Pandemie, ekonomická stagnace, kolaps vývozů, krize ve vztazích s Ruskem i rostoucí politizace tvoří kontext prezidentských voleb v Bělorusku.
Bělorusko se v kontextu pandemie a ekonomického propadu chystá k srpnovým prezidentským volbám, píše běloruský novinář Artěm Šrajbman. Minsk se k pandemii postavil specificky: omezení jsou jen mírná, konaly se velké akce jako fotbalové zápasy, oslava Velikonoc nebo vojenská přehlídka. Nedávný průzkum veřejného mínění SATIO ale naznačil, že víc než polovina Bělorusů s těmito vládními kroky nesouhlasí. 70 % dotázaných by si přálo masové akce zrušit.
V Bělorusku sice neplatí celková karanténa, ale ekonomický růst byl negativně ovlivněn ropnou válkou s Ruskem, nízkými cenami ropy a snížením poptávky po ropných výrobcích v Evropě a hnojivech v Asii. Jde o dva hlavní exportní výrobky země. Nyní se k tomu přidává i další zpomalení díky ekonomickému útlumu u sousedů Běloruska. Počítá se s ročním propadem ekonomiky o 5 % HDP. Bělorusko už žádá o půjčku 3 miliard dolarů u MMF a domlouvá další půjčky v Číně.
Současný prezident Alexandr Lukašenko dokonce v dubnu vynechal svůj každoroční projev. Nicméně prezidentské volby se konat budou, dokonce 9. místo 30. srpna. Zdá se, že pro běloruskou vládu již není prioritou výše volební účasti – místo toho sází na demobilizaci elektorátu a má k tomu důvody, protože už nyní se objevují první náznaky politizace občanů.
Hlavní roli v politizaci nemají tradiční opoziční strany, píše článek, připadla youtuberům. Nejznámějším z nich je Sergej Tichanovskij. Od jara Tichanovskij cestuje po Bělorusku a vysílá streamy ze setkání s obyvateli menších i větších měst, kteří se mu svěřují se svými vesměs ekonomickými problémy.
Tichanovskij nemá jiný program než změnu prezidenta prostřednictvím masových protestů. Pracuje na stejném politickém poli jako Lukašenko sám: používá obyčejný jazyk a obrací se na jeho dřívější podporovatele, takže se stává pro vládu velmi nebezpečným.
Z formálních důvodů Tichanovskij na prezidenta kandidovat nemůže, ale kandiduje jeho manželka Světlana. Tichanovskij je v čele jejího volebního týmu.
Objevila se i další překvapení předvolební kampaně. Do voleb se přihlásili hned tři kandidáti se solidní politickou zkušeností. Bývalý rektor Státní běloruské univerzity a kandidát v roce 2006 Alexandr Kozulin (který byl po roce 2006 dvě roky ve vězení). Kandidaturu oznámil i bývalý náměstek ministra zahraničí Běloruska Valerij Cerkalo a bývalý bankéř Viktor Babariko.
Cerkalo a Babariko byli rychle ohodnoceni jako kandidáti, kteří spolupracují s vládou, i když pro to nejsou žádné důkazy. V běloruském politickém prostředí se však podobné hry nikdy nehrály, vládní „spojleři“ voleb (narušitelé voleb) byli vždy od začátku jasně viditelní. Navíc Cerkalo i Babariko mají liberální názory a podle autora i příliš silné životopisy, aby plnili podobnou roli a kandidovali jen na oko.
Otázka cílů těchto kandidátů je tedy otevřená. Lidé s letitým zázemím v běloruském systému nemohou nechápat, do jaké míry je výsledek voleb v Bělorusku podřízen vládě. Zatím se zdá, že jejich motivací je dlouhá osobní nespokojenost s vládou Lukašenka, ambice a také pocit osobního poslání. Teprve volební kampaň ukáže, do jaké míry se jedná o skutečně samostatné a nezávislé aktéry. Momentálně ale jejich kandidatura vypadá jako symptom širšího procesu – běloruská nomenklatura a byznysová elita je již unavená dlouholetou Lukašenkovou vládou a déle než 10 let trvající stagnací země. O rozkolu v elitě se sice ještě nedá mluvit, ale rozhodně už nepředstavuje myšlenkový monolit.
K předpovídání kolapsu běloruského režimu letos v létě zatím neexistují příčiny. Na zalátání děr v rozpočtu zemi stačí její sedmimiliardové rezervy ve zlatě a také má možnost brát si úvěry na vnějších trzích. Koronavirus sice radikalizoval názory na Lukašenka, ale politickou opozici spíše zmátl. Je složité svolávat lidi k pouličním protestům a na nich pak prezidenta kritizovat za organizování masových akcí…
Vláda ale má nástroje, jak se zbavit příliš populárních kandidátů – například je nemusí zaregistrovat nebo jim může přidělit obvyklých 3-4 % ve výsledcích voleb. Lídry protestů je zase možné vsadit do vězení a pouliční protesty rozehnat s pomocí věrných siloviků (bezpečnostních orgánů), shrnuje Šrajbman.
Je to poprvé, kdy ve volebním roce čelí běloruská vláda takovým domácím i vnějším problémům. Kontextem je krize vztahů s Ruskem a napětí s EU kvůli domácím represím. Vypadá to, že rok 2020 se může stát pro Alexandra Lukašenka nejvážnějším zátěžovým testem od doby, kdy zemi vládne.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.