Kostas Tsivos píše o tom, jak Řecko v důsledku letité krize zažívá exodus mladých lidí a absolventů vysokých škol ze země. Jaké důsledky to přinese v delším časovém úseku?

Asi nejbolavějším dopadem ekonomické a sociální krize, která osmým rokem zmítá Řeckem, je masový úprk desítek tisíců vysoce kvalifikovaných mladých Řeků. Jejichž počet byl donedávna odhadován na tři sta tisíc. Podle novější zprávy Banky Řecka (Bank of Greece) „Útěk lidského kapitálu: současné tendence migrace Řeků v době krize“, která byla zveřejněna přesně před rokem, je odhadováno, že od roku 2008 do poloviny roku 2016 odešlo z Řecka celkem 427 000 osob ve věku od 15 do 46 let. Podle podobné zprávy řeckého ministra zahraničních věcí v posledních pěti letech více než 330 000 lidí odešlo z Řecka do jiných zemí Evropy nebo jiných kontinentů. Většinou se jedná o lidi s vysokou kvalifikací, jejíž získání představovalo pro jejich rodiny, ale i řecký školský systém, vysokou finanční investici. Podle výzkumu Fakulty ekonomických věd soluňské University of Macedonia od roku 2010 roku 2015 odešlo z Řecka celkem 185.338 absolventů řeckých vysokých škol. Alarmující je fakt, že sedm z deseti těchto absolventů jsou držitelé magisterských nebo doktorandských titulů. Ještě větší je úprk absolventů prestižních fakult, například informatiky, medicíny nebo polytechniky. Téměř každý druhý řecký „medik“ uvažuje, že po absolutoriu se odstěhuje do Německa, do Británie nebo do jiné (severo)evropské země.

Není to poprvé, kdy se Řecko podotýká s problémem masové emigrace svých mladých obyvatel. Ostatně další specialitou této středomořské země je existence asi tři až čtyřmilionové řecké diaspory, což prakticky znamená, že každý třetí Řek žije mimo hranice dvou řeckých států, tedy Řecka a Kypru. Ve srovnání s předchozími vlnami migrace mladých Řeků je rozdíl v tom, že zatímco v meziválečném či povalečném období odcházeli zpravidla nekvalifikovaní mladí muži v produktivním věku, nyní odchází do zahraničí nejkvalifikovanější a nejperspektivnější část řeckého lidského kapitálu. Většinou noví řečtí migranti zamíří do zemí se silnou řeckou diasporou (Německo, Austrálie, Británie, USA atd.) anebo na řekofonní Kypr. Tisíce z nich se však zkouší usadit i v zemích, s kterými dodnes Řekové neudržovali pevné vztahy, nebo se v nich neusadily početné řecké komunity. Je příznačné, že podle odhadů se v České republice v posledních letech usadilo přes tisíc mladých Řeků, kteří zde pracují v oblasti služeb nebo ve stavebnictví. Několik stovek z nich jsou IT specialisté, kteří pracují v českých pobočkách mezinárodních společností, jako jsou IBM, DHL, Oracle aj.

