Jaké jsou možnosti dosažení dlouhodobého míru mezi Ankarou a Kurdy za podpory USA.
Americký prezident by mohl mít šanci na vytvoření dlouhodobého míru mezi Ankarou a Kurdy, míní ve svém textu bývalý indický diplomat, M. K. Bhadrakumar.
Po jednání summitu na úrovni Erdogan-Putin, Turecko neztrácelo čas. Hned 23. října, den po summitu, oznámilo, že končí svoji vojenskou operaci s názvem Zdroj míru, čímž se dohoda o klidu zbraní s americkým viceprezidentem Mikem Pencem stala permanentní.
Donald Trump následně odpověděl tím, že zrušil sankce proti Turecku, které zavedl 14. října kvůli operaci Zdroj míru. Jak už je pro Trumpa charakteristické, prohlásil, že „velkou zásluhu na tomto vývoji mají USA a žádný jiný stát“.
Tento vývoj bere vítr z plachet kritikům Trumpa, míní Bhadrakumar dále. Proto také Trump zněl sebevědomě. Pak na scénu vstupuje kurdský generál Mazloum Kobaní Adbí, velitel jednotek YPG, když Trump oznamuje, že s generálem jednal těsně před zrušením sankcí proti Turecku. Trump generála chválí za jeho „porozumění“ i za jeho „neuvěřitelná slova“ prezidentovi. Tato nová optika bere kritikům Trumpa další argument.
Trump ovšem také naznačil, že dělal něco většího a že ho generál Abdí ujistil o tom, že Islámský stát se ocitá pod kontrolou, a to včetně detenčních center pro členy IS. Trump dále zdůraznil, že od Turecka očekává plnění povinností ohledně Islámského státu. Přitom si Bhadrakumar všímá toho, že Trump chce, aby si také evropské státy rozebraly islamistické vězně.
V „nediplomatickém“ dopise Erdoganovi z počátku října Trump naznačil, že generál Abdí by mohl být hlavním vyjednávačem s Erdoganem. Jenže Abdí je v Turecku tím nejhledanějším teroristou, pracoval v řadách Kurdské strany pracujících skoro 30 let.
Když se Erdogan stal premiérem Turecka v roce 2003, navrhoval smělý plán politického vyjednávání jako řešení kurdské otázky. Měl podporu USA. Ovšem následně Erdoganovi došla pára.
V roce 2013 Erdogan dramaticky oznámil, že turečtí představitelé vyjednávají s lídrem PKK Abdullagem Öcalanem, který byl od roku 1998 ve vězení. Öcalan v březnu 2013 odpověděl voláním po klidu zbraní, zatímco kurdské guerilly se z Turecka začaly stahovat. V červenci 2015 ale klid zbraní i jednání zkolabovaly.
Öcalan ale pokračoval v prosazování vyjednaného řešení, které by přineslo Kurdům v Turecku autonomii. Generál Adbí, kterého si jako vyjednavače vybral Trump, je také adoptivním synem Öcalana, doplňuje kurdsko-turecko-syrskou skládačku Bhadrakar.
Generál Abdí by měl dorazit brzy do Washingtonu. Rovněž pak prezident Erdogan. Prezident Trump podporuje nalezení mírového řešení pro vztahy mezi Kurdy a Tureckem. Poslední vývoj přitom odstranil velkou překážku ve vztazích mezi Tureckem a USA – americkou podporu a spojenectví s kurdskými bojovníky v Sýrii.
Podle indického diplomata jsou pak zajímavá Trumpova prohlášení ohledně ropy. Zde Trump řekl, že malé vojenské jednotky USA v Sýrii zůstávají, aby zde zajistily ropná pole. Ta se nacházejí hlavně na východě země, který je stále pod kontrolou USA a kurdských milic.
V únoru 2018 se sem pokusila proniknout syrská vládní vojska s podporou ruských žoldáků. Pokus ale selhal díky letecké podpoře ze strany USA. Od té doby je na východě Sýrie relativní klid.
Je zřejmé, míní autor dále, že v případě ropy panuje mezi Tureckem, USA a Kurdy situace win-win. Což by mohlo pomoci v politickém usmíření mezi Ankarou a Kurdy.
Trump navrhnul Erdoganovi mučivý návrh ke zvážení, který vyžaduje změnu jeho víry, ale mohla by přinést ovoce.
Erdogan si dobře uvědomuje, že k tomu, aby ukončil 30 let trvající konflikt s Kurdy v Turecku, potřebuje Öcalana. S Öcalanem se tak vedou ve vězení jednání a Öcalan působí jako most mezi Tureckem a Kurdy. V dnešních podmínkách by se mohl stát také mostem mezi Abdím a Erdoganem.
Ministr zahraničí USA Mike Pompeo naznačil, že Spojené státy mají zájem o větší regionální partnerství s Tureckem. Kdyby Erdogan s Trumpem spolupracoval, bude to ve prospěch Turecka, naznačil.
USA se snaží čelit Íránu a jeho vlivu v Sýrii a v Iráku. Stažení amerických jednotek ze Sýrie do Iráku i vojenská přítomnost na základně v jižním Iráku naznačují, že přerušení pozemní cesty Íránu do Sýrie a Libanonu je stále prioritou země.
USA ovšem stojí před řadou úkolů v regionu, míní Bhadrakumar. Uvědomují si také, že Turecko zde má nenahraditelnou pozici jako partner. A Trump vždy Erdogana vnímal jako někoho, s kým se dá dělat byznys.
Ankara velkou dohodu Trump-Erdogan uvítá. Podporu pro tureckou „bezpečnostní zónu“ v Sýrii uvidí jako krok správným směrem. Nicméně, aby k tomu všemu došlo, musí se napřed snížit napětí mezi Tureckem a Kurdy.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.