Politolog Ladislav Zemánek analyzuje historickou návštěvu thajského krále v Číně, která potvrzuje sbližování obou zemí navzdory vojenské alianci s USA.
Vztahy mezi Thajskem a Čínou vstoupily do nové fáze. Král Mahá Vatčirálongkón vykonal v polovině listopadu pět dní trvající státní návštěvu Pekingu — první cestu thajského panovníka do země od navázání diplomatických vztahů před padesáti lety. Jde teprve o druhou oficiální zahraniční cestu krále Vatčirálongkóna po letošní návštěvě Bhútánu. Ofenzíva „královské diplomacie“ představuje zlom nejen pro čínsko-thajské vztahy, ale i pro strategickou orientaci celé jihovýchodní Asie v multipolární éře.
Královské návštěvy nejsou v Thajsku běžnou součástí zahraniční politiky. Listopadová cesta do Číny proto není jen formální ceremonií. Tím, že si král pro svou první velkou státní návštěvu vybral právě Čínu, vysílá silný signál thajským elitám, podnikatelům, investorům i veřejnosti, že vztahy s Pekingem jsou dnes zahraničně politickou prioritou. Králova přítomnost zároveň umožňuje vládě prosazovat významné ekonomické a diplomatické iniciativy s oporou v neutrální a respektované instituci monarchie, což je výhoda, která je v zemi s častými změnami vlád mimořádně cenná.
Pro Čínu má přijetí úřadujícího thajského monarchy mimořádnou diplomatickou symboliku. Posiluje její narativ, že se země stala nezastupitelným partnerem států ASEAN a stabilizující silou v regionu. Načasování je příznačné: v době rostoucí rivality velmocí dává Thajsko najevo, že chce prohlubovat spolupráci s Pekingem, a přitom zachovávat rovnováhu ve vztahu k USA.
Sbližování s Čínou je o to pozoruhodnější, že král má silné osobní vazby na Západ. Dříve než se stal nejbohatším monarchou světa, studoval na soukromých školách v Anglii a vojenský výcvik absolvoval v Austrálii. Od nástupu na trůn v roce 2016 tráví velkou část času v Německu, což vyvolává rozpaky u tamních představitelů a občasné protesty v ulicích thajských měst. Vatčirálongkónova orientace kontrastuje s geopolitickým instinktem jeho otce, krále Bhumibola Aduljadeže, jehož sedmdesátiletá vláda byla založena na úzkých vztazích se Spojenými státy.
V době studené války bylo Thajsko klíčovým partnerem Washingtonu a bylo důležitou základnou pro americké vojenské operace v Indočíně. Čína byla vnímána spíše jako hrozba než partner. Král Bhumibol nikdy nepřijal pozvání k návštěvě Pekingu. Základy pro pozdější sblížení ale položili jiní členové královské rodiny, zejména princezna Sirindhorn, která v Číně studovala, navštívila ji více než padesátkrát a získala i čínský Řád přátelství.
Thajsko je jediným formálním smluvním spojencem USA v Indočíně. Přesto bilaterální vztahy zažívají napětí: americká kritika stavu lidských práv v Thajsku, dopady Trumpových obchodních cel i nestálost americké politiky v regionu přispěly k nejistotě na straně Bangkoku. Zatímco bezpečnostní spolupráce s Washingtonem zůstává významnou, thajské zahraniční politice už nedominuje.
Oproti tomu vztahy s Čínou se rozvíjejí v ekonomické, bezpečnostní i kulturní oblasti. Oficiální fráze, že „Čína a Thajsko jsou jako jedna rodina“, se proměnila v reálnou spolupráci. Čína je největším obchodním partnerem Thajska a obchod navzdory globálním problémům roste — v první polovině letošního roku dosáhl 76,1 miliardy dolarů, meziročně o 17 procent více. Thajsko je lídrem v exportu zemědělských produktů do Číny v rámci ASEAN a jako první v regionu uzavřelo s Pekingem dohodu o volném obchodu.
Čínské investice míří do odvětví s vysokou přidanou hodnotou — od elektromobility a výroby baterií po digitální technologie a elektroniku. Pomáhají Thajsku přeměnit se z montovny pro zahraniční firmy v regionální centrum moderního průmyslu. Čínští turisté zůstávají klíčovými zákazníky pro thajské hospodářství závislé na cestovním ruchu a kulturní výměny dále posilují vazby mezi oběma národy.
