Podivné mlčení kolem Řecka a Turecka

Adam Votruba komentuje malý zájem médií hlavního proudu o události na hranici mezi Řeckem (EU) a Tureckem.

V současné době dochází ke zvláštní situaci, kdy na hranicích mezi Řeckem a Tureckem pokračuje napětí způsobované provokacemi ze strany Turecka, ale média hlavního proudu o tom neinformují.

V pondělí 11. května schválily Francie, Řecko, Kypr, Egypt a Spojené arabské emiráty společné prohlášení, v němž odsuzují turecké počínání v Libyi a ve východním Středomoří. V této oblasti se Turecko podle signatářů mj. pokusilo o nelegální těžbu v kyperských teritoriálních vodách. Turecké vojenské letouny v rozporu s mezinárodním právem narušují řecký vzdušný prostor, včetně přeletů přes obydlené oblasti.

Jak si máme vysvětlit, že mainstreamová média neinformují o mezinárodním dokumentu takového významu, ani o tom, že situace ve východním Středomoří je bezmála na hraně válečného konfliktu? Neplatí to jen o českých médiích, na anglicky a německy psaných webech je to podobné. Nepodařilo se mi najít renomovaný evropský list, který by přinesl tuto zprávu, je však k dohledání na anglickojazyčných stránkách Al-Džazíry a na Arabnews.

V češtině o situaci informují s řadou podrobností (i nepřesnostmi a chybami) jen alternativní pravicové weby, případně europoslanec za SPD Ivan David. Je sice obvyklé, že mainstream a alternativní levicová či pravicová média informují o docela jiných událostech, většinou se to však týká méně podstatných zpráv. Je tedy přinejmenším zvláštní, že v této věci se přenechává informační iniciativa neprofesionální scéně.

O důvodech tohoto mlčení lze nanejvýš spekulovat. Jedno z možných vysvětlení je to, že informace z řecko-turecké hranice by narušily pečlivě pěstovaný novinářský obraz zbídačených syrských uprchlíků, kteří se dožadují evropské pomoci a soucitu. Turecko dnes používá uprchlíky a migranty pro své vojensko-strategické cíle, což už nelze dost dobře popírat. Jak by to vypadalo, kdyby hned po březnových zprávách o náporu migrantů následovaly zprávy o vojenských provokacích v téže oblasti? Turecko-řecká hranice „zabila příběh“, abych si vypůjčil rčení jistého amerického novináře, jímž reagoval na odhalení „nevhodných“ skutečností.

Druhé nabízející se vysvětlení by bylo to, že zveřejnění informací si nepřeje evropská politická elita, neboť to pro ni představuje ohrožení. Jen těžko si lze představit, že by dnešní evropské elity zaujaly rezolutní stanovisko proti turecké agresi vůči hranicím Evropské unie. Pokud by však veřejnost viděla, jak se Evropská unie nedokáže zastat svého členského státu, její důvěryhodnost by dále poklesla.

Tento fakt stojí za pozornost: Turecké bojové letouny narušily evropskou hranici, aniž by proti tomu Evropská unie oficiálně protestovala. Je to zajímavé v kontrastu s pokusy Evropské komise známkovat vlády členských států z dodržování demokracie a prosadit nadřazenost evropského práva nad právem v členských zemích.

Nelze samozřejmě vyloučit, že mediální mlčení je výhodnější pro diplomatické řešení krizové situace. Pokud však evropské vlády mají takovou moc, aby zamezily zveřejnění zprávy o zásadním diplomatickém aktu, na němž se navíc podílí jeden ze dvou nejdůležitějších států Evropské unie, pak by to bylo poměrně znepokojivé bez ohledu na důvody.

Ilustrační foto: Autor – CeeGee, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=40981935

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.