A z Konzervativní strany je strana rentiérů, která jde proti zájmům výrobního kapitálu i Británie.
Nic nenasvědčuje tomu, že by ministři využili dvojí šok (z pandemie a brexitu) k nápravě rozbitého systému, který pro příliš mnoho lidí selhává, píše úvodník novin Guardian.
Podle Guardianu vedla pandemie nemoci covid-19 na začátku roku 2020 k mobilizování státních zdrojů a ke kolektivnímu nasazení, které země nezažila od druhé světové války. Tehdy se Británie projevila jako impozantní světová velmoc, částečně i díky schopnosti využít průmyslovou sílu své říše. Její ekonomika byla poháněna inovacemi v oblasti komunikace (radar), atomové energie nebo medicíny. Británie Borise Johnsona něčeho podobného schopna není. Místo toho se prosazují chamtivost, neschopnost a bratříčkování, píše Guardian. Je to špatná zpráva pro ekonomiku, v níž zkolabovaly společensky prospěšné inovace. Pandemie odhalila nedostatek výrobních kapacit země v oblasti vysokých technologií, více než výrobcem je Británie jejich dovozcem. Osobní kontakty jsou důležitější než vynálezy, napsaly dále britské noviny s odkazem na to, že miliardy liber ze zakázek na ochranné pomůcky, ventilátory a testy šly do firem, které vedou přátelé, stoupenci či dokonce sousedé konzervativních politiků.
Šok z války, revoluce, hladomoru nebo moru poskytuje příležitost napravit rozvrácenou společnost. Pokud však po pandemii bude britským politikům na reformě záležet méně než na udržení moci, nepodaří se jim zadržet obohacování, které už podkopává samotnou demokracii.
Pronikavou analýzou tohoto fenoménu současnosti je kniha Bretta Christopherse Rentier Capitalism, v níž autor dokládá, že Británie se stala ostrovem pokladů pro ty, kdo usilují o nadměrný zisk umožněný státem posvěcenou soukromou kontrolou přírodních zdrojů, majetku, finančních aktiv a duševního vlastnictví.
Christophers říká, že první známkou tohoto nového řádu bylo, když Británie v 70. letech 20. století narazila na černé zlato v Severním moři a ropná mořská naleziště byla velkoryse pronajata soukromým společnostem. Po tomto precedentu následoval levný odprodej veřejného majetku a soukromý sektor nakonec ovládl málo regulované monopoly v oblasti dodávek plynu, vody a elektřiny, veřejné dopravy a telekomunikací, takže zákazníci začali přeplácet špatné služby. V rentiérském ráji se sice najde dost nečekaných zisků, nicméně jádrem rentiérského státu v Británii jsou banky, upozorňuje dále úvodník. Země jako Německo, Francie nebo USA a Japonsko mají menší bankovní sektor než Velká Británie.
Guardian dále upozorňuje, že hněv, který toto šejdířství vyvolává, je politicky rozptýlen tím, že se na něm fakticky podílí i část voličů. Podle Christopherse například rozprodej obecních domů (v polovině 80. let) byl privatizací, která mnohým umožnila osobní podíl na thatcheristickém projektu, ačkoliv jinak by spíš měli sklon ho nepřijmout. Z kulturního hlediska je to podobné odchodu z EU – brexit sehrává podobnou úlohu jako „právo kupovat“: chudé voliče izoluje od skutečnosti, že jím v důsledku utrpí oni sami.
Premiér Johnson sice chápe, že pandemie může zemi změnit, avšak postrádá modernizační nástroje. Podle propočtů odborníků je propast mezi bohatými a chudými ve Velké Británii přinejmenším tak vysoká jako před začátkem druhé světové války (některé odhady dokonce tvrdí, že je stejná, jako v roce 1820, pozn. red.). Důvodem je hlavně to, že britský stát, který kdysi býval vyjednavačem mezi prací a kapitálem, převzali rentiéři. Oslabení regulací, snížení významu fiskální politiky a narušení sociální ochrany – to vše zkorodovalo liberální demokracii, v níž si dnes výhod „volného pohybu“ užívají jen ti vyvolení, konstatuje úvodník.
EU tvrdí, že její ochrana práce, životního prostředí a zákazníků je podlahou (minimem), nikoliv stropem žádoucího stavu, a tyto regulace nelze nijak „zobchodovat“. Podle Guardianu z toho plyne, že kdyby Británie zůstala v EU, moc a zisky monopolistů by jimi byly – v budoucích obchodních dohodách sjednaných Bruselem a otevřených parlamentní kontrole EU – omezeny.
Mimo EU ale premiér Johnson může – bez parlamentního dohledu – jakékoliv regulace směnit ve prospěch vyšších monopolních zisků.
Christophers ve své knize dochází k názoru, že toryové se pod vedením Borise Johnsona stali stranou rentiérů. Renta je pro ně důležitější než zájmy výrobního kapitálu. Vysvětluje to také, proč se Konzervativní strana v roce 2016 postavila na stranu odchodu z EU. Bude k velké škodě této země, pokud pandemie Johnsonovi umožní spojit dnešní obavy lidí s touhou po nadějné změně, a přesvědčit tak průměrného občana, aby v budoucnu hlasoval proti svým zájmům. Guardian ale v závěru konstatuje, že historie se často opakuje nejprve jako tragédie, a pak jako fraška.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.