Píseň o odboji: Nepolapitelný Jan

U příležitosti 80. výročí osvobození Československa publikujeme cyklus básní Adama Votruby.

Nepolapitelný Jan

Německý voják si sed
v hospodě u městských bran,
jeden kluk z okolí
ukrad mu pistoli,
zatímco pil jako Dán,
ten kluk se jmenoval Jan.

S kámošem druhou zbraň chtěl,
našli si příhodný roh,
policajt opilý,
na něj udeřili,
dřív než je zahlédnout moh,
zaslechl: „Die Hände hoch!“

Neposlechl příkaz ten,
sahal hned pro svoji zbraň,
pomalý v opici
na prázdné ulici,
spravilo to jen pár ran
a z místa odešel Jan.

Střelivo trhaviny
do kufru shromažďoval,
přišlo však udání,
Gestapo vyzvání,
Jan ani nezapíral,
na půdu prý kufr dal.

Gestapák jeden s ním šel,
nahoru pro kufr ten,
Jan kdesi zaloví,
vytáhl pistoli,
párkrát z ní vystřelil jen
a oknem vyskočil ven.

Spal v lesích pod Čerchovem,
ze stohu měl teď svůj stan.
Sedm set vojáků
a tři sta četníků
prohledat přišlo les tam,
aby byl polapen Jan.

Zatykač na nároží
bíle svítí do všech stran,
za sto dvacet tisíc,
kdo by chtěl Němcům říct,
kde je muž, co je dnes zván
Nepolapitelný Jan.

S falešným dokladem pak
do vlaku na Bělehrad
usedl v obavách,
při různých kontrolách
štěstí mělo při něm stát,
opustil protektorát.

Do našich jednotek šel,
v Anglii výcvik mu dán.
S perutí stíhací
létával v oblacích
touhou po odplatě hnán,
bil se za svou zemi Jan…