Lékař Michael Doubek vysvětluje, jaký je v dnešních podmínkách vztah mezi medicínským výzkumem a velkými farmaceutickými firmami.
Pro léčbu leukemií máme k dispozici stále větší množství velice účinných léků. Pokud jde o jednu z leukemií, tu nejčastější u nás v Evropě, chronickou lymfocytární leukemii, tak zde doslova k převratu v léčbě došlo právě před 10 lety. V roce 2014 byl pro léčbu chronické lymfocytární leukemie schválen lék ibrutinib. Tento lék je k dispozici i pro nemocné v České republice, i když u nás stále nemá úhradu pro všechny nemocné, což je rozdíl oproti mnoha jiným evropským zemím včetně těch, které jsou nám ekonomicky blízké (například v Polsku pro všechny nemocné úhradu má). Ukazuje se, že léčba ibrutinibem, pokud je podán hned v první linii léčby nemoci, je tak účinná, že nemocní s leukemií mají stejnou délku života jako jejich vrstevníci, kteří leukemii nemají. Lék to není levný. Bere se trvale formou tablet a cena měsíční dávky v době psaní tohoto příspěvku vychází na 120 652,- Kč.
Ibrutinib je krásnou ukázkou toho, jak se v dnešní době prolíná vývoj léčiv s miliardovým byznysem. Strhujícím způsobem o tom píše Nathan Vardi v knize For Blood and Money: Billionaires, Biotech, and the Quest for a Blockbuster Drug (2023). Příběh ibrutinibu je příběhem vědců, lékařů a investorů, kteří vyvíjí život zachraňující léčbu. Jde ale zároveň o příběh, který ilustruje, proč dnes není snadné uvádět nové léky na trh, a proč jsou tak drahé. Kniha rovněž potvrzuje, že budoucnost medicíny do značné míry ovlivňují lidé, pro něž je podstatný zisk.
Léčivo ibrutinib bylo testováno malou americkou společností Pharmacyclics. Tuto společnost založili chemik Jonathan Sessler, jenž se v minulosti léčil pro krevní nádorové onemocnění, a jeho lékař Richard Miller. Chtěli vyvinout lék, který by byl lepší než chemoterapie. K těmto dvěma se přidal miliardář a investor Bob Duggan, jenž byl motivován k investici do malé společnosti, neboť jeho syn zemřel ve věku 26 let na rakovinu.
Společnost Pharmacyclics léčivo ibrutinib neobjevila. Řada farmaceutických firem a dalších společností vyvíjí nejrůznější látky, které dávají do databází, kde tyto látky čekají mnohdy velice dlouho na možné využití. Ibrutinib vyrobila už v 90. letech 20. století firma Celera Genomics a původně jím chtěla léčit revmatoidní artritidu. Jeho vývoj ale posléze zastavila a dokonce si látku ani nepatentovala. Firma Pharmacyclics chtěla od Celera Genomics koupit jiné sloučeniny než ibrutinib, ale nakonec v rámci jakéhosi balíčku tří látek dostala od Celera Gemonics i ibrutinib (tehdy se tak lék nejmenoval, šlo o látku, která měla jen kódové označení). Tři chemické sloučeniny stály Pharmacyclics 6,6 milionu dolarů. Pharmacyclics v podstatě zaplatila dvě sloučeniny a k nim dostala ibrutinib jako třetí zdarma.
Dva zakoupené léky testovala firma Parmacyclics zcela bezúspěšně. Firma proto mířila ke krachu, její akcie se obchodovaly za pouhých 57 centů. Bob Duggan v tu chvíli nasypal do společnosti další sumu vlastních peněz (opět více jak 6 milionů dolarů). Za tyto peníze začala firma Pharmacyclics testovat ibrutinib. A najednou se ukázalo, že ibrutinib je vysoce účinný u chronické lymfocytární leukemie. Proč testovali zrovna toto onemocnění? Buňky leukemie jsou snadno dostupné v krvi, není třeba provádět složité odběry vzorků, stačí vzít krev. Tato nemoc byla tedy vybrána jen proto, že u ní lze získat velké množství materiálu velice jednoduše.
