Historička umění Věra Beranová představuje čtyři nové výstavy v pražském Veletržním paláci.
Národní galerie otevřela s počátkem jara, tedy od 1. března, ve Veletržním paláci čtyři nové výstavy, kde jsou dokonce tři z nich přístupny zdarma.
První představuje fotografický spolek 400 ASA. Tato výstava potrvá do 8. září. Vystavuje zde sedm renomovaných fotografů, dvou generací . Společným východiskem je jejich zájem o člověka, o jeho různé činnosti, které v mnoha případech mizí v našem dnešním světě.
Pod názvem Místo rodiny vystavuje mladý výtvarník Viktor Dedek. Výstava potrvá do 28.července a je přímo koncipovaná pro prostor prezidentského salonku Veletržního paláce. Jeho tvorba – instalace ve své podstatě vybízí návštěvníka k tomu, aby se stal spoluhráčem.
Další prezentace nazvaná Podle skutečných událostí, která potrvá do 28. července představuje osm autorů. Jejich společným východiskem je jedinečná reakce na současný svět, ve kterém se stírají hranice mezi dokumentem a fikcí.
Svým způsobem je snad nejaktuálnější čtvrtá prezentace, která se snaží řešit dávný problém Veletržního paláce a tedy Národní galerie. Jde o vyhlášení soutěže na jeho transformaci. Doufejme, že tato akce, která má spoždění minimálně dvaceti let, rozproudí debatu také nad celkovou koncepcí Národní galerie…To, že výstavní prostory Veletržního paláce v Holešovicích neodpovídají jejímu poslání, tedy prezentaci, především moderního výtvarného umění, není žádným tajemstvím. Teměř v každé druhé recenzi na výstavu, která je uspořádána v těchto prostorech se objevuje upozornění na nevhodnost instalace. Není to však vina paláce, samotné architektury, ale nevhodnosti vystavovaného a prostoru ve kterém, je to vystaveno. Veletržní palác prošel řadou proměn. Byl postaven v letech 1925 – 1928 architekty Oldřichem Tylem a Josefem Fuchsem a určený byl pro Pražské vzorkové veletrhy. Přesto jedna z prvních výstav na podzim roku 1928 byla věnována Slovanské epopeji Alfonse Muchy a je paradoxní, že se sem před nadávnem aspoň na čas vrátila, tedy po 90 letech.
Historie této první funkcionalistické stavby v Praze, byla a pravděpodobně bude i dále docela dramatická. Ve 30. letech byla v podstatě střediskem společenského života, nejen výstavního, ale bylo zde kino, restaurace, kavárna s jedinečným výhledem. Za okupace se toto kulturní středisko, stalo místem velmi tragickým. Palác byl využíván, jako seřadiště Židů před transporty do koncentračních táborů. V následujících letech pak fungoval palác jako administrativní budova až do 14. srpna 1974, kdy budova kompletně vyhořela. Trvalo to celých dlouhých 21 let, než se palác znovu otevřel. Následovala dlouhá a komplikovaná rekonstrukce vedená architektem Miroslavem Masákem. 13. prosince1995 byla zde otevřena expozice moderního umění Národní galerie. Od té doby zažily prostory Veletržního paláce řadu různých instalačních konceptů. V podstatě každý další ředitel této instituce měnil jak stálé expozice, tak dlouhodobé či krátkodobé výstavy. V posledním období se zde setkáváme s projekty, které jsou dokonce záměrně koncipovány do obřích prostor, jako například výstava Kathariny Grosseové s názvem Zázračný obraz a instalovaná v jeho Velké dvoraně.
Vyhlášení soutěže na řešení transformace Veletržního paláce je jistým prvním krokem k tomu, aby se tak jedinečná stavba stala opravdu důstojnou galerií – prostorem pro prezentaci výtvarného umění v tom nejširším slova smyslu. Cílem proměny tohoto objektu je možné rozšíření funkcí, které se nabízí ve velké míře prostřednictvím různých hybridních programů, prudce se rozvíjející techniky, aby své místo našly nové, a to nejen výtvarné formy, ale obecně umělecko-estetické programy.