Vysoká nerovnost škodí lidskému zdraví, spokojenosti, ničí soudružnost i důvěru ve společnosti a zpomaluje rozvoj ekonomiky.
Když někdo poukáže na vysoký stupeň nerovnosti, třeba i na základě analýzy daňových dat, obvyklá reakce je, že se jedná o „politiku závisti,“ píše profesor Mike Brewer (University of Essex). Během svého výzkumu byl překvapen počtem studií, jež však dokazují, že vysoká úroveň nerovnosti škodí lidskému zdraví a životní spokojenosti, poškozuje důvěru, společenskou soudržnost a zpomaluje ekonomický rozvoj. Je též stále více důkazů, že nerovnost dramaticky zhoršuje perspektivy budoucích generací.
Profesor Brewer dále píše, že v zemích s vysokým stupněm nerovnosti lidé více trpí stresem a zdravotními potížemi a mají menší pocit spokojenosti a vzájemné solidarity. Odvolává se na poznatky výzkumu Richarda Wilkinsona a Kate Pickettové, které poukazují na to, že v nerovné společnosti je čím dál prestižnější být bohatý a zahanbující být chudý, a tudíž se zvyšuje pocit úzkosti ohledně společenského statusu, v němž jsou peníze (a to, co umožňují) stále důležitějším kritériem.
Následkem je i zhoršení aspektů konzumerismu ve snaze lidí držet krok s těmi, kteří jsou na tom lépe. U těch nahoře roste pocit oprávnění, u těch dole pocit hanby, což omezuje společenský styk a vzájemnou důvěru. Brewer se domnívá, že to může znít jako zatracující obvinění kultury 21. století, která nás „zinstagramuje“ k smrti. Sociolog Thorstein Veblen však zjistil, že ve Spojených státech se i v 19. století bohatí snažili ustavit svou nadřazenost a méně bohatí se přizpůsobovat.
Výzkum rovněž naznačuje, že značný stupeň nerovnosti snižuje hospodářskou výkonnost, a Brewer se domnívá, že mohl dokonce způsobit finanční krach v roce 2008 a následnou Velkou recesi. Překvapilo jej, že nedávný průzkum je veden Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem – organizacemi, které nejsou známé radikálním myšlením. „Snížit nadměrnou nerovnost není správné pouze morálně a politicky, je to i dobré pro ekonomiku,“ řekla Christine Lagardeová, donedávna prezidentka MMF. OECD, organizace reprezentující nejbohatší ekonomiky na světě, dodává: „Myšlenka, že lidé mohou těžit z výsledků svého snažení, byla vždy silnou pobídkou k investování lidského kapitálů, nových idejí a nových produktů a rovněž k riskantnímu komerčnímu podnikání. Ale pokud přestoupí určitý bod, a rozhodně během hospodářské krize, rostoucí nerovnost v příjmech podkopává základy tržní ekonomiky.“
Brewer dodává, že vysoká úroveň nerovnosti není přirozeným, a určitě ne nutným důsledkem vzkvétající ekonomiky; naopak, klíčové mezinárodní organizace mají obavy, že nerovnost hospodářský růst brzdí.
Následkem nerovnosti je také obtížnější dosáhnout rovnosti možností. Tím pádem se udržuje předěl mezi těmi, co mají, a těmi, kteří nemají. Doufali jsme, že existence extrémně chudých ve společnosti je jen dočasným výkyvem, nebo že se lidé mohou pozvednout vlastní pílí a snahou. Spolehlivá data a pečlivý výzkum však dokazují, že mladí lidé zdaleka nemají rovnou šanci vyniknout, protože životní úspěch v nerovné společnosti závisí na tom, z jaké vrstvy kdo pochází, což snižuje sociální mobilitu.
Ve Spojených státech, často považovaných za zemi možností, obvyklá cesta na příjmový vrchol je buď se tam narodit, nebo se přiženit či přivdat. Je to Švédsko, kde dítě ze znevýhodněné rodiny má nejlepší šanci dostat se na vrchol.
Ekonomové Joseph Stiglitz a Thomas Piketty upozorňují na další znepokojující aspekt vysokého stupně nerovnosti. Jestli se vlády západních zemí nepokusí o redistribuci majetku nebo o omezení nejbohatších a dovolí, aby politické debaty byly dominovány penězi, pak 21. století bude svědkem zrodu ultrabohaté elity, obdobné té, která existovala na počátku 20. století. To by bylo podstatně nedemokratické a rozhodně nespravedlivé.
Každý rok vysokého stupně nerovnosti je dalším rokem, který zmáhá náš smysl pro sociální spravedlnost, a dalším rokem, kdy je obtížnější dosáhnout rovnosti možností. Je na voličích, na politických a dalších společenských činitelích, aby sehráli svou úlohu a posunuli hranice politicky uskutečnitelných zákroků a společensky přijatelné úrovně nerovnosti, zakončuje Brewer.
Knižní tipy k tématu:
Thorstein Veblen: „Teorie zahálčivé třídy“
Mike Brewer: „What Do We Know and What Should We Do About Inequality?“
Kate Pickettová and Richard Wilkinson: „The Spirit Level: Why More Equal Societies Almost Always Do Better“
Jonathan D. Ostry, Prakash Loungani, and Andrew Berg. Foreword by Joseph E. Stiglitz: „Confronting Inequality How Societies Can Choose Inclusive Growth“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.