Jiří Málek hodnotí předvolební politickou situaci a vyhlídky dvou k levici se hlásících stran v Německu – Die Linke a Aliance Sahry Wagenknechtové.
V Německu začal celkem nečekaně finiš do předčasných parlamentních voleb. Dříve očekávaný řádný podzimní termín dával čas hlavně těm stranám, které se potřebovaly konsolidovat. A z našeho pohledu to jsou ty strany, které jsou nalevo – Die Linke a Aliance Sahry Wagenknechtové – Rozum a spravedlnost (BSW). Prvá ze jmenovaných od minulých parlamentních voleb (2019) nikdy nepřekročila v žádném sociologickém průzkumu hranici 5 % nutnou ke vstupu do Bundestagu na základě poměrného systému. Již v minulých volbách Die Linke v parlamentu zachránily tři tzv. přímé mandáty (ty získává vítěz většinového hlasování ve volebním okrsku), jinak dosáhla jen 4,9 % všech hlasů. Druhá strana, BSW ještě neexistovala a její nyní významní představitelé byli členy Die Linke. Nová strana vznikla před necelým rokem a zdaleka není plně konstituovaná, i když v posledních zemských volbách dosáhla dobrých výsledků a zasedá ve třech nově zvolených zemských parlamentech. V předvolebních průzkumech letos BWS dosáhlo až 10 %, ale v posledních týdnech procenta trvale mírně klesají. Zdá se, že i u tohoto subjektu platí „nejsou lidi“. K dnešku může mít maximálně 1000 členů a na stát s 16 zeměmi (regiony) a s téměř 83 miliony obyvateli to do voleb nemusí stačit.
Die Linke po řadě potupných porážek a neúspěchů v říjnu na kongresu volila nové stranické vedení. Zvolení spolupředsedové by měli přinést nové impulsy a oba nebyli v předchozím vedení. Jan van Aachen (63 let), v minulosti expert OSN na chemické zbraně, a Ines Schwerdtnerová (35 let), novinářka dlouholetá co-editorka levicového socialistického časopisu Jacobin, je členkou Die Linke pouhý rok, povedou stranu do voleb. Již od evropských voleb, kdy Die Linke ztratila polovinu počtu minulého zastoupení v Evropském parlamentu, vnitrostranicky začaly diskuse o dalším působení strany. Podzimní zemské volby ukázaly, že voličská veřejnost nevidí v Die Linke žádné pozitivní posuny a strana přišla o zastoupení ve dvou zemských parlamentech ve východním Německu, které vždy bylo baštou Die Linke (před ní PDS). Vývoj v roce 2024 vedl k odštěpení křídla, které odešlo s jednou s nejvýraznější tváří Die Linke Sahrou Wagenknechtovou do nového uskupení BSW.
Volební program k parlamentním volbám Die Linke ještě nepředstavila, ale je téměř jisté, že bude reflektovat programové výstupy z říjnového sjezdu strany v Halle. Jde o témata: práce, která patří k životu; méně zbraní; zaplatitelné bydlení. Dosavadní informace ukazují, že volební program by se měl věnovat podmínkám práce zaměstnanců, bezpečné práci, která je smysluplná a tarifně placená a zajišťuje životní úroveň i ve stáří. Die Linke chce prosazovat mírovou zahraniční politiku. Jde především o kritiku militarizace včetně zákazu vývozu zbraní. Hovoří o postupném rozpuštění vojenských bloků. Ve vztahu k válce na Ukrajině říká – „Rusko musí odejít z Ukrajiny“. Třetí zmíněnou oblastí je bydlení, hlavně to nájemní, kde v mnoha městech nájemné cenově explodovalo. Die Linke chce prosazovat zastropování nájemného, výstavbu nájemních sociálních bytů, zabránění spekulace s byty.
Aliance Sahry Wagenknechtové již svůj volební program, se kterým půjde do spolkových voleb, publikovala. Program se odvolává na to, že mnoho občanů žije ve strachu z úpadku a v existenčních obavách – pokles německé ekonomiky, nedostatky ve službách, nedostatečné zabezpečení ve stáří, ztráta kontroly nad migrací, a především narůstání nebezpečí války. BSW nabízí „Německo, které je moudré a spravedlivé“. Dokument má čtyři oblasti:
1) Odchod od ekonomické krize, potřeba turbo konjunktury a levné energie. Toho lze dosáhnout jen politickým obratem o 180° v hospodářství a energetice. Výslovně se říká, že je potřeba změnit zpoplatnění CO2. Navrhují, aby z „dluhové brzdy“ byly vyňaty infrastrukturní a sociální (byty) projekty.
