Politolog Petr Drulák vysvětluje na příkladu posledního vývoje v rusko-ukrajinské války mechanismus válečné propagandy.
Ukrajinská nedělní zpráva o více než třiceti civilistech zabitých ruskou raketou v ukrajinském městě Sumy vyvolala výraznou mezinárodní odezvu. Představitelé politického Západu se předstihovali v odsuzování ruského útoku na nevinné civilisty, které doplňovali úvahami o zločinnosti Putinova režimu a marnosti pokusů jednat o míru. Když prezident Donald Trump označil událost pouze za ruskou „chybu“, přední ukrajinský parlamentář vyzval FBI, aby vyšetřila, kdo v Bílém domě šíří ruské dezinformace. Když USA zablokovaly prohlášení skupiny G7 odsuzující ruský útok, vysloužily si další opovržení evropských rusobijců. Ale jak už to bývá, útok na Sumy nebyl tím, zač ho ukrajinští propagandisté vydávali a v ukrajinské válce to není poprvé.
Ke krutostem války patří masakry neozbrojených civilistů. V nejhorším případě jsou plánované a cílí na zlomení vůle národa či jeho vyhlazení, jako když nacisté vedli vyhlazovací válku proti Slovanům či Američané bombardovali Hirošimu. Jindy pocházejí z individuálních selhání konkrétních vojáků či jsou nezamýšleným důsledkem plánovaných akcí, které mířily na cíle vojenské. Takových excesů či omylů je v každé válce nepočítaně.
Zprávy o masakrech jsou vděčným materiálem válečné propagandy. Někdy si dokáže masakry vymyslet: Američany podporovaná kuvajtská propaganda v roce 1991 šířila zkazky o novorozeňatech, které iráčtí vojáci zabíjejí v kuvajtské porodnici, izraelská propaganda v roce 2023 tvrdila, že bojovníci Hamásu při svém říjnovém útoku podřezali desítky kojenců. Jindy připíše vlastní zločin druhé straně: západní propaganda měla jasno v chemických útocích na syrské civilisty, později se ukázalo, že obvinění Asadova režimu stálo na zastrašování a manipulacích a že za vším nejspíše stála protiasadovská opozice; podle Západu „demokratická“ ale ve skutečnosti islamistická. K těm, kdo pomáhali tuto lež rozkrývat, patří současná Trumpova koordinátorka zpravodajský služeb Tulsi Gabbardová. Nejčastěji propaganda vychází z reálných faktů, která se obratným zamlčováním a doplňováním mění k nepoznání. Smyšlenými či přibarvenými zprávami bičuje veřejné emoce a ovlivňuje politické rozhodování. Obvykle jde o to přesvědčit veřejnost a politiky, kteří nestojí o válku, že agrese je jedinou alternativou.
Ukrajinci pod západním vedením v tomto prezentačním umění skutečně vynikají. Celý majdanský režim byl počat obrovskou lží o tom, že v únoru 2014 Janukovyčovi odstřelovači zabíjeli neozbrojené protestující na Majdanu. Tato zpráva byla politicky nesmírně důležitá, přesvědčila evropské lídry, že Janukovyčův režim se naprosto zdiskreditoval, že žádná dohoda s ním nemá smysl a že tehdejší opozice je jedinou věrohodnou silou v zemi. Na Majdanu skutečně zahynuli desítky lidí, ale jak ukázal Ivan Kačanovskyj, střílela druhá strana, tedy podle Západu „demokratická“, ve skutečnosti fašistická, opozice.
Jinou politicky závažnou manipulací byl masakr v Buči. K čemu přesně na tomto kyjevském předměstí v březnu 2022 došlo, není dosud úplně jasné. Druhého dubna oblétly svět otřesné snímky mrtvých těl se známkami mučení a svázanýma rukama, která ležela na ulicích potom, co město po několika týdnech okupace opustila ruská armáda. Kolem města se měly nacházet hromadné hroby s dalšími obětmi, celkem Ukrajinci napočítali 458 obětí. Západ měl jasno: Rusové zde mučili a hromadně zabíjeli civilisty.
Ukrajinská verze o stovkách zavražděných a svázaných mrtvolách je zjevnou lží. Základním vodítkem je zpráva Vysokého komisaře OSN pro lidská práva, jehož tým několik měsíců případ na místě vyšetřoval a v říjnu 2022 informoval o výsledcích.
