvoje zemí, odkud migranti přicházejí. Pat by se podařilo prolomit i tím, že dojde k odmítnutí omezující myšlenky povinných kvót a budou se hledat jiné, náhradní způsoby, jak zemím pomoci nést zátěž.
Zvláště důležité ale je, píše Valášek, aby evropští lídři přehodnotili své chápání krize kontinentu. Nejde o boj mezi liberálním Západem a neliberálním Východem. Myšlenka otevřené společnost čelí všude na kontinentě nativistické a populistické výzvě. A populisté se zcela nemýlí v tom, že EU dobře nefunguje. Liberálové by měli spolu se svými spojenci ve střední Evropě hledat a nalézat odpovědi a řešení na stížnosti populistických stran.
Valášek je toho mínění, že by všem v rámci EU prospělo lépe se navzájem poznat, protože Západoevropané a Středoevropané se znají daleko méně, než si myslí. Neznalost vede k problémům hlavně v časech krize a komplikuje rozhodování v EU. Možnosti studia v zahraničí v době přístupu do EU Středoevropanům pomohly, ale jednalo se o jednosměrný pohyb lidí a informací. Aby Evropa mohla fungovat jednotně, je nutné, abychom se postavili nevysloveným stereotypům a předpokladům, které o sobě navzájem máme. Měla by se změnit situace, ve které Středoevropané jezdí na Západ, aby se zde učili a poznali ho, ale neděje se to recipročně. Něco jako západo-východní TV kanál po vzoru francouzsko-německé televize ARTE by pomohlo.
Ve svobodné, ale ekonomicky nerovné Evropě bude proud lidí a myšlenek vždy nevyrovnaný. Jestli ale chceme, píše autor v závěru, aby Evropa přežila a fungovala jednotně, musíme se snažit o rebalancování.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.