Známý ekonom, ekonomický expert ČMKOS, Jaroslav Ungerman exkluzivně pro Argument uvádí trošku jiný pohled na státní rozpočet za minulý rok.
Deficit, přebytek: kritiky je vždy dost
Výsledek státního rozpočtu je vždy předmětem velkých úvah. Když rozpočet skončí deficitem dozvídáme se, že vláda moc utrácí, že nevybírá daně, že v situaci, kdy ekonomika roste, by měla mít přebytek rozpočtu atd. Když je státní rozpočet v přebytku, pak je to tím, že sice ekonomika roste, ale vláda za to nemůže, že stát v daném roce málo utrácí na investice, že má vysoké příjmy z EU. Dokonce jeden z radilů dojde k závěru, že jsou vysoké daně a měly se snížit.
V tom je asi to kouzlo ekonomie, že vždycky se dá na něčem najít i to špatné. Takže je to vlastně vždy jen o úhlu pohledu.
Krátce – ať dopadne rozpočet přebytkem či deficitem, vždy to je špatně. Vždycky si analytici i novináři najdou něco, co by se dalo využít ke kritice. To je právě případ rozpočtu na rok 2016.
Od jara minulého roku bylo jasné, že rozpočet může skončit nulou a nejpozději od léta to vypadalo na přebytek, od září již jednoznačně. Přesto se dnes všichni ti tzv. analytici tváří překvapeně a nešetří dobrými radami, jak se mělo postupovat, co udělat jinak. Třeba zvýšit výdaje na investice – jen nevím jak, když jenom stavební řízení trvá měsíce nebo se mělo více utratit za nákupy státu – opět jak, když na všechno jsou výběrová řízení trvající měsíce a někdy i roky.
Dnes se proto rozpoutávají pře o to, proč je najednou tak vysoký přebytek a nějak se nechce vzít v potaz argumentace ministerstva financí, jaké byly hlavní příčiny vedoucí k přebytku rozpočtu. Přitom po celý rok, kdy vycházely měsíční zprávy o plnění rozpočtu, se tam tyto důvody uváděly – jen jim asi nikdo nechtěl věřit.
Jedním z tzv. problémů rozpočtu jsou příjmy z EU, které prý ministerstvo neumí dobře do rozpočtu započítat či dokonce ani rozpočtovat.
Zkusme si říci pár slov o tom, jak to je s příjmy EU a jejich promítnutím do státního rozpočtu.
Jak je to s EU a financováním projektů?
Popišme si celý proces trochu podrobněji. České projekty financované z peněz EU jsou částečně financovány státním rozpočtem a zbytek financí pochází buď z vlastních zdrojů investora, nebo si na to investor bere bankovní úvěr. Po dokončení projektů jsou náklady na ně prověřovány příslušným vedoucím programů v ČR a po té odeslány k závěrečné prověrce (certifikaci) do Unie.
Certifikace v Bruselu může trvat delší dobu v závislosti na tom, jak velký je to projekt a někdy dochází i ke krácení evropské dotace, ke korekci. Rozhodně to není tak, že by po předložení žádosti o dotaci byla bruselská administrativa zavázána, že musí např. do jednoho či dvou měsíců od předložení žádosti proplatit dotaci a zaslat ji příslušnému státnímu rozpočtu. Proto dochází k tomu, že žádost o dotaci předložená v jednom roce je proplacena až v dalším roce. Vzpomeňme na nedávné zprávy o tom, že Brusel zkoumá některé velké české projekty a váhá s jejich proplacením.
Kromě toho – ani rozpočet EU na tom není tak, že by na začátku roku měl všechny peníze „na hromadě“ a z nich pak všechno proplácel. I on dostává své příjmy postupně v průběhu roku. Proto také se stane, že některé platby musí odkládat, když zrovna nemá dostatek příjmů.
Jen na vysvětlení – dosáhnout časového sladění příjmů a výdajů rozpočtu je také někdy složitou záležitostí na úrovni národního rozpočtu. Bylo tomu tak i v minulosti u nás.