Nižší nezaměstnanost ale i mzdy

Pokud má tento vývoj nějaký pozitivní vliv, vztahuje se k poklesu procenta nezaměstnanosti v samotném Řecku. V období kulminace krize, tj. v letech. 2010-2015, se nezaměstnanost zvýšila na 27 procent (nejvyšší v Evropě), zatímco nezaměstnanost mladých dosahovala 60 procent. Od roku 2016 sice celková nezaměstnanost zaznamenává pozvolný pokles (dnes se pohybuje okolo 23 procent), stále však zůstává nejvyšší v celé Evropě. Tento pokles v žádném případě nemůže být přičítán revitalizaci nebo růstu ekonomiky. Nejspíše představuje vedlejší produkt zmíněného masového úprku mladých Řeků do zahraničí a je také následkem radikálního snížení mezd. Aktuální zpráva řeckého ministerstva práce z července roku 2016 odhaluje rozměry rozvrácení trhu práce, jehož podmínky se aktuálně mohou srovnávat jen se středověkem. Podle zmíněné zprávy asi 127 000 zaměstnanců státního sektoru pobírá hrubou mzdu ve výši 100 eur měsíčně, zatímco dalších 344 000 pracuje na částečný úvazek s měsíčním hrubým platem od 100 do 400 eur! Podle zprávy Evropského statistického úřadu ze dne 21. 7. 2015 Řecko představuje jedinou zemi EU, ve které průměrná mzda zaznamenala pokles o téměř 200 eur a z 876 eur v roce 2012 se snížila na 683 eur v roce 2015. Minimální mzda činí 360 eur měsíčně, půl milionu zaměstnanců v soukromém sektoru však nedosahuje ani na tuto oficiální částku. Nabídka pracovních míst s nižší odměnou než představuje oficiální částka, se již stala pravidlem, a to jak ve státním, tak v soukromém sektoru. Řekové zchudli v rekordním čase. Podle zprávy Eurostatu se počet Řeků žijících pod hranicí chudoby zvýšil z 3 milionů v roce 2009 na 3,8 milionu v roce 2015, dosahuje jí tedy 35,7 procenta celkového počtu obyvatel (třetí nejvyšší procento v EU po Rumunsku a Bulharsku).

Jako neutronová bomba

Odchod tolika kvalifikovaných pracovníků představuje špatnou předzvěst nejen pro další vývoj řecké ekonomiky, ale též alarmující zprávu pro samotnou budoucnost řecké společnosti. „Krize působí na Řecko jako neutronová bomba, jejímž cílem jsou lidé, kteří se vypaří, zatímco jejich domy, jejich nemovitosti zůstávají na svých místech,“ komentuje výsledky průzkumu jeden z vědců působících ve výzkumném institutu diaNEOsis. Podle zprávy tohoto výzkumného ústavu bude mít Řecko v roce 2050 o 800 000 až 2,5 milionu obyvatel méně než dnes. Řecko bude za třicet let zemí starců nebo osob středního věku. Podle nejčernějšího scénáře bude za třicet let každý třetí Řek starší 65 let, zatímco děti do 14 let budou představovat 12–14 procent obyvatelstva. V roce 2011 se porodnost Řecka poprvé od konce občanské války dostala do záporných čísel, počet úmrtí převážil počet porodů. V následujícím čtyřletém období se počet obyvatel snížil o 300 000 osob a z 11,1 milionu klesl na 10,8 milionu. Úhrnná plodnost 1,2 dítěte na každou Řekyni je nejnižší ze všech evropských zemí a signalizuje rozsah problémů, s nimiž se budou potýkat současné i budoucí generace Řeků.

Chmurná budoucnost

Chmurné jsou také scénáře popisující dopady na ekonomicky aktivní obyvatelstvo země. Udává se, že do roku 2050 počet práceschopných obyvatel klesne o jeden milion (optimistický scénář) či až o 1,7 milionu (pesimistický scénář). Je také zjevné, že v podmínkách prodlužující se krize Řecko přestává přitahovat imigranty, kteří by do jisté míry mohli vyvážit odchod místních absolventů vysokých škol do zahraničí. Krize zasáhla stejně tvrdě také početné skupiny imigrantů, především Albánců, kteří se do Řecka přistěhovali v devadesátých letech za vidinou lepšího života.

Úprk tolika mladých Řeků, stejně tak jako i odchod statisíců mladých Bulharů, Rumunů, Slováků a Poláků ze svých mateřských zemí, představuje vážný sociální a politický problém, jehož dopady nejsou dodnes vyhodnoceny.

Zatímco pozornost politických stran, zejména ve výše uvedených zemích, je populisticky zaměřena na „invazi uprchlíků“, málokdo se zabývá otázkou odlivu celé generace mladých z „druhořadých“ členských států EU. Politici těchto zemí místo toho, aby bili na poplach, paradoxně vnímají odchod svých mladých občanů do zahraničí s pocitem úlevy, něco jako ventil ke snížení frustrace a nespokojenosti ve vlastní společnosti, a zároveň jako zdroj deviz ze zahraničí, kterými částečně vynahradí absenci sociálních služeb ve svých kolabujících společnostech.