Financial Times. Opatrný postoj u migrace je varování pro italské představitele, píší noviny.
Když se Macron setkal s italským premiérem Gentilonim, který reprezentuje italskou sociální demokracii, tak naznačil posun směrem k větší pomoci a pochopení pro Řím, který se snaží vyřešit tisíce migrantů, kteří dorazí k břehům Itálie každý týden.
„Neposlouchali jsme dost italské volání o pomoc kvůli migrační krizi,“ uvedl Macron.
Jenže po dvou měsících, uvádějí italští představitelé, že Macronův postoj k migraci se moc oproti Hollandovu nezměnil – rigidní, politika zavřených dveří. A Itálie je frustrována.
Francie tedy uvedla, že problému rozumí, ale konkrétně Itálii pomoci nechce. Prý se proto v Itálii šíří zklamání z Macrona. V Itálii se budou konat volby na začátku roku 2018 a téma migrace hraje již nyní velkou roli. Itálie má důvody k frustraci, např. francouzská policie stále brání vstupu stovek migrantů, kteří jsou usídleni u Ventimiglia, na italské straně hranice. Francie bezesporu nesplní kvóty na migranty dohodnuté dle schématu EU relokace v roce 2015, a Paříž nedovolí, aby se zachránění migranti doplavili do jejich přístavů. Macron často zdůrazňuje nutnost rozlišování mezi uprchlíky a ekonomickými migranty.
Řada zemí, z nichž migranti pocházejí, má k Francii vazby. I proto se říká, že Afrika bude klíčovým testem pro Macrona. Už zazněla i obvinění, i směrem na Rakousko a Španělsko, že tyto země vytvářejí „neodstranitelné škody“, protože odmítají přijímat více migrantů.
Někteří už přiznávají, že nadšení z Macrona bylo zřejmě přehnané a že očekávání, především v souvislosti s migrací, byla nerealistická.
Do táboru Ventimiglia přicestoval na francouzský státní svátek kadndidát Pěti hvězd, Luigi di Maio, možný italský příští premiér. A uvedl k této politice Francie: „Kdyby to byla práce Marine le Penové, a já bych její nápady nehájil, všichni v Evropě by říkali, že je to xenofobie. Ale když to dělá Macron, nikdo vůči Francii nezaujme silnou pozici.“