Jaroslav Bašta komentuje politické reakce na poslední útok v Londýně a především nápad s regulací internetu.
V noci na neděli zažila Velká Británie již třetí islamistický atentát v posledních měsících. Tentokrát v Londýně, jeho scénář byl podobný tomu, který se odehrál na Westminsterském mostě v březnu. V sobotu večer byli islamisté hned tři místo jednoho, a vraždili dodávkou místo osobním autem (také na mostě) a následně do náhodně vybraných obětí bodali noži. Dopadli stejně jako jejich předchůdce – po osmi minutách řádění je zastřelilo policejní komando.
Kupodivu, tentokrát však média ani politici nezpochybňovali islamistické pozadí atentátu a neskrývali vážnost situace. Ani londýnský starosta se neodvážil zopakovat svou předešlou tezi o tom, že terorismus k velkoměstu patří a že si máme zvykat. Britská premiérka Therese Mayová dokonce prohlásila, že: „za všemi útoky v Británii je zlá ideologie, která překrucuje islám a nastal čas říct už toho bylo dost!“ Pak obvinila firmy, jako je Google a Facebook, že umožňují šíření radikálních myšlenek.
Beru v úvahu, že šlo o výrok v krizové situaci, několik dnů před předčasnými parlamentními volbami, ale přesto mě tato slova velmi znepokojila. Důvodem počínající segregace britské společnosti přece není internet, který umožňuje svobodné šíření myšlenek, ale ona zvrhlá ideologie maskovaná náboženstvím a existence komunit, v nichž se šíří. Současná vlna terorismu nebyla do ostrovního království zavlečena internetem, ale je důsledkem několik desetiletí dlouhého ignorování hrozeb spojených s radikálním islámem. Představuje společný jedovatý plod působení radikálních imámů a ustupování jejich požadavkům ve jménu politické korektnosti.
Přestože muslimové představují necelých pět procent britské populace, podařilo se jim vytvořit velmi kompaktní ghetta nepřístupná pro majoritní populaci. Již existují města (např. Blackburn), ve kterých se již dá hovořit o náboženské segregaci mezi muslimy a nemuslimy, situace připomíná apartheid, tentokrát s opačným znaménkem. V řadách bojovníků Islámského státu bojovalo více než 1 000 občanů Velké Británie (nejznámější byl Džihádista John), naopak v britských ozbrojených silách slouží jen 560 muslimů (tedy 0, 4 %). To cosi vypovídá o loajalitě k zemi, v níž se narodili nebo dlouhodobě žijí.
Jejich integrace neproběhla a neprobíhá, což znamená, že chaos a násilí v islámském světě se bude bezprostředně přenášet do Londýna a všech západoevropských měst s významnější muslimskou populací. Proto se musíme připravit na opakování útoků, které EU zažila v posledních dvou letech a realisticky počítat s tím, že po porážce Islámského státu v Sýrii a Iráku se počet útoků a obětí skokově zvýší, protože nadšené amatérské vrahouny s noži nahradí ostřílení zabijáci, navrátivší se domů z válečného tažení.
Morální vinu na budoucích obětech terorismu kromě radikálních islamistických kazatelů ponesou také hlasatelé politické korektnosti a neschopné vedení EU. Možná proto premiérka Mayová a Evropská komise důrazně požadují cenzuru internetu. Pud sebezáchovy je holt pud sebezáchovy.
Ilustrační obrázek: Autor – L(Phot) Alex Knott/MOD, OGL, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=35630751