USA a Čína už spolu válku vedou vzhledem k tomu, že válka je dnes víc než jenom vojenská bitva.
Noviny Asia Times přináší rozsáhlý článek Michaela Klare, v němž rozebírá sféry střetu mezi USA a Čínou.
Klare na začátku připomíná knihu profesora Grahama Allisona z Harvardské univerzity „Destined for War: Can America and China Escape Thucydides’s Trap?” (v češtině vyšlo pod názvem „Osudová past: Spojené státy versus Čína a Thúkýdidovo poučení z dějin“ – pozn. red.), v níž tvrdí, že riziko války mezi USA a Čínou je značné. Jenže jedna věc mu unikla, tvrdí Klare, USA a Čína už spolu válčí. Sice to nemusí být ta konvenční válka, ale dlouhodobé důsledky nebudou o nic menší.
Je potřeba změnit naše vnímání toho, co je válka. Allison bere „válku“ a „mír“ jako opozita. Válka je to, když se střílí. Klare tvrdí, že toto je staré pojetí. Válka je dnes mnohem víc než vojenská bitva. Snad se dá použít starý termín „studená válka“.
I před Trumpem už americká armáda plánovala dlouhodobou „kvazi válku“ s Čínou, spolu s ekonomickým a diplomatickým tlakem vůči Číně. Nyní je americká administrativa jasně na cestě porazit Čínu a nedovolit jí ekonomickou, technologickou či vojenskou převahu.
Do toho patří obchodní válka, o které Trump pořád mluví, technologická válka, snaha izolovat Peking, odradit ho od plánu jako je Hedvábná stezka a další, včetně vojenských opatření. Možná to není válka v tradičním slova smyslu, ale vypadá to tak.
Média a politici se často stále zaměřují na americko-ruské vztahy, hlavně vzhledem k tzv. Muellerovu vyšetřování. Ale v zákulisí je jasné, že hlavním nepřítelem není Rusko, ale Čína.
Ano, v řadě oblastí od Ukrajiny po Sýrii, Rusko ohrožuje americké cíle a přání. Ale nemá sílu na to, aby „vyzvalo na souboj“ USA jako dominantní sílu. Čína je něco jiného. Má velikou ekonomiku, technologickou zdatnost, projekt Jeden pás, jedna stezka, modernizující se armádu. Americké elity chtějí za každou cenu zabránit Číně, aby USA předhonila.
Americká vláda se nyní snaží všemi prostředky zmenšit čínský vliv. V dokumentech Pentagonu najdeme jako cíl zachování americké globální nadvlády na věky (především tváří v tvář Číně). Jednoduše řečeno, píše Klare, parita mezi oběma zeměmi se nepřipouští. Jediné akceptovatelné řešení je, že Čína bude mnohem slabší. USA musí konat každý den, aby zastavila čínský růst.
Allison ve své knize píše, že v minulých případech, když se snažila stávající mocnost udržet svůj dominantní status a pak se střetla s rostoucí silou, která chtěla překonat svůj podřadný status, pak došlo ke konvenčnímu konfliktu. Ale dnes by válka mezi dobře ozbrojenými silami vyústila v jadernou válku a možná i ve vzájemné zničení. Vojenský konflikt není proto moc lákavá možnost, ani pro jednu stranu. Místo toho tu jsou jiné možnosti válčení: ekonomické, technologické. A když se na to díváme takto, pak USA jsou v módu plného boje proti Číně, píše Klare.
Když přijde na ekonomickou sféru, odpovídá i jazyk. Konání Trumpovy administrativy se popisuje jako „obchodní válka“. Je jasné, že takto vidí i obchodní zástupce Lighthizer – jeho úkolem je tak oslabit čínskou ekonomiku, aby nemohla soutěžit s USA.
První účel cel na čínské importy mělo být narovnání obchodních nerovnováh a údajných nekalých čínských praktik. Ale požadavky, které byly předloženy čínským vyjednavačům, ukazují, že o nerovnováhy moc nejde. Zato jde o zadržení čínského růstu. Jde například o zastavení dotací pro odvětví v rámci programu Made in China (kam patří třeba letectví, elektroauta, robotika a umělá inteligence), akceptování americké restrikce na investice do citlivých technologií bez odvety, otevření sektorů služeb a zemědělství pro plnou americkou konkurenci.
Tohle je vyhlášení ekonomické války, píše Klare. Toto přijmout, znamená přijmout permanentně podřízenou pozici vůči USA. Je to spíš seznam „vzdejte se“, než „vyjednávejte“.
Nejde jen o to oslabit čínskou ekonomiku právě teď, ale i do budoucna. Proto je potřeba Čínu zbavit pokročilých technologií a oslabit hlavní firmy. Čína si byla dobře vědoma, že pokud se má dostat na paritu s USA, musí technologicky posílit. Proto také vláda investovala do vědy a technologie, dotovala výzkum a podporovala slibné start-upy, přesně tak, jak Američané dříve financovaly své inovace přes ministerstvo obrany. Jako příklad stačí Internet.
