Milan Daniel reaguje na poslední výroky ministra vnitra ohledně sledování občanů, schvalování teroru a na jinak laxní postoje k jiným projevům nesnášenlivosti a sofistikované sprostoty.
Není jasné, zda ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) varoval – s policejním šéfem za zády – občany před případným schvalováním teroru vůči muslimům na Novém Zélandě z podnětu Miroslava Kalouska, nebo z vlastní iniciativy. Schvalování každého, notabene tak závažného trestného činu, je samozřejmě věc zavrženíhodná a dobře, že i trestná. Pozoruhodné však je, že Hamáček vyjevil v tomto případě potřebu sdělit občanům, že policie dobře zvládá roli Velkého bratra, vidí je, sleduje a ví jak na ně.
Bdělost a ostražitost, kterou Hamáček a spol. projevil, ostře kontrastuje s laxním postupem policie (ale i státního zastupitelství) v případě devastace květin, položených demokraticky zvolenými reprezentanty státu u příležitosti výročí 17. listopadu na Národní třídě. Třebaže podezření ze spáchání trestného činu podněcování k nenávisti bylo v případě Otakara van Gemunda & spol. naprosto důvodné, bylo jeho chování nakonec vyhodnoceno jako přestupek a úřad městské části Praha 1 jej ohodnotil směšnou finanční pokutou. A policie ani okem nemrkla, když týž van Gemund prohlásil, že to klidně udělá znovu. Kalousek, mající nyní starost o to, aby se zamezilo nenávistným projevům, projevil pro jeho „hrdinství“ z hlediska „vyššího principu mravního“ pochopení…
Že srovnávám nesrovnatelné? Ne. Podněcování k nenávisti začíná v okamžiku, když je slušnost a věcná kritika nahrazena akty rozdmýchávajícími emoce. Když Hamáček na jedné straně deklaruje nulovou toleranci vůči tvrdému teroru, je třeba mu připomenout, že mu předchází teror měkký – projevy nesnášenlivosti, sofistikovaná sprostota. Sám je ostatně na Národní třídě také zažil – a mlčky (zřejmě v zájmu ještě větší demokracie) přešel.
Z dračího vejce se obvykle vyklube nestvůra, která ve jménu toho, co ona považuje za „vyšší princip mravní“ prosazuje své cíle bez ohledu na cokoliv.
Jan Hamáček prostě vidí třísku v občanském oku, zatímco břevno v jeho vlastním mu nevadí. Tak si to pamatujme.