Ze zprávy postavené na svědectvích obyvatel vyplývá, že naprostá většina mrtvých nebyla obětí válečných zločinů, nýbrž pouličních bojů při dobývaní města. Nicméně zpráva také zmiňuje 73 cílených zabití civilistů: pro podezřelé chování, neuposlechnutí rozkazů či z čiré libovůle okupačních sil; nejzávažnější je asi dvacítka poprav zajatých civilistů. Nelze proto vyloučit, že se ruské okupační síly v Buči dopustily válečných zločinů s nižšími desítkami obětí.
Je však zvláštní, že od října 2022 se nic nového ve vyšetřování masakrů v Buči neuskutečnilo, ani ze strany OSN, ani ze strany ukrajinských úřadů, a to i přesto, nebo možná právě proto, že se Buča mezitím stala oficiálním symbolem údajné ruské genocidy ukrajinského národa. Jak je možné, že tak závažný zločin zůstal stranou pozornosti Mezinárodního trestního soudu? Když žalobce tohoto soudu vydal na prezidenta Putina zatykač, nebylo to za Buču, kterou se z nějakých důvodů nepodařilo vyšetřit, nýbrž za zavlékání ukrajinských dětí z okupovaných území do Ruska.
Pochybnosti o ukrajinské verzi Buči měl i Gonzálo Lira. Tento nezávislý chilsko-americký novinář, který leta působil na Ukrajině, byl kyjevským režimem za svoji novinářskou činnost uvězněn. Ve vězení, kde mu byla odpírána lékařská péče, loni v lednu bez většího zájmu západních lidskoprávníků zemřel.
Rusové se od počátku pokoušeli svolat k Buči zasedání Rady bezpečnosti OSN. Odpovědnost popírali a namítali, že mezi okamžikem, kdy opustili Buču a děsivými snímky mrtvých těl v ulicích uplynulo několik dní, během nichž Ukrajinci oslavovali osvobození, přičemž ani starosta ani přítomní fotografové nezaregistrovali v ulicích žádné mrtvé. Podle tehdejšího zpravodajství deníku New York Times také v oněch dnech působila v Buče neblaze proslulá milice Azov.
Počátkem letošního v dubna uspořádalo Rusko v OSN slyšení, na němž mimo jiné vystoupil bývalý francouzský voják Adrien Bocquet, který o tři roky dříve působil na ukrajinské straně, aby podal svědectví o tom, že ukrajinské úřady těla do ulic naaranžovaly.
Nutno dodat, že jeho věrohodnost byla ve francouzských médiích v minulosti zpochybněna. Nicméně vůbec nic nevíme o věrohodnosti svědků, o něž se opírá zpráva OSN a kteří vypovídali v podmínkách, kdy jim bylo zřejmé, co se od nich očekává.
Co se v Buči odehrálo, nevíme. Nelze vyloučit, že zde došlo i ke zločinům, které bohužel válku běžně doprovázejí. Je však zřejmé, k čemu posloužila z části prokazatelně lživá propaganda o masakru. Týden po uveřejnění snímků mrtvol v ulicích Buči přijíždí do Kyjeva britský premiér Johnson, aby Kyjevu vysvětlil, že Západ nepodporuje slibně se rozvíjející rusko-ukrajinská jednání o míru a že naopak ve válce s Ruskem Kyjev podpoří. Snímky dokumentující údajnou ruskou bestialitu se k tomu náramně hodily.
A podobně je tomu s aktuálními událostmi ve městě Sumy. Zpráva o masakru je opět zmanipulovaná. Počet civilních obětí může být přesný. Ale ukrajinské zpravodajství zatajilo, že primárním cílem ruských raket byla ceremonie, na níž byl vyznamenáváni vojáci z blízké kurské oblasti, kterou Ukrajina stále ještě z části okupuje. Rusové tvrdí, že zásahem zlikvidovali šedesát vojáků. Pocházel nápad na veřejnou ceremonii u ruských hranic z nekompetence nebo ze záměru postavit ruským raketám lidské štíty? Kyjev každopádně krátce po neštěstí odvolal z funkce příslušného velitele oblasti.
Politický záměr propagandistů je opět očividný. Podobně jako zpráva o Buči diskreditovala jednání Ukrajiny s Ruskem, mají dnes Sumy alespoň zkomplikovat dohodu USA s Ruskem. Z hlediska míru je jen dobře, že přes všechny své neduhy je Trump k podobným manipulacím imunní.
Článek vyšel původně v časopise Štandard. Publikujeme se svolením. Text není určen k šíření na další weby!