Michael Doubek píše o tom, že novelizace zákoníku práce je nešťastná a navyšuje přesčasy ve zdravotnictví na neuvěřitelných 832 hodin (na pět měsíců).
Chceš-li nabourat systém, začni striktně dodržovat pravidla. Tak toto tvrzení jsem v minulosti slyšel od několika lidí v různých souvislostech. Platilo před rokem 1989, ale platí i dnes. Tato slova se v poslední době vybavila jistě nejen mně i v souvislosti se současnými protesty mladých lékařů (jen ve fakultních nemocnicích jde o stovky lékařů v každé z nich), kteří vypověděli dohody o přesčasové práci a rozhodli se striktně dodržovat platnou novelu zákoníku práce. Přesněji řečeno, rozhodli se ji dodržovat od 1. 12. 2023; současný zákoník práce je platný již od 1. 10. 2023 a oni ho tedy v tuto chvíli porušují.
Množství přesčasové práce ve zdravotnictví se netýká jen lékařů, ale i zdravotních sester nebo zdravotních laborantů. A týká se provozů, v nichž je zajišťována nepřetržitá služba. Jde tedy zjednodušeně řečeno o nemocniční provozy, a nikoliv o ambulantní péči mimo nemocnice.
Už předešlé znění zákoníku práce bylo mnohdy naplňováno jen díky fintám: například lékař vykazoval část služby jako pohotovost mimo pracoviště, i když ve skutečnosti byl celou dobu v nemocnici. Čili dosud možná přesčasová práce v množství až 416 hodin ročně nebyla stejně dodržována. Realita v lůžkových zařízeních je mnohem vyšší. Snaha legalizovat tuto práci pak vyústila v onu poslední diskutovanou novelu zákoníku práce. Tato legalizace je opravdu nešťastná. Navýšit možnost přesčasové práce až na 832 hodin. Na 5 měsíců! Novela zákoníku práce vznikla z důvodu harmonizace tuzemských předpisů s evropskou směrnicí o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob. Tak to se nám tedy opravdu povedlo. Nelze se divit, že opakovaná porušování plánovacích pravidel pracovní doby ve zdravotnictví vyústila v současnou nespokojenost. Novela zákoníku práce byla poslední kapkou, kterou pohár trpělivosti přetekl.
Bohužel za dobu 20 let, kdy se tyto problémy měly řešit, se situace spíše zhoršuje. Služby jsou stále náročnější. Během služeb je ošetřováno více a více nemocných. Před více jak 20 lety měla moje žena v menší okresní nemocnici až 15 nočních služeb za měsíc (tím myslím práci od 8:00 prvního dne do 16:30 hodin druhého dne)! Tehdy to ještě šlo, neboť služby byly mnohem klidnější než dnes. Ale už tehdy to bylo něco, co mnohonásobně překračovalo pravidla.
Požadavky mladých lékařů nebudu vyjmenovávat. Lze si je přečíst na stránkách www.mladilekari.cz (Požadované principy novely zákoníku práce).
Naše zdravotnictví je bohužel založeno na velkém objemu přesčasové práce. Je pěkné, že naše zdravotnictví vydává stále víc prostředků na nová a dražší až extrémně drahá léčiva, jenomže je to na úkor zdravotníků. Samozřejmě, pro nemocnice jsou přesčasy zdravotníků ekonomicky výhodné a zdravotníci, zejména mladí, kteří jsou finančně podhodnocení, si díky přesčasům vydělávají na slušnější život. Ale už to takto nechtějí. Chtějí žít bez enormních přesčasů. Chtějí mít rovněž možnost se průběžně vzdělávat, což v systému nedostatku zdravotníků nejde hladce.
Jistě, situace se hned a snadno nezmění. Ano, lékařské fakulty přijímají více studentů. To je dobře. Ale tito studenti bohužel dále již tak přetížené lékaře ve fakultních nemocnicích zatěžují. Nehledě na to, že pro výuku větších počtů studentů nemají kliniky často ani potřebné zázemí. A už vůbec nevíme, kolik z budoucích absolventů lékařských fakult začne pracovat v našich lůžkových nemocničních zařízeních a kolik z nich se rozhodne pro práci jinde. Budoucnost jistá není. Ale musí se začít. Je třeba deklarovat jaké kroky v jakém časovém horizontu povedou k nápravě. Už nikdo neuvěří planým slibům a prázdným prohlášením.
Mí vrstevníci nezřídka tvrdí, že pokud je nám práce koníčkem, nezáleží na tom, jak dlouhou máme pracovní dobu. Práci se v takovém věnujeme bez ohledu na čas a lze tvrdit, že vlastně nepracujeme. Je evidentní, že tento postoj se mění. Mladší generace ho rozhodně nesdílí. Tvrzení nás starších je podle nich pouze eufemismem pro termín kariérismus nebo v horším případě otrockou práci. Něco na tom bude. Jisté rozhodně je, že mladí lékaři mají sílu změnit zaběhnuté pokřivené pořádky. A v tom je třeba jim držet palce.