Nový graf týdne ukazuje, jak obrovský skok učinila Čína v budování průmyslových kapacit za posledních několik dekád.
Nová statistika UNIDO (Organizace OSN pro průmyslový rozvoj) vzbudila velký ohlas, a to také kvůli jinému přístupu nastupujícího amerického prezidenta Donalda Trumpa. UNIDO dlouhodobě sleduje vývoj průmyslových kapacit, jejich světové rozmístění a zdůrazňuje význam průmyslové páteře pro rozvoj ekonomik a vymanění se z chudoby.
UNIDO nyní ukazuje, jak obrovský skok učinila Čína v budování průmyslových kapacit. Situace v roce 2000 ukazovala na dominanci zemí tzv. Západu – Spojené státy, Japonsko a Německo jsou hlavními průmyslovými zeměmi. Průmyslová kapacita v Číně dosahuje v té době jen 6 % světové.
Prognóza do roku 2030 ale nabízí zcela jiný pohled. Čína drží 45 % průmyslových kapacit světa. S velkým odstupem následují Spojené státy s 11 %, zatímco podíl Německa a Japonska se smrsknul na 3 %, resp. 5 %.
Zástupci Bidenovy administrativy opakovaně zdůrazňovali, že Čína vytváří značné nadkapacity, takže není jasné, „co vlastně z výroby zbyde na ostatní země.“ Čína si totiž v minulých letech zajistila přístup ke zdrojům jako je měď, lithium, kobalt a další a zároveň masivně investovala do kapacit na jejich zpracování, což jí dává výhodu kontroly nad celým řetězcem. Disponuje navíc značným množstvím pracovníků (byť Indie je již dnes lidnatější) a její technologický rozvoj je v dějinách bezprecedentní.
Je otázkou, zda se podaří prezidentu Trumpovi navrátit část výrobních kapacit do Spojených států. Prozatím vidíme, že některé evropské firmy odcházejí z EU, nebo zde omezují výrobu, a to z důvodů zejména vysokých cen energií a také nadměrné byrokratické zátěže a regulace. Čína je ovšem velký, atraktivní trh. Strategie Čína + 1, tedy diverzifikace výroby do další, asijské země se projevuje zejména v zájmu o Vietnam. I tady ovšem investovala Čína, takže řada firem působících formálně ve Vietnamu, jsou ve skutečnosti ovládány Čínou.