2) Pro spravedlivou společnost je potřeba velká daňová a důchodová reforma, minimální hodinová mzda 15 €. BSW kritizuje, že i v těžkých dobách horních deset tisíc lidí bohatlo, zatímco každý čtvrtý zaměstnanec vydělává méně než 15 € za hodinu. Program přímo říká, že „výkonnost se milionům občanů nevyplácí“. V dokumentu se volá po snížení daňové zátěže u nízkopříjmových pracovníků a střední třídy. Zároveň je požadováno zdanění velkých aktiv nad 100 milionů € a vyšší daně pro zpětný odkup akcií a rozdělených zisků. Uveden je i příklad (mající vztah k ČR) z Volkswagenu, kde za poslední tři roky firma vyplatila akcionářům 22 miliard € místo jejich investování do vývoje nových výrobků, což by vedlo k tomu, že nyní by se nemusely zavírat německé výrobní závody firmy a šahat zaměstnancům na mzdy.
3) Ukončení nekontrolované migrace do Německa je stálý programový požadavek BSW. Proto i dokument pro volby volá po „několikaleté pauze“ v jejího přílivu. Jednoznačně také požaduje nevyplácet dávky nelegálním migrantům a vyhoštění kriminálních migrantů.
4) Požadavek žádné peníze německých daňových poplatníků na nesmyslnou válku. „Zastavte eskalaci, příměří, mírová jednání“. Program připomíná obavy téměř poloviny Němců z války. Kritizuje CDU, FDP a Zelených za podporu Ukrajiny. Je zajímavé, že se její program nezmiňuje o druhém velkém konfliktu na Blízkém východě. Právě tento konflikt byl příčinou jednoho z rozkolů těsně před sjezdem Die Linke mezi propalestinskými podporovateli a těmi, kdo obhajoval Izrael (došlo dokonce k odchodu minimálně jednoho člena strany, který nesouhlasil s tím, že kongres výslovně neodsoudil „antisemitismus“).
BSW konstatuje, že v období koronaviru došlo k extrémnímu nárůstu paternalismu a omezování svobody. Proto jako jeden z prvních kroků, který chce prosazovat v parlamentu je zřízení vyšetřovacího výboru „Korona“, který by měl řešit „rehabilitaci těch, kdo byl opatřeními státu postižen“. Dalším programovým bodem je požadavek, aby se Německo zaměřilo na své silné stránky. Představa BSW o německém modelu je dávána do protikladu s Trumpovou „America first“. BSW volá po federální vládě, která „povede zemi k lepší budoucnosti a zajistí mír“. Měla by to být vláda kompetentních expertů nespojených s byznysem.
Co lze v následujících dvou měsících očekávat? Zatím se jeví, že BSW má dostatečnou rezervu v odstupu od hraničních 5 %. Její výsledky za podzim se pohybují v průměru ke 6 % (ale s velkými odchylkami od 4 % do 8 % v období jednoho měsíce), trend je mírně sestupný. Porovnání průzkumů podle jednotlivých spolkových zemí (listopad 2024), pak ukazuje, že ve většině z nich je BSW nad 5 %. Die Linke překračuje 5 % jen v pěti spolkových zemích z celkově šestnácti. U Die Linke ani po kongresu v říjnu nedošlo ke statisticky významnému posunu k hranici 5 % a stále se čísla pohybují v rozmezí 3–4 %. Je velmi pravděpodobné, že se Die Linke bude muset spolehnout na iniciativu „Stříbrné šediny“ což je snaha tří stranických veteránů Gregora Gysiho (76 let), Bodo Ramelowa (68 let) a Dietmara Bartsche (66 let) získat „přímé mandáty“ a tak zajistit straně parlamentní křesla i když celkově nepřekročí blokačních 5 %. Je otázkou, jak v Německu budou volební programy ovlivňovat voliče a jak se projeví osobní šarm a popularita stranických představitelů. Z tohoto hlediska má Sahra Wagenknechtová lepší pozici, je dlouhodobě považována za jednu z nejvýraznějších žen v politice. Na druhou stranu ale v žádných zemských volbách BSW neuspěla v přímých mandátech a ani nadcházející parlamentní volby velmi pravděpodobně žádný přímý mandát nepřinesou. Obě strany vzájemně mají dlouhodobě velmi napjaté vztahy a je mezi nimi mnoho nesouladů i určitého osobního nepřátelství. Přitom srovnání jejich programových priorit zdaleka takovou vyhraněnou pozici nepotvrzuje. Jako příklad může sloužit názor jednoho zkušeného funkcionáře Die Linke, který se vyjádřil po přečtení volebního programu BSW: „jak jsem mohl sdílet stranu s takovými lidmi“, nebo kritizoval absenci „levicových témat“ v programu BSW jako je vztah k odborům, klimatická změna, spolupráce v rámci EU, dělení společnosti na Němce a ne-Němce a podobně. Hodnotil BSW jako stranu „levicového konzervatismu“. Nemyslím si ale, že toto kritické hodnocení sdílí většinová část německých voličů, kteří se považují za levičáky.
