V roce 2024 bylo hlášeno více než 20 000 případů opičích neštovic a více než 500 lidí zemřelo. Virus se vyskytuje ve 13 afrických zemích a také v některých evropských a asijských státech.
Středoafrická země Demokratická republika Kongo je epicentrem nové epidemie opičích neštovic, kvůli níž Světová zdravotnická organizace (WHO) minulý měsíc vyhlásila nejvyšší stupeň varování. Po měsících zpoždění způsobených logistickými problémy začaly do DRC konečně přicházet první sady vakcín proti neštovicím, které darovaly západní země. V samotné zemi ani v jiných afrických zemích se však vakcíny, které by mohly zpomalit šíření neštovic a přispět k jejich vymizení, nevyrábějí. Africké země umístěné v ohnisku zdravotní krize se tak musejí spoléhat na přísliby darů vakcín ze zahraničí, kdy jediné země, které mají výrobce vakcíny proti tomuto viru, jsou Japonsko a Dánsko. Slíbené dávky z Japonska do DRC však nebyly v srpnu poskytnuty kvůli administrativním průtahům. Před pár dny darovala Evropská unie DRC přibližně 99 000 dávek, poté pomohly Spojené státy prostřednictvím USAID, když dodaly 50 000 dávek vakcín vyrobených dánskou farmaceutickou společností. Konžská demokratická republika, která má přibližně 100 milionů obyvatel, hodlá tyto dávky zavést v nejhůře postižených regionech Jižní Kivu a Equateur, počet je ale zdaleka nedostačující.
Dilema s vakcínou, kterému DRC čelí, odráží situaci, v níž se během pandemie COVID-19 ocitla většina afrických zemí. Bohaté země jako USA tehdy investovaly finanční prostředky do vývoje a výroby vakcín, ale také skoupily většinu zásob. Africké země se pak musely spoléhat na dotované dodávky, kde podle mnoha odborníků jejich dodání trvalo příliš dlouho. Známý africký lékař Amir Khan pak bohaté země obvinil z „očkovacího nacionalismu“ – situace, kdy bohaté vlády podepisují dohody s farmaceutickými výrobci o zásobování vlastního obyvatelstva vakcínami dříve, než jsou dostupné pro ostatní země. Dr. Khan dodal, že tento přístup je „neuvěřitelně krátkozraký“, protože viry se šíří přes hranice, a proto potřebují globální reakci. Do roku 2021 pak bylo v Africe méně než 10 výrobců vakcín – se sídlem v Senegalu, Egyptě, Maroku, Jihoafrické republice a Tunisku. Tito výrobci mají skromné kapacity a vyrábějí méně než 100 milionů dávek.