Politolog Petr Drulák v novém komentáři varuje před rostoucím rizikem válečného konfliktu Západu s Ruskem.
Prezident Putin na tiskové konferenci v Taškentu před více než týdnem definoval ruské stanovisko ke dvěma podstatným otázkám války na Ukrajině. Mluvil o legitimitě kyjevského režimu a o útocích západních raketových systémů na ruské území. Do západních médií se dostalo jen několik fragmentů. Vzhledem k závažnosti obou otázek je místě podat celý Putinův argument. Nikoliv proto, že bychom měli šířit ruskou propagandu. Ale je třeba znát argumenty a uvažování klíčového aktéra probíhajícího konfliktu, zejména pokud mají reálný základ a děsivé důsledky, jako v tomto případě.
Zelenský zůstává ve funkci, i když mu mandát uplynul 20. května a žádné volby se nekonaly. Podle Zelenského a jeho právníků je to tak v pořádku, neboť Ukrajina je od února 2022 ve válečném stavu a za válečného stavu nelze podle zákona o válečném stavu (nikoliv podle ústavy) žádné volby pořádat. Článek ústavy 108 navíc říká, že prezident zůstává ve funkci, dokud ji nepřevezme nově zvolený prezident. K této interpretaci se hlásí i nejvyšší představitelé států NATO. Na druhou stranu samotná ústava nepočítá s možností, že by se prezidentské volby vůbec nekonaly, tu zavedl až nižší zákon o válečném stavu.
Putin využívá této nejasnosti a kyjevskou konstrukci zpochybňuje, aniž by však došel ke kategorickému závěru ve stylu: Zelenský není legitimním partnerem, musí jít. Jeho výklad ukrajinské ústavy lze shrnout do dvou tezí. Zaprvé, zatímco o parlamentu se explicitně říká, že zůstává ve funkci, i když se nemohou konat volby, o prezidentovi se tam nic podobného nepíše. Za druhé lze vyvodit, že v případě absence prezidenta přecházejí jeho pravomoci na předsedu parlamentu.
Příznivci Zelenského odmítají, aby ukrajinskou ústavu vykládal právě Putin. Šéf nepřátelského státu, který si vlastní ústavu libovolně upravuje, sám neprošel standardními volbami a svým útokem na Ukrajinu vyvolal v zemi válečný stav. Role vykladače ukrajinské ústavy mu skutečně nepřísluší. Nicméně to neznamená, že Putinův argument nemá žádnou platnost, zejména když má určitou právní oporu, kterou v kyjevské atmosféře tvrdého zastrašován opatrně sdílejí i někteří ukrajinští kritici Zelenského, jako například jeho bývalý spojenec Dmytro Razumkov. Zda je silnější než argument Zelenského, je druhá věc.
V demokratických právních státech není neobvyklé, že se vedou spory o interpretaci ústavy. Nerozhodují je však představitelé sousedních států, nýbrž ústavní soudy. I Ukrajina má svůj ústavní soud, který mohl v celé věci udělat jasno. Zelenský a jeho spojenci, však soud o výklad nepožádali.
Nejspíše proto, že si nejsou ani u této zpolitizované, zkorumpované a dnes i částečně ochromené instituce jisti, že by rozhodla, jak potřebují.
Kyjevský režim naříká, že ruská propaganda útočí na jeho legitimitu. Nicméně ruský argument má právní základ a Kyjev by ho mohl smést standardní cestou vedoucí přes ústavní soud. Tou však jít nechce, raději bojuje proti „dezinformacím“, tj. proti svobodě projevu; v tomto boji by ústavní soud nakonec mohl dost překážet. Spor o legitimitu Zelenského je stejně prozatím vyřešen uznáním Západu. S ním totiž legitimita kyjevského režimu stojí a padá bez ohledu na ukrajinské instituce a zájmy ukrajinských občanů.
Závažnější, než legitimita kyjevského režimu, je rozhodnutí západních dodavatelů dalekonosných raketových systémů, Británie, Francie, Německa, USA, dovolit Ukrajině, aby je nasadila k útokům na ruské území. Dosud zdůrazňovaly, že Kyjev může jejich raketami útočit jen v hranicích Ukrajiny z ledna 2014. Francie a Británie sice už před několika měsíci prohlásily, že dají svým raketám zelenou, ale v praxi zůstávaly po hrozbách ze strany Ruska opatrné. Rusové jim dali vědět, že na podobný útok odpoví protiútokem cílícím na jejich pozice na Ukrajině i mimo ni. Ale koncem minulého týdne povolily USA a Německo s tím, že své povolení omezují pouze na zásahy spojené s obranou Charkova, kde dnes ruská ofenziva nejvíce tlačí.
Putin objasnil, proč tento posun považuje za nebezpečný. Vysvětlil, že tyto pokročilé systémy už na rozdíl od dronů či jednodušších raket, nemohou ovládat sami Ukrajinci. Jejich použití je vázáno na vojenské družice a dovednosti, jimiž Ukrajina nedisponuje. Jinými slovy: nejde už o západní zbraně v rukách Ukrajiny útočící na Rusko, ale o západní zbraně a západní vojáky, kteří vedou útok na Rusko. Z těchto důvodů Rusko považuje státy, které se do těchto útoků zapojí za stejně legitimní cíle ruských útoků jako samotnou Ukrajinu. Putin v této souvislosti nevylučuje útok na státy NATO a varuje menší, hustě obydlené evropské země před výměnou raketových útoků s Ruskem. Dodejme, že rozdíl v rozloze území a hustotě obydlenosti, jaký je mezi Evropou a Ruskem, je při raketové válce rozdílem mezi naprostým zničením a pouhým poškozením. Putin také naznačuje, že vůbec není zřejmé, co by v takovém případě udělaly USA, neboť v rusko-americkém poměru platí „strategická parita“, tedy schopnost navzájem se zničit mezikontinentálními raketami.
Zatímco Putinovy úvahy o legitimitě Zelenského lze chápat jako propagandistickou hrátku, na níž mu Kyjev mocně nahrává, jeho výklad k nasazení dalekonosných raket je mrazivě racionální a věcný. Na to, co se dnes mezi Západem a Ruskem odehrává, se lze dívat pesimisticky i optimisticky. Nelze vyloučit, že skutečně směřujeme k válce s Ruskem, propagandisté napříč NATO nás na ni už nějaký čas připravují. Možná, že americký hluboký stát se právě pokouší spustit pekelný mechanismus, který nezastaví ani změna v Bílém domě. Rusko by poškodil, Evropu zničil, Američany poučil. Prostě něco jako protiruské sankce, pouze mnohokrát ničivější. Je však také možné, že spějeme k jednání, do něhož chce každá ze stran vstoupit z pozice síly. Toto uvažování je blízké Rusku i USA, asi jako když před padesáti lety vystupňovaly ničení severního Vietnamu, když už s ním jednaly o ukončení války. Doufejme, že se odehrává druhý scénář a že jeho uskutečňování nepřejde do prvního.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!