Nyní je zaveden systém státní pokladny, který takové případy prakticky vylučuje. Národní rozpočet nedostatek cash flow v minulosti mohl řešit krátkodobou výpůjčkou na bankovním trhu např. pokladničními poukázkami. Unijní rozpočet takové možnosti nemá.
Pokud si uvědomíme, jak tento proces příchodu unijních peněz probíhá, pak také můžeme snad lépe pochopit i možnosti jejich plánování.
V prvé řadě si uvědomme, že rozpočet na následující rok se definitivně sestavuje v červenci až srpnu běžného roku.
Co konkrétního v této době můžeme vědět o tom, kolik českých projektů bude na národní úrovni dokončeno v té podobě, že bude možno požádat o jejich proplacení? Ani v ČR nevíme, jak dopadne jejich prověrka. A jak tedy můžeme vědět, jak dopadne prověrka v Bruselu a kdy můžeme dostat peníze?
Rozpočet to řeší jednoduše – a patrně i správně – s příjmy tohoto druhu nepočítá a teprve v průběhu roku tak, jak nabíhají, je do rozpočtu promítá. Bylo by snad lepší zapsat do rozpočtu nějaké číslo jako příjmy z EU? Bude to pak lepší a umlčí to kritiky?
Ekonomický růst a daňové inkaso: pohled optikou DPH
Nyní k druhému problému. Tím je vliv ekonomického růstu na inkaso daní resp. zda došlo či nedošlo ke zlepšení výběru daní nebo zda je jejich růst vyvolán jen tím, že ekonomika roste. Pomiňme vývoj přímých daní – daní z příjmu fyzických a právnických osob. Tam je vazba na ekonomický růst zcela evidentní a tvrdit, že za jejich lepší výběr může vláda, by nebylo korektní. Tam platí dost jednoduchá úměra – roste-li ekonomika, pak rostou jak platy lidí, tak i zisky firem a to se dá zdanit. Vláda může za to, zda se jí podařilo ekonomiku rozběhnout.
Naproti tomu výběr nepřímých daní je do značné míry závislý na tom, zda se daří zdanit všechno zboží či služby. Jejich inkaso také roste v návaznosti na růst ekonomiky – jak roste spotřeba, tak musí růst i daňový výnos. Ten ovšem závisí i na tom, zda dokážeme zdanit příslušné zboží či služby, zda část z nich nezůstává mimo zdanění.
Pro to asi nejlépe lze to – zda se lépe vybírají daně či nikoli – demonstrovat na vývoji DPH. Ta obvykle roste v závislosti na růstu základních makroekonomických veličin – jak HDP, tak i soukromé spotřeby.
Do rozpočtu na rok 2016 byl založen růst HDP v běžných cenách ve výši 3,9 % a růst osobní spotřeby ve výši 3,8 %.
Proto v našem rozboru můžeme vycházet z toho, že pokud se bude DPH vybírat stejně jako v předchozích letech, pak by se měla zvýšit v podstatě stejně rychle.
Inkaso DPH v minulém roce dosáhlo celostátně 349,7 mld a bylo vyšší o 17,9 mld oproti roku 2015 tj. o 5,4 %. Ve státním rozpočtu je růst DPH v minulém roce pomalejší, neboť se zvýšil podíl regionů na celostátním inkasu DPH. Proto ve státním rozpočtu vzrostla DPH jen o 3,8 %.
Porovnáním těchto dvou růstových čísel lze proto celkem přesvědčivě dojít k závěru, že růst DPH je způsoben jak růstem ekonomiky, tak jejím lepším výběrem.
Vliv lepšího výběru DPH lze dokumentovat nejen na číslech, která byla založena do rozpočtu. Růst HDP v roce 2016 byl totiž bezesporu nižší než uvažovaných 3,9 % v běžných cenách. Očekávám, že jeho růst se bude pohybovat jen kolem 3 % – v běžných cenách a reálně jen kolem 2 %. Je dost signálů, že ekonomický růst začíná zpomalovat – ale to na jiný článek.