Zjednodušené a nesprávné vidění německé politické reality se tváří tak, že Die Linke a BSW považuje za spojené nádoby. Klesá-li jedna, roste druhá a naopak. To ale nepotvrzuje realita. Po ustavení BSW na jaře a její zisk k deseti procentům se nijak neprojevilo na dalším poklesu Die Linke. Voličské zdroje BSW jsou různorodé, něco od Die Linke, něco od AfD, něco od dalších stran. Ale některá zjištění ukazují, že BSW se podařilo mobilizovat část „nevoličů“ (i těch, kdo se do této skupiny přesunuli z bývalých voličů Die Linke). Také tři zemské volby na Východě, které byly doprovázeny velkým a neočekávaným poklesem podpory Die Linke (podle průzkumů k němu došlo během několika krátkých měsíců) a získáním křesel pro BSW v zemských parlamentech spíše potvrzují komplexnost přelévání hlasů. Velký pokles Die Linke se neprojevil nějakým náhlým nárůstem u BSW. Někteří komentátoři uvádějí, že dochází k přelévání voličské přízně složitěji a je do něho zapojeno více subjektů včetně bloku nevoličů. A také tyto proudy se jeví jako dlouhodobě nestabilní a v čase relativně proměnlivé. Takže předvídání vývoje směrem k parlamentním volbám je velmi riskantní záležitostí.
Pro české poměry a naší českou levici jsou německé volby významné z mnoha aspektů. Naznačují, že se mění voličská základna levice, některé sociální skupiny se postupně zmenšují a voličsky rozvolňují, jiné získávají na významu a postupně hledají své ideové i postojové ukotvení. Tak Die Linke je stále více stranou městské střední a vzdělanější vrstvy, ale postupně ztrácela ve venkovských oblastech, kde sociálně ekonomické střety se vyostřují i díky přílivu migrantů. Die Linke sice kritizuje některé aspekty evropské integrace, ale v zásadě klíčové kroky EU podporuje – Green Deal a „evropský“ boj proti klimatické změně, posilování evropské integrace (s posílením sociálních aspektů, dodává), hledání evolučních reformních cest k řešení problémů (blíže ke tradiční historicky sociálně demokratické koncepci). Vize Die Linke pro Evropu je, že „bojujeme za více společného dobra, více spravedlnosti, více rovnosti“. Bohužel je jen velmi málo naznačeného, jak by bylo možno toto dobro dosáhnout. Voličská podpora BSW se jeví jako více rozprostřená po celém území a je také rovnoměrnější, bez výrazných rozdílů mezi lokalitami. Tradičně je levice obecně slabá v Bavorsku, či v některých dalších západních spolkových zemích, ale i zde je na tom lépe BSW oproti Die Linke (kromě například Hamburku). Postoj BSW je v názoru na EU daleko pregnantnější. Vidí budoucnost přes „sebevědomou Evropu suverénních demokracií, které se nespojují prostřednictvím centralizace moci v Evropské komisi, ale prostřednictvím rovnocenné spolupráce, společných hospodářských projektů, jednotného trhu se spravedlivými pravidly a kulturní výměny“. Nově zvolené struktury EU nemohou od BSW očekávat nějakou podstatnou podporu, bohužel ani levicový blok v Evropském parlamentu nepřijal BSW do svých řad (to samé se týká i českých europoslanců zvolených na kandidátce STAČILO!). Někdy se uvádí, že BSW je vstřícná k AfD, ale opět skutečnost je jiná a složitější, v některých oblastech jako je daleko silnější důraz na tzv. německé zájmy se řadě názorů sbližuje s přístupem AfD, právě tak vůči migraci a válce na Ukrajině, na druhé straně ale se výrazně odlišuje v takových oblastech, jako je daleko socialističtější hospodářská politika BSW (AfD je daleko více tvrdě tržně orientovaná). Podle názoru německého politologa pozice BSW ve vztahu k AfD je dána následujícím: „Jejich marxisticko-antifašistická socializace a minulost stojí v cestě spolupráci s neonacionálně socialistickými, pravicově extremistickými nebo dokonce fašistickými skupinami.“ AfD se také trvale a výrazně vymezuje proti „komunismu“ a proti historii bývalé NDR.
Jak už mnohokrát zaznělo, česká ekonomika, zahraniční politika a orientace je viditelně a někdy i nepřímo, ale stejně intenzivně provázána s německou realitou. Proto německé volby ovlivňovaly a ovlivňují českou společnost a chce-li česká levice hrát i u nás významnější roli, pak musí německou politiku sledovat a zároveň hledat všechny cesty k větší komunikaci a koordinaci levicových politik se všemi relevantními levicovými silami na obou stranách hranice. A to i na úrovni EU. A zkušenosti z Německa mohou přinést inspiraci nebo naopak upozornění na možné chyby v úvahách o restrukturalizaci české levice a v politické praxi nově se formujícího hnutí STAČILO! jako volebního subjektu českých parlamentních voleb.