Výzkum ibrutinibu prováděli ve společnosti Phramacyclics Raquel Izumiová a Ahmed Hamdy. Z důvodu, který nebyl oficiálně nikdy uveden, ale oba dva Bob Duggan jednoho dne v roce 2011 propustil. Už bez nich bylo testování ibrutinibu dokončeno; byly provedeny klinické studie, které potvrdily jeho nevídanou léčebnou efektivitu.
Až nyní se o léčivo začali zajímat velcí farmaceutičtí giganti. Jedním z nich byla i společnost AbbVie, které nakonec Duggan prodal celý Pharmacyclics i s ibrutinibem za 21 miliard dolarů. Zajímavé je, že AbbVie následně prodala práva distribuovat lék dalšímu gigantovi, firmě Johnson&Johnson.
Raquel Izumiová a Ahmed Hamdy se za své propuštění firmě Pharmacyclics pomstili. Izumiová nemohla dokonce nějakou dobu po poruštění najít práci. Izumiová a Hamdy se podíleli se na založení firmy Acerta. Acerta získala akalabrutinib, sloučeninu, která je podobná ibrutinibu. Tuto látku vyvíjela nizozemská firma Organon, která ji následně přeprodala firmě Schering-Plough, kterou koupil farmaceutický gigant Merk, jenž se ale o akalbrutinib vůbec nezajímal, a tak ho podle dostupných informací prodal Acertě za pouhých 1000 dolarů. Izumiová a Hamdy ale už věděli, jak s akalabrutinibem naložit. Povedlo se jim vytvořit další velice účinný lék na chronickou lymfocytární leukemii, lék, který je dokonce o něco méně toxický než původní ibrutinib. Po tomto úspěchu koupila celou Acertu opět za miliardy dolarů společnost AstraZeneca, která dnes akalabrutinib vlastní a prodává ho u nás dokonce za cenu o něco nižší, než je cena ibrutinibu (asi za 111 000,- Kč za měsíc léčby).
Co z tohoto příběhu plyne? 1) Velké farmaceutické firmy léky často nevyvíjí. Tento vývoj zajišťují malé biotechnologické společnosti (případně akademická pracoviště, dodávám já). Až když se jim povede účinnou látku najít a otestovat, koupí hotovou práci farmaceutičtí giganti. 2) Naprostá většina malých biotechnologických společností není tak úspěšná jako Pharmacyclics nebo Acerta. I s Pharmacyclics to jednu chvíli vypadalo bledě, a kdyby do něj neinvestoval Bob Duggan vlastní peníze, možná bychom zde ibrutinib dosud neměli. 3) Za objevy nových léčiv stojí konkrétní jednotlivci, kterým musí přát velké štěstí. 4) Výsledky práce těchto jednotlivců pak zpeněžují mocné farmaceutické firmy. Ceny léčiv jsou vysoké také proto, že je třeba vydělat na obrovské finanční transakce spojené s nákupy a prodeji účinných látek, licencí i celých firem. Z výše uvedeného je patrné, že vlastní vývoj ibrutinibu nestál ani zdaleka tolik, co za jeho koupi zaplatila firma AbbVie, která ho ale na rozdíl od Phramacyclicsu umí ve velkém vyrábět a prodávat.
A ještě poznámka. V jedné z recenzí knihy Nathana Vardiho jsou zmíněna slova analytika Alexe Hittleho, který popisuje uvažování výrobců léčiv takto: Prvním neštěstím pro firmu je, když její lék poškodí nebo dokonce usmrtí některé pacienty. Druhým neštěstím ale pak, je, když je úplně vyléčí. Protože v tomto případě už nemocní lék nepotřebují a firma ho neprodává. S tím korespondují i slova Boba Duggana, jenž měl pravit: Pokud chceme léčit vzácné onemocnění, jímž netrpí mnoho lidí, musíme si zisk zajistit tím, že toto onemocnění budeme léčit co nejdéle. A tak se zatím ibrutinib i akalabrutinib podávají trvale, tedy tak dlouho, dokud účinkují. Snad ale brzy budeme moct přejít na časově omezenou léčbu. Studie na to už máme.