Jaroslav Obermajer se zamyslel nad tím, co levice potřebuje k tomu, aby se vzpamatovala, když většina lidí v Česku má důvody ji podporovat.
Četl jsem rozhovory Petra Druláka s řadou osobností na téma budoucnosti české levice. Protože většina lidí v naší zemi má dobré důvody levici volit, naděje (myslím) existuje.
Program levice by ovšem měl být výrazně odlišný od programu pravice i od programu tak zvané pražské kavárny. Levice by měla hájit zájmy zaměstnanců a zaměstnanců bývalých, tedy důchodců. To je zcela jistě dostatečně velká cílová skupina voličů, na které by se měla levice zaměřit. Ten kdo chce vyhovět úplně všem, ten nakonec obvykle nevyhoví vůbec nikomu. Tím nechci říci, že například soukromým podnikatelům by levice měla nějak škodit. Rozhodně by se jim ale neměla podbízet rušením EET, proti kterému mohou protestovat jen podnikatelé nepoctiví, kteří se snaží okrádat stát (tedy nás všechny) na daních, nebo přehnaným snižováním daňové zátěže, která je u OSVČ nepoměrně nižší než u zaměstnanců. Vzpomeňme jen, jak bývalý ministr Jan Mládek označil část soukromých podnikatelů za parazity z toho důvodu, že čtyři miliony zaměstnanců zaplatili na daních v roce 2012 zhruba 83 miliard a jeden milion podnikatelů jen něco málo přes jednu miliardu. Zaměstnanci tudíž platili daně v průměru asi patnáctkrát vyšší než OSVČ, což je naprosto nehorázné. Právě to je důvod pro rozšiřování tzv. švarcsystému, který rovněž vede k masivnímu okrádání státní kasy. Pokud by daně zaměstnanců a OSVČ byly na téže úrovni, švarcsystém by pozbyl smyslu.
Levice by měla, tak jako dříve, bojovat za sociální spravedlnost, ale také přispívat svými postoji k ochraně životního prostředí (například podporovat ekologičtější druhy dopravy).
Zásadním problémem je české zdravotnictví. Zdraví je tím nejdůležitějším prakticky pro každého člověka. Velice nepříjemné je například čekání v ordinacích (obvykle v čekárně plné různě kašlajících a kýchajících pacientů) a pobyt v nemocnici značně znepříjemňuje ubytování na mnohalůžkových pokojích. Měly by se proto budovat nové nemocniční budovy (místo bytů a úřadů, kde nikdo nebydlí ani neúřaduje). Také by se měly rozšířit počty studentů medicíny i středních zdravotnických škol. Platy ve zdravotnictví jsou již na docela solidní úrovni, zlepšovat by se mělo ubytování pacientů a vybavenost pokojů. Pochopitelně nutná je i modernizace přístrojového zařízení nemocnic. To vše stojí peníze a otázka je, kde je vzít. Myslím si, že vyšší zdravotní pojistné by měli platit lidé, kteří si zdraví vědomě poškozují například kouřením, nebo alkoholismem a to v podobně jakési peněžní přirážky k cenám cigaret a alkoholu, možná i pohonných hmot.
Myslím, že bylo nedomyšlené i rušení poplatku za stravu a pobyt v nemocnici a v lázních. Za jídlo přece musíme platit všude, proč tedy právě v nemocnici by mělo být zadarmo? Do nemocnice přece skoro nikdo nejde kvůli tomu, aby se zde zadarmo najedl, ale proto, aby se vyléčil. Pochopitelně důchodci, děti a lidé sociálně slabí by měli platit méně než lidé slušně vydělávající.
Otázkou velice závažnou je organizace a úroveň školství. Jako bývalý středoškolský kantor o tom něco vím (učil jsem od roku 1992 do roku 2016). Ten, kdo sám neučil, si jen těžko dokáže představit, kam až se úroveň českého školství propadla. A nemohou za to učitelé, ale politici, podbízející se voličům, kteří umožnili aby na středních – a do značné míry i na vysokých školách – studovali i studenti bez jakéhokoliv nadání a píle (často i morálky), kteří zhoršují podmínky studia i těm, kteří by mohli studovat celkem normálně.
Levicový program by se neměl připojovat k přehnané, a mnohdy zcela nesmyslné, kritice Číny, Ruska, Putina, Zemana, nebo Babiše (pro upřesnění – nikdy jsem ho nevolil). To je pro slušné a myslící lidi jen málo přijatelné. Také primitivní antikomunismus této zemi neprospívá.
Ostatně levice by se měla přestat hádat a začít opravdu vážně spolupracovat. Například ono slavné bohumínské usnesení ČSSD mělo být již dávno zrušeno. Spolupracovat by měli nejen komunisté a sociální demokraté, ale i Zelení a další lidé, kteří mají smysl pro sociální spravedlnost. A na kandidátky by se neměli tlačit jen a jen straníci, ale prostor by zde měli dostávat lidé slušní a moudří bez ohledu na politickou příslušnost. Vždyť straníků je u nás pár desítek tisíc a naše země má deset milionů obyvatel. Je tedy mnohem pravděpodobnější, že slušné a moudré lidi, kteří by naši zemi měli vést, najdeme více mezi nestraníky.
To by bylo zhruba k levicovému programu. Ovšem neméně významné je, jak o svém programu a o důvodech jednotlivých opatření informovat veřejnost. Letošní volby do poslanecké sněmovny byly silně ovlivněny propagandou a nejdůležitější roli přitom sehrávala veřejnoprávní televize i rozhlas. Je dobře známo, že moderně dělaná propaganda, která díky moderním vyšetřovacím metodám vidí lidem přímo do hlavy, dokáže ovlivnit zhruba 80 % voličů a to včetně lidí s velmi vysokým IQ. A těch zbývajících 20 % to jednoduše potom zachránit nemůže. Ti jsou mazaným politikům a novinářům jedině k smíchu.
Sjednocená levice by měla vydávat své vlastní internetové noviny, které by měly být zajímavé a měly by dobře a jednoduše (a také opakovaně – protože pravicová média nám ty své lži také tlučou do hlavy každý den od rána do večera) voliče informovat jak o současnosti, tak i o minulosti politických stran a vůbec o tom, jak to na světě chodí. Lidé mladší 40 let většinou nemají ani potuchy o tom, které strany mají největší zásluhu na zavedení všeobecného volebního práva, osmihodinové pracovní doby a podobně. Dokonce si myslím, že mnozí z nich by zásluhy o tyto demokratické vymoženosti připisovali stranám pravicovým, které sice mají demokracie plná ústa, ale skutek jaksi utek. Bez vlastních čtivých a čtených novin nemá levice pražádnou šanci.
Důležité je samozřejmě i to aby v čele levice stanuli důvěryhodní lidé. Já osobně bych sázel raději na ženy (Maláčová, Konečná, Švihlíková…).