Filozof Josef Šmajs se zamýšlí nad významem voleb pro ekologickou proměnu vztahů mezi moderní společností a přírodou.
Většina z nás správně tuší, že svobodné volby jsou důležité pro fungování moderní společnosti. Jsou jediným spravedlivým způsobem rozdělování moci, která podle platných ústav patří všemu lidu. Je však vážnou, obvykle neřešenou otázkou, podle čeho může lid o optimálním vývoji společnosti rozhodovat, podle jaké vědecké teorie může pomáhat dnešní kulturu řídit.
Pominu nyní fakt, že složité přírodní i kulturní systémy se ve svém celku řídí samy, jen v souladu se svým nastavením. Každé jejich záměrné dílčí ovlivňování je komplikované a téměř vždy přináší nezamýšlené, škodlivé důsledky. Na správnou teorii lidské činnosti se zde odvolávám proto, že s pomocí obyčejného myšlení nelze dnes realizovat ani technický pokrok, lékařské zásahy či ekonomickou aktivitu. Jednoduše řečeno, bez adekvátní pravdivé teorie dílčím otázkám, ani světu jako celku, dnes nejen neporozumíme, ale ani do světa nemůžeme optimálně zasahovat.
Ale jaká je dnes správná teorie světa, teorie veškeré skutečnosti, teorie bytí? Zdá se, že ji nedovedli složit jednotlivé teorie dílčích věd. Proto jí může být jen celková obecná teorie světa, jen moderní verze tradiční filozofické ontologie. Ontologie evoluční, adekvátní ontologie dnešního světa, zkoumá nejen to, jak příroda a kultura vznikaly, ale především ontický konflikt lidské kultury se Zemí. Zkoumá tedy to, jak se lidské dílo, dnešní globální kultura, vřazuje do celku starší, mocnější a komplexnější přírody.
Tento existenciální konflikt stále ještě není předmětem úvah dnešní politologie a společenských věd. Není proto ani součástí obecného lidského povědomí. Lidská kultura dosáhla sice planetárních rozměrů, ale myšlení lidí zůstalo na úrovní dílčích, lokálně nepropojených etnik. Zůstalo na úrovni kmenového uvažování, obyčejného sebezáchovného vědomí, které nedovede odhalit širší globální souvislosti kulturního konání. Navíc je ovlivněno ideologií nadřazenosti člověka nad přírodou. Je přirozené, že aktivity všech živých systémů jsou geneticky nastaveny tak, aby směřovaly k rozvoji a přežití druhu, aby se nemusely zabývat prosperitou širšího celku přírody.
Lidstvo 21. století se však touto přírodní logikou již řídit nemůže. Globální kultura, kterou jsme vytvořili, zatěžuje dnes systém pozemské přírody, rozbíjí příznivé evolučně vytvořené podmínky života na Zemi. Vidíme to téměř na každém kroku. Není to jen zhoršující se lidské zdraví, nejsou to jen téměř spálená fosilní paliva, jen zbytečně zastavěná krajina a stále více zničující války mezi lidmi navzájem. Je to i nesmyslné zbrojení a nevyhlášená existenciální válka kultury se Zemí.
Lidé jsou stále vzděláváni jen v dílčích otázkách a nedostatečně poučováni o celku bytí. Nemohou tedy vědět o nutnosti vytvářet kulturu v souladu se Zemí. Politikou jsou vedeni k růstu a rozvíjení technosféry.
Historie je poučuje, že důležitá je jen svoboda a demokracie, spravedlnost ve vztazích mezi lidmi, národy a státy. Snad i proto spravedlnost, pokoru a uctivý vztah k Zemi dodnes zatlačuje potřeba bezohledného využívání, ovládání a dobývání přírody.
Situace se však dramaticky změnila. Chceme-li dnes na Zemi přežít, musíme se pokusit změnit původní kulturní nastavení, pokusit se budovat kulturu nikoli predátorskou, ale biofilní, respektující převahu a nadřazenost přírody nad kulturou.
Ani svobodné volby nemohou nynější pustošení Země zastavit. Mohou však aktivizovat síly, které povedou filozofii, vědy a vzdělávání k pravdivé reflexi dnešní situace. Bez objektivní pravdy o světě jako celku, bez nové ontologie a jejího rozšíření do všeobecného vzdělávání nemůžeme očekávat, že nynější predátorská kultura samovolně povede k lepší budoucnosti.