Komise trvá na tom, že po velkých firmách půjde a to navzdory rozsudku, který byl ve prospěch firmy Apple.
Evropská komise bude muset hledat jiné cesty, jak se vypořádat s daňovou konkurencí mezi zeměmi. Nohy ji podrazil rozsudek druhé nejvyšší soudní instance v EU, který rozhodl proti tomu, aby firma Apple vrátila Irsku více než 14 mld. euro. Je to zároveň porážka pro eurokomisařku Margrethe Vestagerovou, která má na starosti politiku ochrany hospodářské soutěže.
Nyní Brusel přemýšlí, čeho se chopit, aby nevzdal svůj boj proti agresivnímu daňovému plánování, které je využíváno řadou velkých firem. Plus je potřeba také „proplout“ kolem otázky daní, kde jednotlivé země uplatňují veto.
Je patrné, že rozsudek soudu je „náraz do zdi“ a že problém netolerovatelné daňové konkurence mezi státy EU rozděluje. Je jasné, že „jít na to“ cestou státní pomoci asi nepůjde, proto zřejmě Komise využije nástroje vnitřního trhu – tak, aby obešla právě daňové klauzule vyžadující jednomyslnost. To je jediná možnost, zaznívá z Bruselu.
EU se dlouho snaží o to, aby země více harmonizovaly daně, zejména v případě daní z příjmu korporací. Jenže zatímco některé země se ohánějí jednomyslností, roste frustrace občanů z toho, že velké nadnárodní firmy platí minimální daně. Zvláštní pozornost je pak věnován technologickým firmám.
Odhady uvádějí, že EU ztrácí až 35 mld. euro kvůli vyhýbání se dani z příjmu korporací. Ve svém prvním období komisařka se Vestagerová pokusila použít právo hospodářské soutěže, konkrétně pak nedovolenou státní pomoc.
Bylo ale jasné, že kroky Komise nakonec skončí u soudu a zde, ve svém druhém období komisařka, jde Vestagerová od jedné porážky k druhé. EU prohrála spor s firmou Starbucks, která měla doplatit daně Nizozemsku. Úředníkům se nepodařilo předložit dost důkazů k tomu, že daňové schéma bylo nelegální.
Je otázka, jestli Komise půjde právně ještě dál, ale analytici upozorňují, že by to byla obtížná bitva, neboť již nyní se rozsudek opírá o detailní právní rozbor evropských smluv a precedentů a drží se toho, že Komise nese tíži dokazování.
Je ovšem pravda, že Komise zaznamenala i vítězství. Například k němu došlo v případě firmy Fiat Chrysler, kde soud došel k názoru, že šlo o preferenční daňové uspořádání a firmy musí doplatit Lucembursku na daních 30 milionů euro.
Komise hledá ale hlavně jiné právní cesty. V hledáčku je článek 116 smlouvy o EU, který stojí na „deformacích“ jednotného trhu. Článek 116 nebyl nikdy využit, proto se nyní zpracovávají analýzy. Dá se ovšem očekávat, že bouřit se budou země, které využívají „preferenční daňová schémata.“
Komise šla špatnou cestou, protože státní moc znamená, že někdo ji dostane a jiný ne. Jenže preferenční daňové systémy jako má Irsko jsou obecné. Proto se někteří dotázaní analytici domnívají, že je čistší jít „bitvou“ o daně, a to také v rámci OECD.
Není ale jasné, jak budou jednání v rámci OECD pokračovat. Tato jednání jsou zaměřena na vyhýbání se daním korporacemi. Vzhledem k politice prezidenta Donalda Trumpa tu panuje nejistota. EU například ohlásila, že když selžou mezinárodní jednání, zavede vlastní digitální daň. Jenže řada členských zemí má strach, že to b vyvolalo obchodní válku s USA.
Je nicméně jasné, že téma toho, že velké firmy neplatí svůj spravedlivý podíl daní je zásadní téma, které v souvislosti s rozsudkem evropského soudu nikam nezmizelo.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.