Z toho lze odvodit, že inkaso DPH závislé na růstu ekonomiky se bude pohybovat zhruba kolem 2,7 – 3 % ( inkaso DPH zpravidla roste pomaleji než HDP za nezměněných podmínek – vliv netto vývozu atd.). Proto lze odhadnout, že vliv růstu ekonomiky na inkaso DPH se mohl v minulém roce pohybovat kvantitativně zhruba kolem poloviny absolutního přírůstku DPH, tedy kolem 8 – 9 mld. a zbývající část byla dána vlivem zlepšení výběru DPH. Přitom je nutno ještě dodat, že v rozpočtu zapsané zvýšení DPH počítalo i se zavedením EET již v prvním pololetí minulého roku, což, jak víme, nenastalo.
Kontrolní hlášení jako rozhodující prvek
Za rozhodující faktor zlepšení výběru DPH považuji tzv. kontrolní hlášení.
Kupodivu tento nově zvedený (od 1.1.2016) nástroj finanční správy pro zlepšení výběru, ale i sledování pohybu DPH, zůstal nepovšimnut i částí odborné veřejnosti, pokud mezi ně budeme počítat i novináře a tzv. analytiky.
O co v kontrolním hlášení jde? Kontrolní hlášení předkládají všichni plátci DPH. V hlášení se uvedou čísla faktur, které jimi byly vydány a identifikační číslo příjemce faktury. Současně také uvedou, jaké faktury zahrnují do svých nákladů – opět číslo faktury a identifikační číslo firmy, která fakturu vydala. Na tyto faktury pak uplatňují vrácení DPH.
Tímto způsobem je možné zjistit, zda nejsou uváděny v daňových přiznáních firem faktury, na které není žádné reálné plnění a které slouží k tomu, že se na ně požaduje vrácení DPH. Právě takovým způsobem pak vznikají tzv. karuselové podvody na DPH, kdy firma, kterou vede tzv. bílý kůň a která často existuje jen několik dní a má za úkol vytvořit takové faktury, na jejichž základě se požaduje vrácení DPH. Přitom v karuselu je zapojena řada firem – běžně více než deset, aby nebylo možné identifikovat, kde došlo k podvodu na DPH tj. byla neoprávněně vrácena DPH.
V minulosti se takové podvody obtížně zjišťovaly, neboť k tomu bylo potřeba mnoho času. Taková data se musela zjišťovat z řady přiznání, ručně porovnávat atd. Současný software finanční správy pak umožňuje, aby v měsíčních hlášeních bylo možné velmi rychle – v řádu hodin – porovnat čísla faktur – tedy zda stejné faktury jsou uvedeny v přiznání k DPH obou firem.
Podle zjištění z praxe – především ze sektoru malých a středních firem – v současné době si firmy velice pečlivě sledují, jaké faktury přijímají a komu je vydávají. Podstatně tak klesl počet požadavků na vrácení DPH a jejich objem. V tomto smyslu se stalo kontrolní hlášení jedním ze zásadních kroků k posílení transparentnosti ekonomického prostředí a daňové spravedlnosti.
Kontrolní hlášení lze proto považovat za jeden ze zdrojů zvýšení výběru DPH a zejména pro odhalování jinak obtížně zjišťovaných karuselových obchodů. Jeho vliv již v roce 2016 byl velmi významný.
Lze proto oprávněně soudit, že zvýšení výběru DPH za minulý rok bylo způsobeno nejméně z poloviny růstem efektivnosti právě daňové správy a tedy – lepším výběrem daní. Je nepochybné, že kroky, které vedení ministerstva financí v minulých letech podniklo, mají svůj efekt, ačkoli ne vždy jsou přijímány s porozuměním veřejnosti. Často bohužel i odborné veřejnosti, jak dokumentují komentáře právě k vývoji státního rozpočtu za rok 2016.