Dobrá věc se podařila, pravda a láska zvítězila

Adam Votruba ve svém komentáři ukazuje na případu prezidentských voleb, jaké důsledky má antipolitické rámcování politiky pro demokracii.

Václav Bělohradský v 90. letech v polemice s antipolitickou politikou Václava Havla upozorňoval, že pokud má být vláda na straně morálky, pak opozice proti ní musí být nemorální. Je-li vláda na straně dobra, pak je opozice nutně na straně zla. Jinak řečeno: Antipolitická politika upírá svou podstatou legitimitu opozici. To ji přibližuje totalitárním ideologiím. Demokratický proces naproti tomu stojí na tom, že různé politické strany reprezentují různé legitimní zájmy občanů.

Na naší politické scéně můžeme nyní pozorovat, jak vypadá takové antipolitické rámování v praxi. Fialova vláda rozlišuje „demokratické“ strany pětikoalice od populistických a extrémistických stran opozice, novináři rozlišují demokratické voliče (ti, kteří volí Nerudovou nebo Pavla!) od těch ostatních apod.

Celá povaha prezidentské kampaně byla těmito předpoklady do značné míry předurčena. Andrej Babiš zveřejnil plakáty s textem „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat. Ne voják.“ Kvůli tomuto plakátu byl obviněn, že straší občany válkou. Česká televize natočila reportáž, kde ukazuje, jak jsou malé školní děti vystrašeny Babišovou „lživou“ kampaní. Marek Prchal, který vedl Babišův volební marketing, byl vyloučen z profesní organizace reklamních pracovníků. Předseda organizace to zdůvodnil slovy: „Používat, a k tomu ještě zcela bezostyšně a účelově, marketing a reklamu k šíření lží, strachu a štěpení společnosti je nejenom amorální, ale zároveň i nebezpečné pro budoucí směřování oboru.“

Tyto tanečky jsou absurdní, uvědomíme-li si, že premiér Fiala i další členové vlády už před necelým rokem prohlašovali, že jsme ve válce. Proč by se občané měli nyní vyděsit heslem „nezavleču Česko do války“? To nedává v daném kontextu žádný smysl. Také ovšem nelze jednoznačně tvrdit, že by to strašení nebylo. Heslo totiž naznačuje, že pokud nezvolíte Babiše, tak by se mohlo stát, že druhý kandidát zemi do války zavleče. Hysterickou reakci druhé strany lze tedy pochopit na základě tohoto výkladu.

Problém je ovšem v tom, že přesně tento typ sdělení je podstatou reklamního průmyslu. Velmi názorný příklad uvádí v jedné ze svých knih fyzik Richard Feynman. Zmiňuje reklamu, která tvrdí: Náš olej XY se nevsakuje do jídla. Pravda je ovšem taková, že žádný olej se nevsakuje do jídla, pokud se zahřeje na určitou teplotu, v opačném případě se do jídla vsakuje každý olej. Reklama tedy netvrdí přímo nepravdu, ale vzbuzuje mylný dojem, že olej XY je některou svou vlastností lepší než ty ostatní. Přesně podle tohoto vzorce funguje i zmíněná „reklama“ na Andreje Babiše.

V reakci na tento plakát se ovšem stalo něco bezprecedentního. Reklamní pracovník byl vyloučen z profesní organizace za to, že dělá údajně neetickou kampaň. Je to poprvé za dobu její existence. Z objektivního hlediska nebyla přitom Babišova kampaň o nic méně etická než 90 % reklamy, kterou veřejnost denně konzumuje. Podstatou vyloučení Marka Prchala tedy není to, že by se měla zlepšit etika v reklamě, ale to, že se trestá spolupráce s Andrejem Babišem. V ideálním případě to mohlo reklamní pracovníky od spolupráce s ním vůbec odradit.

Takové jsou důsledky, pokud se politický zápas rámuje jako souboj dobra se zlem. Jedné straně je dovoleno všechno, druhé straně nic. Mimochodem kauza s falešnou SMSkou, v níž má generál Petr Pavel vyzývat občany k mobilizaci, zatím vypadá tak, že podle šetření policie a mobilních operátorů se žádné rozesílání nepotvrdilo, rozhodně ne hromadné. Stopy této nejspíš vyfabrikované události tak vedou do okruhu člověka, který celou kauzu zveřejnil, což je Matěj Hlavatý – politik za stranu STAN a člen volebního týmu Petra Pavla.

Případ Marka Prchala a některé další drobné „příhody“ jsou takové povahy, že z nich může – při představě, že by se snad mohly stát příští normou – mrazit. V den volebního vítězství Petra Pavla navštívila policie blogera Vidláka a oznámila mu, že si s ním chce popovídat o jeho blogerské činnosti. (Vidlák se v poslední době dosti angažoval v Babišův prospěch.) Pozorujeme-li internetovou diskuzi na NovinkáchSeznam Zprávy, zjišťujeme, že ještě před parlamentními volbami převažovali mezi diskutujícími spíše sympatizanti Andreje Babiše, resp. bylo zde vyrovnané zastoupení různých názorových táborů. Dnes už tu příspěvky, které by se Babiše zastávaly, nenajdeme. Od svých přátel vím, že v posledním roce došlo k masivnímu banování účtů. I čistě názorové příspěvky tu byly označovány jako názorový trolling. Výsledky naznačují, že čistka byla úspěšná. To, že nešlo o kultivaci debaty je zřejmé i z toho, jaké vulgarity a hulvátství čteme na zmíněných diskuzích dnes. (Je to opravdu pro silné povahy.)

Liberální tábor se tedy prohlásil za jediného nositele pravdy. Někteří kritikové vlády začínají v reakci na to používat historických příměrů jako normalizace, padesátá léta, druhá republika. To je ovšem poněkud expresivní a z realistického hlediska přehnané. Spíše by se dalo přirovnávat ke třetí republice (období 1945–1948) – svoboda slova ještě existuje, ale je pomalu omezována a nevhodný názor už může mít pro vybrané lidi neblahé následky. Otázka nyní je, co přijde dál.

Myslím, že rámovací postupy, které předvedl během kampaně Pavlův tým, bychom měli bedlivě sledovat. Petr Pavel si počínal zdatně. Prokázal, že si vede dobře v demagogii a manipulaci, čímž rozhodně nenaznačuji, že by snad jeho protikandidát těchto prostředků používal méně. Může to být poučné pro kohokoliv, kdo by se chtěl stát vyzyvatelem liberálního tábora – tedy mj. pro autentickou demokratickou levici. Otázka zní, jak odmítnout a přerámovat nynější úspěšné narativy; jak uhrát co nejvíc bez podpory médií.

Chcete-li si to vyzkoušet, položte si otázku, jak byste v debatě asertivně reagovali na následující útok: „Druhé kolo bude střetem dvou světů. Toho, který reprezentuje A. Babiš a s ním M. Zeman. Světa chaosu, neřešení problémů, osobního prospěchu a zákulisních vlivů. Proti tomu stojí můj svět, který je férový, slušný, důstojný a snaží se nabízet řešení, respekt k pravidlům.“ Není zrovna lehké odpovědět tak, abyste to v očích diváků ustáli.

Ilustrační foto: Navy Petty Officer 1st Class Dominique A. Pineiro – Chairman of the Joint Chiefs of Staff from Washington D.C, United States, Public domain, via Wikimedia Commons

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.