Ano, Čína požadovala technologické transfery, ale to je dosti běžná praxe, upozorňuje Klare. Indie chce také technologické transfery od amerických firem, když nakupuje zbraně. Těžko přesně říci, říká Klare, kolik z čínské technologie může být produkt špionáže a kolik je prostě výsledek investice do technologie a vědy. Ale vzhledem k tomu, jak moc Peking investoval, si je Klare jistý, že většina je dána výsledkem obrovského domácího úsilí.
Jistěže existují aktivity čínské kyber krádeže. Jenže USA míří na zcela legitimní aktivity. Například se snaží zastavit čínský pokrok u umělé inteligence, zatímco USA masivně dotují průzkum umělé inteligence u sebe doma. USA také brání tomu, aby Číňané mohli získat přístup k americkým technologickým firmám. Jasným příkladem je firma Huawei, lídr v globální technologii 5G. Tyto systémy přenesou obrovské množství dat rychlostí, kterou si dnes neumíme ani představit. Mohou přispět k rozvoji samořídících aut, robotizaci a rozšíření umělé inteligence. Trumpova administrativa se snaží zabránit rozvoji Huawei – v rámci tzv. studené technologické války. Tlačí na asijské i evropské spojence, aby zakázaly Huawei působení v jejich zemi. Další kroky proti Huawei už jsou v běhu. Jde samozřejmě o to, aby Čína neměla technologickou paritu s USA.
O kyberválce mezi oběma zeměmi se toho moc neví, píše Klare. Je jasné, že válka se vede v kyberprostoru, Američané Čínu obviňují z útoků, včetně špionáže a z politického vměšování. Není jasné, co podnikají USA.
Aby byl obrázek úplný, je tu fronta vojenská a diplomatická. Hlavní je odradit Peking od geopolitických ambicí. Čína hodně spoléhá na svůj projekt Jeden pás, jedna stezka. Jde o to, aby kolem Číny byly země propojenou řadou, nejen infrastrukturních projektů, čímž by se jistě i zvýšil politický vliv Číny. Proto se USA snaží podkopat projekt všude, kde to jen jde. Odrazuje země od toho, aby se zapojovaly, a děsí je nárůstem dluhu vůči Číně, to je například Malajsie.
Však také Bolton uvedl, že čínské dohody jsou plné korupce, prapodivné a využívají zadlužení afrických zemí, které jsou pak „zajatci“ Pekingu. Navíc USA podnikají své iniciativy, aby Čínu izolovaly. Například v jižní Asii USA opustily politiku „parity“ mezi Indií a Pákistánem a přesunuly se k podpoře Indie, která má být zemí, která bude pomáhat USA zadržet Čínu. Pákistán má být potrestán za to, že se projektu Jeden pás, jedna stezka nadšeně účastní.
V západním Pacifiku USA navýšily své námořní hlídkování, na což Čína reagovala vytvořením maličké základy na ostrovech v Jihočínském moři. Americké válečné lodě jsou permanentně velmi blízko základen, takže situace je taková, že každá chyba může vést k vojenskému konfliktu. Ve Washingtonu se o válce mluví nezakrytě, velitel amerických sil v Pacifiku uvedl, že Čína je schopná kontrolovat Jihočínské moře ve všech scénářích krátké války s USA.
Je možné, jak právě admirál Davidson naznačil, že pokračující studená válka s Čínou se změní v tradiční ozbrojený konflikt. To by se mohlo zvrhnout do jaderné války a vzájemného zničení. Ale i „pouhé“ konvenční síly by byly katastrofou, nemluvě o kolapsu světové ekonomiky.
I když se nakonec nebude střílet, uvažuje Klare, pak i dlouhodobá geopolitická válka bude mít pro obě dvě strany katastrofální dopady.
Třeba obchodní válka. Když nedojde k dohodě, pak vysoká cla na čínské produkty oslabí čínskou ekonomiku a tím celou světovou ekonomikou. To se dotkne každé země na světě. Tento nový typ války navíc zajistí, že již nyní obří vojenské výdaje dál porostou a zdroje se nebudou věnovat na oblasti jako je zdravotnictví či vzdělávání či ochrana životního prostředí. Přípravy na válku s Čínou jsou pro Pentagon hlavní prioritou, píše Klare.
Hlavní obětí této války bude sama planeta Země a její obyvatelé, nejen lidé. Země, které mají na svědomí nevíce skleníkových plynů, by měly spolupracovat spolu, aby zastavily globální oteplování. Jenže, když probíhá válka (i když bez střelby), pak šance na spolupráci je nula. Záchrana civilizace spočívá v míru mezi USA a Čínou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.