Rozvíjí se i bezpečnostní spolupráce. Thajsko jako první země uskutečnilo společná cvičení se všemi třemi hlavními složkami čínské armády — pozemními silami, námořnictvem a letectvem. Jako první v ASEAN hostilo čínské důstojníky pro boj proti drogám a podepsalo s Pekingem extradiční smlouvu. Tato spolupráce naznačuje podstatnou změnu: Američané sice zůstávají pevně zakotveni v thajské bezpečnostní infrastruktuře, ale Čína se stále více prosazuje jako zásadní partner v řadě oblastí národní bezpečnosti. Tento trend může postupně oslabit tradiční vliv USA na část thajského bezpečnostního aparátu.
Diplomatické načasování královy návštěvy tuto změnu umocňuje. Cesta do Pekingu následovala pouhé dva týdny po krátké návštěvě Donalda Trumpa na summitu ASEAN v Malajsii, kde byl přítomen podpisu mírové deklarace mezi Thajskem a Kambodžou. Washington však vzápětí zvolil podstatně ostřejší přístup: během králova pobytu v Pekingu USA náhle pozastavily obchodní jednání s Thajskem s tím, že Bangkok mírovou dohodu s Kambodžou naplňuje příliš pomalu.
Peking naopak využil Vatčirálongkónovy návštěvy k tomu, aby deklaroval připravenost prohloubit strategickou koordinaci a urychlit klíčové projekty. Jedním z nich je čínsko-thajská vysokorychlostní železnice, základní součást širší panasijské železniční sítě. Čína se také zavázala zvýšit dovoz thajských zemědělských produktů a rozšířit spolupráci v oblastech, jako je umělá inteligence, digitální ekonomika, letectví či kosmické technologie. Král zase zdůraznil, že Thajsko chce čerpat z čínských rozvojových zkušeností a rozšířit spolupráci v době globální nejistoty.
Dopady této návštěvy přesahují bilaterální rovinu. Králova cesta pomáhá formovat další etapu vztahů Číny a ASEAN v době, kdy region čelí rostoucím geopolitickým tlakům, zpomalování globální ekonomiky a snahám o diverzifikaci dodavatelských řetězců. Otevřenost Thajska k hlubší spolupráci s Čínou odráží širší trend v jihovýchodní Asii, která dává přednost pragmatismu před polarizací. Region chce využít čínskou ekonomickou dynamiku a zároveň udržet konstruktivní bezpečnostní vztahy se Spojenými státy. Thajská vláda opakovaně zdůrazňuje, že se nechce stavět ani na jednu stranu v soupeření USA a Číny. Tamní ministr obchodu nedávno dokonce poznamenal, že Thajsko může z obchodní války těžit tím, že přitáhne investice z obou velmocí.
Pro Peking představuje královská návštěva diplomatický úspěch, který posiluje jeho roli v ekonomické architektuře jihovýchodní Asie. Upevňuje čínské postavení v oblasti infrastruktury, dodavatelských řetězců, digitálních inovací a zeleného rozvoje. Pro Thajsko znamená příležitost diverzifikovat růst, modernizovat průmysl a zajistit dlouhodobé investiční partnerství. A pro širší region signalizuje, že státy ASEAN mohou spolupracovat s velmocemi na základě vzájemných výhod a zároveň si zachovat strategickou autonomii.
Historická návštěva krále Vatčirálongkóna v neposlední řadě ukazuje, jak se jihovýchodní Asie přizpůsobuje multipolárnímu světu. Thajsko se snaží maximalizovat ekonomické příležitosti plynoucí z růstu Číny, a přitom si zachovat bezpečnostní a investiční vazby, které ho tradičně spojují s USA. Nejde o dramatický geopolitický obrat, ale o promyšlenou strategii založenou na flexibilitě, konektivitě a ekonomické odolnosti. Návštěva tak představuje nejen milník pro čínsko-thajské vztahy, ale i důležitý příspěvek ke stabilitě regionu a vývoji mezinárodního řádu.