Syrský režim by se rád zbavil íránského vlivu v zemi, který vnímá jako hrozbu pro svou stabilitu. Otázkou je, zda je to realistické v současných podmínkách.
Syrský prezident Bašár Asad se chce distancovat od Íránu, protože jeho pokračující přítomnost na syrském území představuje hrozbu pro jeho režim a je důvodem pro izraelské údery, píše Hilal Khashan pro Geopolitical Futures. Asad vnímá izraelský tlak jako příležitost k definitivnímu odstranění Íránu a vyjádřil zájem o setkání se Spojenými státy, které rovněž usilují o vytlačení Íránu. Přestože má Írán v Damašku značný vliv, Asad si přeje politickou autonomii a upřednostňuje zachování svého režimu. Írán a Hizballáh sice pomohly jeho vládě přežít, ale Asad doufal, že se po porážce povstalců stáhnou.
Namísto toho Írán bez jeho souhlasu a proti jeho plánům na znovuzískání kontroly nad územím od radikálních islámských hnutí zvýšil svou vojenskou a zpravodajskou přítomnost v Sýrii. Po získání kontroly nad syrským územím již Asad Írán nepotřebuje a uvědomuje si, že íránská přítomnost odrazuje západní země od toho, aby přispívaly na obnovu Sýrie. Ví, že Írán je ochoten ho hodit přes palubu a spolupracovat s jeho nástupcem v případě dohody s Washingtonem o naplnění íránských ambicí na Blízkém východě.
Syrsko-íránské vztahy se zhoršují kvůli neshodám ohledně politiky Sýrie vůči Radě pro spolupráci v Perském zálivu. Svou roli hraje také rozhořčení, protože Hizballáh ztratil v Sýrii schopné velitele kvůli povstalcům, Izraeli a střetům se syrskými silami. Izrael se navíc zaměřil na íránské důstojníky bojující za Sýrii a Asad propustil syrské bezpečnostní pracovníky, kteří akcentovali podporu Íránu. Arabské státy Perského zálivu, které budou financovat obnovu Sýrie, si rovněž přejí, aby Írán ze Sýrie odešel.
Írán má podezření, že Sýrie je připravena uzavřít dohodu se Západem a přesunul velitelství Islámských revolučních gard blíže k Libanonu, aby ochránil íránské důstojníky. Nedávné strukturální změny v Sýrii potvrzují Asadovu snahu postupně oslabovat íránský vliv. Asad usiluje o organizaci bojových sil pod vojenskou rozvědkou, aby omezil íránskou kontrolu.
Nedávné dohody mezi Sýrií a Ruskem vyvolaly další obavy Íránu. Vliv Moskvy je v rozporu s cílem Teheránu učinit ze Sýrie klientský stát a Írán zase podle autora představuje dlouhodobou hrozbu pro záměry Ruska v Sýrii. Moskva si přeje sekulární, federální Sýrii, zatímco Teherán usiluje o regionální expanzi prostřednictvím roztříštěné a sektářské Sýrie. Nahrazení vlivu Íránu Ruskem nemusí být pro Asada atraktivnější. Dřívější zkušenosti se sovětskými vůdci v arabském světě se ukázaly jako obtížné.
Írán si v Sýrii vytvářel stálou přítomnost již před povstáním v roce 2011. Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty sice Asadův režim rehabilitují, ten o nich však stále pochybuje. Na druhé straně USA, které touží izolovat Írán, se staví proti normalizaci vztahů mezi Sýrií a arabským světem. Válka v Gaze ještě více napjala vztahy Sýrie s Íránem a vytvořila tak příležitost pro Sýrii, aby omezila vliv Íránu doma.
Sýrie je však rozdělena podle sektářského, etnického a regionálního klíče, což z ní činí nepravděpodobnou zemi. Háfez Asad ji represemi proměnil v regionální velmoc a Bašárova vláda je vnímána jako paranoidní a konspirační. Navzdory rozkolu mezi Asadovým režimem a Íránem je nicméně podle autorova hodnocení pravděpodobné, že poválečná Sýrie bude slabá a ovládaná jinými zeměmi, včetně právě Íránu.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.