Ivo Šebestík píše o tom, zda se výzkum Vesmíru nestane spíše dalším prostorem pro nevyspělé lidské činnosti jako jsou byznys, konkurence, soupeření, ideologie, diktatura, ovládání, vnucování, násilí a válka.
Vesmír přitahuje pozornost člověka už od neolitu, a proto téměř každý člověk je docela logicky možností prozkoumávání nekonečných dálek Vesmíru přitahován i v současné době. A vlastně stále větší měrou. Každý nový objev je proto vítaný a málokdo by byl schopen považovat prostředky vynakládané na výzkum kosmu za ztracené.
Jenomže náš svět dosud ani zdaleka nedospěl do takového civilizačního stupně, aby se prostor agresívní konfrontace proměnil v mírovou spolupráci. Proto u obnoveného zájmu o výzkum Vesmíru, kterého se účastní nejenom tradiční rivalové v kosmu, Rusko a USA, ale také Čína, Japonsko nebo Evropská unie, nutně musíme hledat i jiné motivy než vědecké cíle a chvályhodnou myšlenku na budoucnost lidstva.
V roce 1968 publikoval Arthur C. Clark svoji první Vesmírnou Odysseu, jejíž děj vložil do roku 2001. O rok později přistáli první lidé s Apollem 11 na Měsíci, a tak se Clarkovi koncem šedesátých let zdálo, že na prahu 21. století budou už brány kosmu pro člověka otevřené. Lety z Vesmírné Odysseje 2001 jsou i dnes, v roce 2021, neuskutečnitelné. V padesátých a šedesátých letech šlo ve výzkumu Vesmíru všechno rychle v Sovětském svazu i ve Spojených státech. Pak se ale něco zadrhlo, projekt Apollo skončil a NASA nedostala dost prostředků k tomu, aby v letech s lidskou posádkou na Měsíc pokračovala. Natož na Mars nebo i dál.
Z finančních důvodů začal také stagnovat sovětský vesmírný program. V osmdesátých letech americký prezident Reagan začal otevřeně propagovat militarizaci vesmíru a takzvané „hvězdné války“. Obsahovaly novou hrozbu hlavně pro Sovětský svaz. Jeho rozpad na počátku devadesátých let americké plány na militarizaci kosmu odložil stranou, ať už jen zdánlivě a dočasně nebo skutečně, s cílem změny strategie. Zdálo se, že „studená válka“ skončila a s ní také její paralela ve výzkumu vesmíru.
Bohužel, po roce 2000 začala nová vlna konfrontace mezi USA a Ruskem a do hry o Vesmír se vložila také Čína. Své vesmírné programy začaly rozvíjet další technologicky silné země – Japonsko, Jižní Korea, dokonce i Saudská Arábie a Izrael. Jelikož, bohužel, známe všechny svoje pappenheimské, tak je na místě klást si znovu otázku, co se ve skutečnosti za obnoveným zájmem o cesty na Měsíc, na Mars, Venuši, satelity Jupitera a Saturnu ba i dál, za hranice Sluneční soustavy, skrývá. U lidstva platí, že nejrychleji se rozvíjejí ty obory, které jsou využitelné pro válku a ve válce. Nevykořenitelná agresivita lidského druhu má alespoň tuto chabou náplast, tedy, že během vývoje smrtících zbraní občas odpadne z rýsovacího prkna i něco užitečného pro život.
Můžeme věřit vědcům, astronomům i astronautům, že jejich motivací je Vesmír jako takový a hledání cesty pro budoucnost lidstva v čase, kdy se Země stane neobyvatelnou v důsledku změn sluneční aktivity. Ale co lidé a síly, které zuřivě hledají cesty, jak jiným státům vnucovat svoje pravidla a svůj diktát? Copak Vesmír nenabízí cestu ke skutečně zdrcující nadvládě nad Zemí? Bohužel, z Vesmíru je možné vydírat nebo i zničit úplně každého, kdo v těchto závodech o možnost dát soupeři mat zaspí.
Americká armáda v poslední době zveřejňuje snímky i prohlášení o existenci neznámých objektů, jaké při svém pohybu po obloze nebo nad mořskou hladinou ignorují gravitaci, doposud známá pravidla zrychlení a prudké změny kursu. Jsou neslyšná a záhadná nejenom pro laiky v oboru fyziky. Jenomže původ těchto těles a jejich chování nemusejí vypovídat o původu z hvězd. Mohou být docela dobře (pokud skutečně existují?) pozemského původu a patřit k nejnovějším vojenským technologiím, jimiž se úhlavní nepřátelé v novém kole planetárního soupeření navzájem předhánějí. Je vysoce pravděpodobné, že obyvatelstvo Země nemá nejmenší tušení, jaké válečné zbrojní a technologické ZLO bylo kým na Zemi už vyprodukováno a čeká kdesi na svoje ničivé využití.
Výzkumem Vesmíru posedlý Elon Musk plánuje cesty vesmírných plavidel využívajících antihmotu a jiné zdroje energií, které by dovedly člověka až za hranice Sluneční soustavy. Tohle je krásná myšlenka, nádherná a chvályhodná. Jenomže zároveň se dovídáme o komerčním využití takových podobných expedic do dalekých koutů mrazivého Vesmíru. Těžba nerostů na asteroidech a kometách, například uhlíku (že by diamanty?) a vesmírná turistika patří k pilotním programům. U lidstva, které zatím všestranně nedospělo a stále se kulturně pohybuje jen maličký kousíček od neolitu (úspěchy ve vědě při zpětném chodu v myšlení, chování, politice a kultuře mnoho neznamenají), je každá ušlechtilá myšlenka okamžitě kalena vedlejšími úmysly v zásadě pořád ještě velice primitivní podstaty člověka. Byznys, konkurence, soupeření, ideologie, diktatura, ovládání, vnucování, násilí, válka!
Takže, ačkoliv bychom si přáli mít výzkum Vesmíru jako skutečnou prioritu, zůstáváme raději opatrní, neboť lidem, kteří v současné době řídí planetu, není v ničem co věřit.