Čas revanše? Korporátní střed hájící současný status quo se vydal do boje proti sandersovským a corbynovským socialistům v obou politických stranách.
Grace Blakeleyová si v komentáři pro časopis Jacobin všímá současného vývoje v politice dvou středopravých stran v USA a ve Velké Británii. V obou případech znovuobrozený politický střed Demokratické strany a Labouristické strany vede válku proti levici. V USA levice bojuje proti korporátním demokratům, které levice viní z volebních ztrát Joe Bidena. V Británii zase socialisté bojují za svoje právo na existenci v Labouristické straně.
Levicová či socialistická hnutí v USA a v Británii stojí před stejným úkolem – jak proměnit hnutí v něco dlouhodobějšího, co bude institucionálně zakotveno. Socialisté na obou stranách Atlantiku nesmí podlehnout iluzím: liberální střed jejich vlastních stran je chce zničit. Jedna z demokratických kongresmanek dokonce navrhla, aby demokraté už nikdy nevyslovili slovo „socialismus“.
Je to hrubý pokus o přepsání historie. Jak řekla Alexandria Ocasio-Cortezová, právě pokrokáři ve straně byli stěžejní pro Bidenův volební úspěch. Jejich hnutí organizovaná zdola přispěla k volební participaci po celé zemi. Existuje také přímá spojitost mezi hnutím Black Lives Matter a zvýšenou volební účastí afroamerických voličů především v okrscích, kde Biden vyhrál.
Pro antisocialisty ale fakta nic neznamenají. Vědí, že jejich pokorná značka korporátního centrismu (podobně jako Trumpova nebo Johnsonova reakční verze korporátního nacionalismu) by ztratila na významu, kdyby voličům byla někdy nabídnuta skutečná volba mezi sociálnědemokratickou reformou a statusem quo.
Sanders a Corbyn byli blízko
Bernie Sanders a jeho britský protějšek Jeremy Corbyn byli velmi blízko od toho, aby odsunuli od moci pravé křídlo svých stran na následující jednu generaci. Antisocialisté v obou stranách nyní udělají cokoliv, aby se to neopakovalo, píše autorka. V následujících měsících vyhlásí válku levicovému křídlu, takže pro levici je o to důležitější mít institucionální základnu moci.
Socialisté příliš často přistupují k bitvám s pravicí s naivitou. Špatně chápou roli pravicových politiků uvnitř středolevých politických stran. Tito lidé existují k tomu, aby sloužili korporátním zájmům. Jako jednotliví členové Demokratické nebo Labouristické strany jsou více méně k ničemu. Neumí konzistentně argumentovat, nemají charisma a zajímá je hlavně osobní kariéra. Jsou ale extrémně důležití k tomu, aby nespravedlnosti kapitalismu zůstaly věčné.
Kdo by bez pravice v obou těchto politických stranách bránil zájmy osvícených elit před hněvem pracujících lidí? Když tito lidé kritizují „populismus“, jde jim o toto. Svoji roli vidí jako obranu statu quo proti lidovému tlaku a v marginalizaci levice za každou cenu.
Dohadovat se s politickým centrem nemá podle autorky smysl: těmto lidem nejde o fakta, nejde jim o odpovědnost a nezajímá je demokracie. Zajímá je jen jedno: porazit levici s konečnou platností. Socialisté se tu mohou jedné nebo dvěma věcem přiučit.
Je potřeba postavit opravdovou institucionální moc. Je potřeba zůstávat ve hře stranické politiky, nikoliv se z ní stáhnout, jak naznačují některé diskuse. Základem pro socialisty v obou zemích, tj. v USA i ve Velké Británii, jsou odbory. Levicoví politici se ale příliš často zaměřují na to, aby bojovali mezi sebou, než na to, aby budovali levicovou sílu, míní autorka dále.
Je ale také důležité, aby aktivisté pokračovali v budování moci na ulicích, v komunitách a v místních pobočkách stran. Sandersova a Corbynova chvíle je možná pryč, ale socialistický okamžik je stále silný – příliš silný na vkus antisocialistů v obou stranách. Právě skutečnost, že se snaží o zničení socialistů v obou stranách, ukazuje na jejich potenciál a na to, že nastal čas se organizovat.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.